Pusinky

Zoufalý to český film. Na Pusinkách je asi nejvíce vidět problém téměř všech českých filmů a to, že film měl být dramatem a přesto ze sebe snaží vyblít vtip za každou cenu. Paradoxně se mu komediální stránka (i ta nechtěná) daří lépe. Takoví Rafťáci byli dost špatní, ale alespoň se nesnažili o nic víc, než byl žánr teenagerovské komedie. Karin Babinská se snaží přihnout z láhve levného bílého vína stokrát jinak a v druhém plánu paří na PlayStationu Portable. Hlavním problémem dramatické roviny příběhu jsou všechny titulní slečny. Nemohl jsem jim fandit, protože z principu odmítám s takovými skvosty cokoli prožívat. Jejich "problémy" mi přišly směšné, což logicky nejvíce kazí můj celkový pohled na film. (09.05.2007)

Říká se: O kom se mluvívá- nedaleko bývá! Karin Babinská promluvila a svým názorem vyvolala v zaprděné české kinematografii rozruch. Ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu. Nebála se a právě proto si zasluhuje obdiv. Její vyprávění není plynulé, je roztřesené, chaotické, jako životy tří holek po maturitě, které dostanou od jednoho prázdninového výletu za penězi tu nejvyšší lekci. Obrovskou výhodou Pusinek je to, že se vám po konci filmu nebudou zas až tak líbit. Normální film bla bla napadá vás- druhý den o nich přemýšlíte zas a znova, chcete to pochopit. Vědět o nich všechno až se všechno to vaše přemýšlivé mučení dostane do úrovně nadpozemského krásna, který je fakt bombastický. Dlouho jsem zvažoval, přeci jen nějaká ta překotnost působí rušivě, ale už jen ten herecký výkon Sandry Novákové, která pro mě byla v Ordinaci neskutečným semínkem zla, si zaslouží tu pátou*. Její herecký pokrok je neuvěřitelný! Poesáku! (12.09.2008)

Zmatené jako hysterická holka, v několika chvílích nepochopitelně vzdálené od diváka a plné všeho a zároveň ničeho. Přesto příjemná road movie s šancí dostat se citlivějším povahám velmi hluboko pod kůži. Tři pusinky se ale pod tu mou dostávaly velmi ztěžka. Hlavně na začátku totiž scénář plete jednu scénu neuměle do druhé, hrdinky jsou svým přehrávaným brebentěním protivné a nedokázal jsem pochopit, co mám cítit, když se holky po čtvrthodince vykoupou a jásají něco ve smyslu naprosté úlevy. Nic zvláštního se jim zatím nestalo, takže na nějaké očištění je trochu brzy. V tu chvíli bych nevěřil, že se sžiji s melancholickou režií miss Karin a že nakonec budu chápat Išku až do její nejhlubší podstaty. Nemám problém s hledáním orientace, netvářím se ublíženě, jen co na mě někdo promluví a psychické potíže se mi momentálně také zdárně vyhýbají, ale ta její něžná touha po vrcholných (byť prchavých) chvílích mě začala čím dál víc sžírat. Abych několikrát se objevivším chvílím prázdnoty propadl téměř úplně. Tomu nejvíc pomohla přesná Muchowova hudba do nálady. Připomínky nakonec při titulcích pomalu blednou, protože pocity převládly nad racionálními výtkami. Ano, Vendula je na proplesk, ta cesta do Holandska je celkem zbytečný symbolický cíl a poselství "Ecstasy of Freedom" mě také moc nebralo. Jenže reálnost někdy všechno přebije. (02.11.2007)

Budiž přínosem tohoto filmu mimo jiné to, že jsem se konečně dokázala rozhodnout a přikláním se k tomu typu světonázoru, že Shadwell je pitomec. --- Jinak nevím proč, ale film jsem si tak nějak zařadila jako druhou polovinu Vorlova Gymplu. Nezávislý snímek o dospívajících, se zjevnými uměleckými ambicemi, na první pohled mylně interpretovaný jako komerční týnejdžerská komedie, hledání sebe sama v době, kdy člověk ještě prd ví. A stejně jako Gymplu se ani Pusinkám bohužel nepodařilo doklusat až na konec cesty. Gympl vyprávěl klučičím způsobem o klucích, Pusinky zase holčičím způsobem o holkách, co jenom nechápu, proč to musí znamenat, že se zase u holek daleko víc brečí. Oba filmy i trpí stejnými problémy; jako u Vorla zaváněly oproti propracovaným klukům dívčí figury ze všeho nejvíc šablonou, tak Babinská zase opomíjí nějak vyplastikovat muže, oproti tomu zase dělá z bezradných holek někoho div ne následováníhodného a utápí se na tolik v nevyjádřitelnosti dívčího nitra, až člověk má pocit, že v tom slavném nitru stejně nic není. Ve srovnání dojmů, které ve mně dotyčné snímky zanechaly, se vysoce tyčí Graffiti epos a teprve až za ním klopýtají tyhle dívky, které já nikdy nemůžu pochopit, protože to mám taky k ženskosti daleko jako čarodějnice k přechodu pro chodce na třímetrovém koštěti. (24.08.2009)

Sebevědomá koketa, tlustá zakomplexovaná kr*va a lesba se sebevražednými sklony. Lituju, ale nedokážu se sžít s někým, kdo se mi charakterově hnusí, takže tenhle film opravdu není pro mě. Vzala jsem si z něj jen to, že je o třech mladých nánách, které si myslí, že jim patří svět, a přitom větší loserky aby člověk pohledal. (20.07.2012)