Znamení kotvy

Musím přiznat, že tento zvláštní baladický film jsem viděla prvně i když jsem měla vždy pocit, že všechny staré černobílé pamětnické filmy znám. Zajímavý snímek s ponurou atmosférou a dobrým hereckým výkonem Zdeňky Baldové v pro ni nezvyklé roli. Také ostatní herci i Hana Vítová se svých rolí zhostili se ctí. V našich poměrech originální příběh byl natočen v dunajském přístavu s dominantou Bratislavského hradu v pozadí a s převážně českými herci. I Július Pántik mluvil česky. Zajímavé v tomto filmu mi přišlo sugestivní natočení záplav, které byly tehdy stejně katastrofické jako v současnosti a bez lidské solidarity a pomoci se to neobešlo, stejně jako dnes. Zatím, co jiné pamětnické komedie mi splývají, tento film se mi usadil v paměti a určitě se na něj, bude-li příležitost, podívám znovu. (28.10.2011)

Laciná melodramatická historka jako důkaz bezradnosti čerstvě poválečné dramaturgie, jež byla jen prodloužením protektorátní skleníkovosti, ale také živnou půdou pro rozvoj nejrůznějších žánrů. Jenomže Znamení kotvy má něco, co u dobových filmů v drtivé většině chybí - atmosféru, která uhrane hned od prvního momentu a pozvedne fabuli na vyšší úroveň. František Čáp zde dotáhl své řemeslo na vrchol - prostředí dunajského přístavu postavil na pomezí syrové reality a zasněné ateliérovosti, do toho přimíchal až noirovou atmosféru, podivnou časovou smyčku se silnými ohlasy starého Uherska a také řadu v té době stejně exotických civilních hereckých výkonů. Ať už jde o blouznivou matku Zdeňky Baldové, jež film otevírá, charismatického Zdeňka Štěpánka jehož tvář nepřestává fascinovat či o vychutnanou prostitutku Vlasty Fabiánové, jež zde již nachází své temperamentní a horkokrevné postavy. S Hanou Vítovou a Juliem Pántikem je to již trochu nižší liga, ale přesto jejich výkony neruší a poměrně odpovídají postavám. Zajímavá jsou taky vkládaná písňová čísla, jež již začínala být v kinematografii minulostí (a možná i nejvýpravnější vystoupení koketních "girls" v našem filmu) i stopování homosexuálních odkazů, které se někdy v Čápových filmech objevují dost natvrdo - zde třeba silácký atlet v baletní sukýnce či mužský svět námořníků v pruhovaných tričkách... Prostě ojedinělý a přesto příznačný počin pro období třetí republiky, jež slibovala další podobně zajímavé zážitky, kdyby jí násilně nepřervalo přijetí Žďanovovy doktríny. (11.09.2012)

♫ "Bylo nás tam roku onoho, dvanáct roků statných lodníků, zpívali jsme svoje johoho, johoho, pod plachtami blíže rovníku..." V tmavých zákoutích bratislavského přístavu můžeme narazit nejen na statné lodníky, ale především na tajemnou mladou ženu (Hana Vítová). Její příběh o tom, jak se dostala do područí jednoho hypnotizéra, se zdá být skoro k neuvěření. Do poslední chvíle jsem s napětí očekával, zda ten příběh bude mít šťastný konec a do posledního dechu pak sledoval, co se odehraje na palubě lodi Kormorán. Celý film Františka Čápa s minimálně částečně noir atmosférou (deštivého dne) a působivou hudbou Jiřího Srnky mě dokázal dokonale vcucnout a nepustit.          (15.11.2023)

Soudím, že námět tohoto filmu na papíře působí lépe než samotné jeho zpracování - přesto si myslím, že je to velmi zajímavá podívaná nejen pro všechny filmové staromilce, jako jsem já. Při sledování se mi stále dralo na mysl srovnání se starším snímkem Modrý anděl, v němž je také přítomna ona atmosféra určité dekadence a mravního úpadku, kterou jsem na tomto filmu shledal jako to nejzajímavější. Celé to prostředí zakouřených přístavních krčem, temných zákoutí pod mostem, světa námořníků a kurev je strašně zajímavé - žel po mém soudu spíše nevyužité. Šlo by se jen domýšlet, jak by si s tímto filmem poradil takový Hitchcock, a i když je to jen čistá spekulace, je jasné, že tenhle Čápův počin by se vedle něj skromně krčil jako takový slabý odvar - napínavý není skoro vůbec, tajemný snad jen maloučko na začátku, a děj se vleče, jak kdyby ho přežvejkávala kráva. Herecké výkony a kamera jsou zde ovšem perfektní, alespoň pokud mohu soudit, a nesmírně se mi líbila i doprovodná hudba a nejrůznější námořnické popěvky, které zde zazní. Celkově se nemohu ubránit velice příznivému dojmu, že toto je na tehdejší poměry hodně výjimečný film, a jeho odvysílání na obrazovce České televize, kde jsem ho měl možnost vidět, je záslužný počin. Díky němu jsem se mohl seznámit s úžasným herectvím Hany Vítové, kterou jsem až dosud neznal, a dalšími herci, kteří mi byli až doposud povětšinou neznámí. Všichni byli vážně naprosto výborní, to tedy všechna čest! Ech, strašná škoda, že člověk nemá víc času a příležitostí, aby mohl nakoukat více takových starých filmů. Povědomí o české kinematografii dostává po zhlédnutí takovýchto - chtělo by se říci až - rarit docela jiné kontury. (10.02.2014)

♫ Bylo nás tam roku onoho, dvanáct roků statných lodníků, zpívali jsme svoje johoho, johoho, pod plachtami blíže rovníku... Od Františka Čápa (a rovněž s Hanou Vítovou v hlavní roli) mě už před časem velice zaujal film Noční motýl, natočen ještě za Protektorátu. Znamení kotvy, krásná romance z prostředí námořníků, úspěšně na tenhle styl navazuje. V prostředí lodních přístavů na Dunaji, temných nočních uliček, zapadlé hospody i velkovýpravného varieté vykouzlil režisér Čáp společně s hudebním skladatelem Jiřím Srnkou jedinečnou atmosféru pro baladu o lásce, dobrodružství a zločinu, připomínající v určitých pasážích žánr film-noir. Hana Vítová vytváří postavu ztracené a unesené dívky, trpící pod rukou rafinovaného iluzionisty a toužící po návratu, svobodě a lásce. Naděje přichází, když se seznamuje s mladým zamilovaným kormidelníkem, ale není zdaleka vše jednoduché... Výborně uchopené postavy v tomto příběhu skvěle stvárnili bardi jako Kohout, Struna, Štěpánek nebo Zdeňka Baladová, ale taky představitelé mladé začínající herecké generace Július Pántik a Vladimír Salač. Překrásná podívaná po všech stránkách. 95% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (31.12.2017)