Teď se nedívej

Tenhle film je přesně důvodem, proč nemám rád italské horory. Většinou je to nudné nic bez příběhu roztažené na dvě hodiny a dohánějící body rádoby atmosférou. A to nic tady většinou má přepálené hodnocení. Tady máme dvojici manželů, kteří se ze smrti dcery vypořádávají v Benátkách. Manželka potká dvě stařeny, jedna z nich je vědma, která dceru vidí a varuje, že manžel je v nebezpečí. A to je celé. Až na jednu krátkou zajímavou scénu na konci se ve filmu nic jiného nestane. Jediným plusem je hudba a opravdu nádherná atfmosféra Benátek.. I přes britského režiséra a herce je to typická italská kravina o ničem. (08.03.2014)

Při sledování tohoto filmu jsem téměř nic necítil. Ikdyž bych to od mysteriózního thrilleru očekával. Možná technicky zdařile natočené, ale bez šťávy. A to nezachránila ani tolik diskutovaná postelová scéna... (24.09.2013)

Skvele psychologicke drama, ktere graduje az do horovych rozmeru. Ustredni dvojice je skvela a jejich pozvolny propad na dno spiraly, ktery je podan ze zacatku tak nenapadne, sponuje pozornost a napeti do netusenych vysin. (07.02.2016)

Viac porno ako horor a veľká nuda 💤 (40%) (03.05.2017)

Beyond the fragile geometry of space. Profesní život občas poznamenává zlá ironie: Vám se ve strouze utopí dítě a vy mašírujete hákovat do Benátek. Nicolas Roeg těží z povídky Daphne du Maurier o zlé předtuše velmi zdatně. Pomáhají podzimní Benátky i černokněžně vyhlížející Donald Sutherland a maximální soustředění na vizualitu. Červenou pláštěnkou se dokázal proslavit o hodně let někdo jiný, že? Když by závěrečné čtvrtině mělo dojít na lámání chleba, vychází najevo, že film sliboval něco, co není ochoten splnit. Měl jsem zlou předtuchu, že to tak dopadne :-). Slibování je to ale vážně opojné a nesplacený dluh také překvapí. Nebýt to Nicolas Roeg, mohl to být podobně enigmatický Peter Weir, na jehož rané filmy, především vodní Poslední vlnu, jsem si při benátských haluzích párkrát vzpomněl. PS Softporn scéna nestojí za zmínku. (28.05.2017)

Na majstrštyky jako Exorcistu, Omen nebo Rosemary to sice nemá, ale povedené to je. Původní povídka DeMaurierové není tak úplně horror, spíš zneklidňující psychárna, a to se tady taky povedlo. (29.10.2018)

[2,5*]     Mysteriózny thriller s hororovými prvkami a výborným napätím, zaradený medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Čo sa hororovej stránky týka, prejaví sa hlavne na začiatku a na konci filmu (v tých najpôsobivejších scénach celého filmu), inak sa ale o horore hovoriť príliš nedá. Tak je to v podstate aj s celým filmom - na jednej strane je tu pár silných scén (napr. blúdenie nočnými ulicami, záhadné zmiznutie manželky), ale ako celok film veľkú silu nemá, jeho príbeh je málo pútavý. A to aj napriek výborne zvolenému, atmosférickému prostrediu Benátok, ktoré poskytuje pôsobivé obrazové výjavy vo dne i v noci. Jedna z vecí, ktorá film zráža, je nevhodná hudba - znepokojivé dianie je sprevádzané akousi romanticko-melancholickou hudbou, čo vôbec nejde dokopy (keď sa ale v pár momentoch prepne klasická hudba, už to celkom ladí). Film ťahajú výborní Julie Christie a Donald Sutherland s výbornou vzájomnou chémiou (herci boli v danej dobe skutoční partneri), nikto ďalší sa k nim ale nepridáva (niektoré herecké prejavy sú vyslovene čudné a tvorivým zámerom by som to neospravedlňoval). No a pokiaľ ide o tú preslávenú sexuálnu scénu, tá na mňa veľký dojem nespravila. Kazí ju jednak znovu nehodiaca sa hudba a tiež tie podivné prestrihy, ktoré pôsobia samoúčelne, ako nejaké technické cvičenie. (15.01.2023)

