Šéfkuchař nadivoko

Zahozený zákusek. Jeden herec lepší komik než druhý a nad tím vším Bradley Cooper jako král grimas i slovního humoru, dávno předtím než někoho napadlo říct nahlas "Pařba ve Vegas". To, že se tato gurmánská záležitost dočkala jenom třinácti chodů, mě tak neskutečně mrzí a přestože kvůli tomu chybí trochu ucelenější finální dojem, pořád je pro mě Kuchyň mnohem lahodnější pokrm než většina nejprofláklejších sitcomů současnosti. Láska v tomto případě skutečně prochází žaludkem. (19.06.2011)

Tento obsahově nesoudržný komentář mi pouze supluje blog, který nemám a deník, který jsem si nikdy nepsala. Jen subjektivní výlev nesouvisející s kinematografií. "Kuchyňské důvěrnosti" mohly být, ale nejsou, skvělým projektem, představují spíš dokonale nevyužitý potenciál. Mám k tomu seriálu ovšem (a zvráceným způsobem právě proto) vztah ryze důvěrný. A dneska dvojnásob. Jedna včerejší chvíle, kdy svázaná respektem jsem nechtěla lhát a zvolila raději upřímnost, mne pronásleduje nepřetržitě. Jak jsem mohla? Pár hodin nato mne paralyzoval sen s ex přítelem, sedícím a čekajícím dva dny u nás před domem, jen aby se mnou mohl mluvit, takže po příšerné noci připomínající mi vytěsněné vzpomínky, jsem upadla v ještě zoufalejší bilancování. Není nic horšího, než v takové náladě přemýšlet o správnosti životních rozhodnutí a o hranicích osobní svobody. Jsem ještě svobodná nebo už sobecká? Není to, co jsem nazývala svobodou, jen utíkáním? Najednou nevím nic. A řekla jsem taky větu, za kterou si nestojím, protože ve skutečnosti mi záleží na mínění jiných a s pocitem, že v jejich očích bych mohla třeba vypadat závislá na druhých, povrchní nebo nesoběstačná, bych se nevyrovnala. Protože jsem aktivní a akční. Každopádně: přiznávám bez mučení, že svůj první vlastní milion jsem si vydělala v jedné kuchyni oblíbené restaurace na okraji vídeňského lesa. Ve velmi krásném, turisticky atraktivním městě, které mám ráda. Dík tomu jsem získala spoustu vypointovaných zážitků z provozu, které asi nikdy nepoužiju do zbytečné knihy a ani do špatného scénáře, k tomu navrch mám znalost zevnitř cizí země, mentality a kultury a správného přístupu k práci, tedy zkušenosti, které jsou taky za milion. Možná proto mne "Kitchen Confidental" dost baví, vím o tom své. Vlastně krom dílu s prstem, který je nechutný a nevtipný. Takže přiznávám, že ač jsem to nikdy nepotřebovala vědět, vím toho spoustu o spoustě věcí. Vím, jak těžké to má takové v restauraci vegetarián, který nejí ani ryby (ano, já). A vím naprosto jistě, že kdyby tam pracoval někdo s vizáží a magnetismem Brada Coopera, nechtěla bych nikdy odejít. (03.10.2013)

Navštívit kuchyň, kterou obdělávají Bradley Cooper a jeho dlouholetí souputníci náš šéfkuchař nadivoko Zdeněk Pohlreich, určitě by se po jeho visitě na dveřích u hlavního vchodu vyhřívala pověstná plešatá nálepka. A kdo ví, jestli by nebyl zažlucen maximální počet hvězdiček. Menu servírované na zlatém podnosu bylo více než vybrané, ale jeho třináct chodů dostatečně nenasytilo…………vzkaz pro programového ředitele stanice FOX =MÁME JEŠTĚ HLAD!!!!!!!!!!!!!!!= (14.12.2011)

Děkuji televizi Prima cool. O víkendu nám naservírovala třináctichodové dopolední menu bez jediného zádrhelu. Ochutnával jsem, povaloval na jazyku, velice pomalu polykal, konzumoval, vychutnával, labužnicky se uculoval a královsky se bavil. Ano, není to nic světoborného. Každý díl má hodně podobnou zápletku, ale to špičkování a skvělé výkony všech zúčastněných nechávají na tu jednotvárnost zapomenout. PS: Z toho jídla jsem slintal ještě večer. (05.12.2011)

Prima Cool vykopala neprávem zapomenutý klenot a dopřála mi dvě velice příjemná dopoledne plná lahůdek, lahůdkových výkonů, lahodných momentů i hlášek a ladných děvčat (Erinn Hayes, ach můj bože...). Skutečný kulinářský expert Anthony Bourdain napsal něco, z čeho vzniklo perfektně poskládané a vyvážené menu šéfkuchaře Jacka Bourdaina, skrze nymfu mé rané puberty Andreu Parker (však víte, ta z Pretendera;)) sebe znovu naleznuvšího génia od plotny. Jakkoliv ale Bradley Cooper dává svým komediálním talentem za uši všem, kdo se kdy na filmovém médiu mihli přes kuchyň, byl by tak jako skutečný šéfkuchař nahraný bez týmu, který sám o sobě zvládá víc než dobře nakládat pod kotel (o čemž jsou některé subzápletky). Ne, nedokážu a ani nechci popisovat, proč jsou každý zvlášť a všichni dohromady tak super - prostě chci jenom říct, že jsem nadšený z toho, jak se povedlo našlapat a vyladit těch jediných třináct dílů, co kdy vznikly, a že nemusím sledovat, jak další po první sérii megapopulární "kult" šponuje další a další série a téměř nevyhnutelně bledne do šedi. 90% i za tiché výhrůžky Franka Langelly...by to bylo. Jenže ono je tu ještě něco navíc. Něco jako "Já nespal, dával jsem si na čas, abys z toho měla větší potěšení.":))) I love it, stejně jako všichni tam "uvnitř" tohohle seriálu, včetně myče nádobí Ramona, milují svoji práci. Prostě dávám stovku a jdu se mrknout, kde se to dá ne nelegálně stáhnout. A kdyby snad někoho napadlo se ptát - ano, všiml jsem si, že je to jenom o vaření, paření a sexu - ale je mi to srdečně fuk, protože tohle je špičková stylová zábava;) (04.12.2011)