Žena je žena
Sette volte donna
Sept fois femme
Woman Times Seven
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Christian MatrasHudba:
Riz OrtolaniHrají:
Shirley MacLaine, Peter Sellers, Philippe Noiret, Michael Caine, Lex Barker, Rossano Brazzi, Vittorio Gassman, Alan Arkin, Catherine Samie, Anita Ekberg (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V této komedii se Shirley MacLaine představí jako sedm různých žen v sedmi povídkách. Jako Paulette si nechá vyznat lásku v pohřebním průvodu svého muže, jako vědkyně Marie Teresa se musí vyrovnat s nevěrou svého muže. Linda se nechá uchvátit oddaností ctitelů, zatímco Edith pochybuje o obdivu svého muže. Eva s každým manipuluje a nejdůležitější je vyšachovat sokyni nikoli v lásce, ale v módě. Marie je připravená spáchat sebevraždu, zatímco Jeanne sní o tom, že je snad tajně milována. (Jezinka)
(více)Recenze (24)
Tak pěkně popořádu. Paulette - krátká vypointovaná skica, Marie Teresa - škoda toho závěru, ale ženy jsou ženy; Linda - šílenost, kterou nechápu; Edith - myšlenkově asi nejslabší, zato krásně hravá Shirley MacLaine a jako vždy asexuální (nebo snad čistě platonický?) Old Shatterhand; Eva - to už jsem se začínal smát; Marie - skvělá povídka hraničící s groteskností. A Jeanne (Sníh), to nejlepší nakonec, čistou bělostí (ač se vlastně jednalo o touhu po nevěře) zářící oči a kvůli této poslední povídce dávám čtyři hvězdičky. ()
Trochu mi to připomnělo starší a lepší Dolarová manželství. Tam se sice Shirley MacLaine představila jen v jedné roli, zato zahrané třikrát úplně jinak. Stejně suverénně si poradila i s tímhle povídkovým filmem. Není se čemu divit, její herecká univerzálnost je impozantní a Vittorio De Sica má s chameleónskými herci bohaté zkušenosti. Za zmínku stojí zajímavá hudba, pod kterou se podepsal Riz Ortolani. ()
Jak to u povídkových filmů bývá, některé jsou povedené, některé méně. Například ta s Peterem Sellersem byla hodně milá. Krátká, stručná, přímá, a zároveň úderná. Pak třeba ta o letušce která nahá čte poezii mi přišla poněkud ulítlá, a bez vyššího smyslu. Za to ale zase ta s Lexem Barkerem o přehlížené manželce na mě nějakým zvláštním způsobem udělala dojem. Ta s Arkinem byla docela originální, a ta o manželce co se chtěla pomstít mužovi za nevěru poněkud nezáživná. Ta o paničkách které se chtěly ukázat v nejlepších šatech poněkud poťouchle ironická. Nakonec to ovšem docela příjemně završila povídka s Michaelem Cainem. Celkový dojem ovšem z povídek byl poněkud průměrný, kdybych hodnotila jednotlivé povídky, vypadalo by to jinak. Takhle hodnotím celkový dojem. A je to sice milý, ale jinak zcela zapomenutelný film. ()
Shirley MacLaine na sedem spôsobov v diele snáď najznámejšieho talianskeho filmového neorealistu všetkých čias. Luxusne obsadené, avšak značne nevyrovnané. Niektoré poviedky (osobne najviac 1., 3., 7.) sú super, ostatné slabšie, ale tak to už v poviedkových filmoch býva (snáď s výnimkou tvorby Jarmuscha). Cez to všetko však dostatočne zábavné, taliansky správne strelené - mimochodom, Peter Sellers v prvej poviedke exceloval zo všetkých hercov snáď najviac. ()
...ale pokaždé Shirley MacLaineová. Scénárista Zavattini a režisér DeSica, druhdy představitelé italského neorealismu, natočili americkou bulvární komedii. Nevím, jestli už při psaní scénáře mysleli na Shirley, ale ta je ve všech sedmi příbězích vážně skvělá. Jednou jako vdova, která naoko truchlí, ale zároveň už má políčeno na rodinného lékaře (Peter Sellers!), podruhé prostitutka, intelektuálka, snobská dáma, která chce zavraždit jinou ženu jen proto, že ji ve společnosti viděla ve stejném modelu, jaký sama nosí a tak dále. Netvrdím, že je to nějaké veledílo, ale proměny Shirley MacLaineové jsou skoro stejně zábavné, jako bývají u Ivy Janžurové. 80% ()
Reklama