Dívat se na Don't look now je jako kdybyste se účastnili nějakého podivného bojového sportu. Každou chvíli tušíte, že odněkud padne rána, každou chvíli se instinktivně krčíte a lekáte se pěsti, která se mihla někde na kraji vašeho zorného pole, ale když se otočíte, tak zase nic. Roeg se v téhle hře vyžívá, ostatně pro jeho filmy je takový ten trhaný, těkavý střih typický. Atmosféra od začátku slibuje hrůzu a děs, ale ty se schovávají, občas vystrčí pařát nebo jím poklepou o koberec pod postelí. Všechno spěje k nezvratně děsivému závěru, ve kterém se ..... nechte překvapit. (04.01.2010)

V tomto filmu ani tak nejde o děj, ale tu úžasnou mysteriózní atmosféru, kterou režisér zdařile vybudoval, časem se film zaplétá opravdu zajímavě, nechává diváka v očekávání, ve stavu kdy neví co přijde a v okamžiku kdy čekáte, že se vše vysvětlí, tak jen zíráte, protože s vysvětlováním se tvůrci neobtěžují a tak rozuzlení vyplyne pouze metaforicky. Skvěle zvolené Benátky jen podtrhují záhadnost příběhu. (04.12.2013)

Podmanivé! (..Ale vleklé jako předvolební kampaň Lidovců...) (24.09.2015)

Fakt zvláštní film, jehož závěr jsem teda příliš nepochopil, stejně se mi jako celek ale poměrně líbil. Je dost pomalý a disponuje tajemnou, zlověstnou atmosférou, která skvěle pasuje k Benátkám, do nichž je děj zasazen. Film mě ničím nijak neuzemnil ani neohromil, některé scény ale vyčnívají nad ostatními, především díky způsobu, jakým jsou sestříhané. Sutherland nebyl špatný, ale jeho výkon byl pro mě (stejně jako v konečném důsledku celý film) občas trochu matoucí - hlavně scény, v nichž se usmíval, i když se to absolutně nehodilo. Každopádně... Něco do sebe to má a rozhodně to ve mě probudilo zájem, abych si zjistil, co že to vlastně mělo znamenat. Jestli se na to někdy kouknu znova, to už je jiná otázka a obávám se, že odpověď by byla spíše záporná, ale kdo ví... 7/10 (25.09.2019)

Připadá mi, že když jsem se na to dívala poprvé, tak mi to ani tak rozvláčné nepřišlo. Zřejmě to na mně ani moc velký dojem nezanechalo, když jsem si z toho skoro nic nepamatovala. Každopádně i když jde o docela dobrý thriller odehrávající se v takřka opuštěných podzimních Benátkách, je to dost pomalé a vrcholné scény se tu najdou tři. Nu dobrá, budu velkorysá – čtyři. První: noční můra všech rodičů – topí se vám dítě. Jako prevenci bych doporučovala na děti dávat pozor a nenechávat je hrát si u jezírka. Jako připravenost - navštívit kurzy první pomoci. “Po vytažení na břeh se nezdržujte vyléváním vody! Jestliže dítě nedýchá, odstraňte z úst případné nečistoty, hlavu mírně zakloňte, zacpěte nosík a 5x vdechněte. Nezapomeňte, dítě musí při resuscitaci ležet na rovném a pevném povrchu, hrudník by se měl při vdechu zvednout. Po úvodních vdeších následuje srdeční masáž. Místo komprese je zhruba v polovině hrudní kosti. Cyklus v poměru 30:2 (30 stlačení, 2 vdechy) opakujeme až do úspěšné resuscitace, příjezdu zdravotníků, či vysílení zachraňujícího. Není potřeba si lámat hlavu nad tím, zda jsme opravdu zmáčkli 30x, podstatné je KONAT!“ Druhá: krásná erotická scéna, ve které je toho vidět poměrně dost. Jen škoda, že Donald je tak antierotickej chlap. Jinak by to se mnou možná i hnulo :-) Třetí: dramatická scéna v kostele, při které i Donald musí zatnou to, co nemá. Svaly. Čtvrtá: je pochopitelně ta závěrečná s postavou v červeném kabátku. Pro extra úchyly bych mohla možná ještě zmínit scénu, kdy ta stará slepota má v transu zřejmě s Johnem orgasmus. :)) Jinak je to takovej zvláštní film, kde jsou všichni podezřelí a všechno kolem je v nějakém podivném nepořádku. A ono ejhle... je to mnohem jednodušší a přímočařejší než se na první pohled zdá. Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete “Přestože film obsahuje některé groteskní figury ve stylu Rosemary má děťátko (1968) a pár momentů přímočaré hrůzy, jde především o vizuální báseň, která se tu více, tu méně opírá o pozoruhodné filmové „rýmy“ a sugestivní konotace. Do popředí vystupuje – pro Benátky příznačný – pocit rozkladu a melancholie.“ Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete “Snímek Teď se nedívej Nicolase Roega natočený podle povídky Daphne du Maurier je ukázkou toho nejlepšího a pro tohoto britského režiséra charakteristického nelineárního stylu vyprávění, ve kterém časové skoky a frenetické prostřihy slouží k zobrazení a zesílení už tak hmatatelné atmosféry psychického rozrušení a hrůzy.“ Jeden z 501 filmů, které musíte vidět “Způsob, jakým se Richmondova kamera pohybuje benátskými uličkami, skvěle odráží styl, kterým nás Roeg provádí psychologickým scénářem, jenž nám nikdy neprozradí, co se skrývá za dalším rohem. Toto využití představivosti jako zrcadla emocí i psychologický aspekt scénáře jsou převládajícím motivem.“ (09.02.2018)

Film nabízí metaforu města bludiště, ve kterém se procházíte vlastním posttraumatickým stavem. Aluzí traumatu začne být nějak moc a tento typ doslovnosti, bohužel, nakonec úplně zničí film v závěru. Ocelové nebe a podzimní holomrazy v retro Benátkách sedmdesátých let poskytují zajímavý prostor imaginaci. (24.09.2013)

Bizarný, znepokojivý a často neuchopiteľný experiment s veľmi širokým presahom, rozbíjajúci tradičné kinematografické narábanie s časom a obrazom. Zaradenie tohto filmu výhradne do škatuľky horor vnímam z viacerých dôvodov ako pomerne problematické. V prvom rade, hororová zložka (i keď mocná a výrazná) tu slúži iba ako forma, pod ktorou sa ukrýva rozprávanie celkom odlišného rázu a po druhé, film v žiadnom prípade nepracuje s klasickým naratívom tohto žánru. Koncept typu: Status quo, ideálny stav, vzápätí z vonku narušený nejakým druhom neznámeho votrelca, nepriateľskej bytosti, ktorá je buď následne zažehnaná a status quo obnovený, alebo triumfujúca a ideálny stav zničený či trvale narušený, tu rozhodne nečakajte. Miesto toho, dianie v Don´t Look Now sa odvíja od začiatku po koniec v rovnakej rovine intenzity, kedy prakticky každý čriepok (každý záber) sám o sebe zobrazuje na prvý pohľad obyčajné a všedné javy, no senzitívna osoba veľmi rýchlo spozoruje, že esenciálne (v náznakovej rovine) sú všetky hlboko znepokojivé a nepríjemné. Množstvo symbolov, experimentálna kamera a "lynchovské" postavičky iba podtrhujú komplexnosť a celkovú hĺbku samotného snímku. (08.02.2021)

Vcelku rozporuplný film, jenž mě utvrdil v tom, že Nicolas Roeg není můj šálek kávy. Rychlé střihy, ač některými kritiky oceňované, jsou až příliš rušivé; kmitavá kamera jakbysmet. Vůbec po řemeslné stránce působí snímek někdy až amatérsky. Filmu chybí tempo a plyne až nepříjemně pomalu. Nadpřirozené prvky se naštěstí omezí na vyvolávací seance a občasné přízraky, takže jsou vcelku skousnutelné. Na druhou stranu, film dobře zprostředkovává ‒ i díky potemnělým benátským uličkám ‒ tísnivou atmosféru, korunovanou nečekaně děsivou finální sekvencí, takže v divákovi i nějaký čas po zhlédnutí zanechá docela zneklidňující dojem. Velice dobrá je hudba, kterou složil Pino Donaggio, pro něhož (coby do té doby populárního zpěváka) tento film znamenal premiéru a nastartování úspěšné kariéry skladatele filmové hudby, pravidelně spolupracujícího mj. s Brianem De Palmou. Celkově vzato: za mě palec na neutrálu, 50 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #22] (02.05.2021)

Nebylo to špatné, ale něco tomu prostě chybělo. Kéž by to tak dostal do rukou Alfred Hitchcock...to by byl BIG DEAL! (06.07.2006)

Nuda ako na majstrovstvách sveta v šachu. A to som sa na tento film tak tešila. Očakávala som (tak ako bolo napísane) prvky mystérie, thrilleru, hororu, psychologickej drámy. Ale nič z toho sa nekonalo. Absolútne. Zabitý čas (06.02.2014)

Je trochu smutné že tento film proslavila jen na poměry doby výrazná sexuální scéna, zvlášť když se ve většině ohledů povedla víc než zbytek filmu. Je to škoda, protože z předlohy se dalo vykřesat mnohem víc, takhle nám jen zbyly scény bez emocí a chybějící atmosféra která v atmosférickém městě jako Benátky (a navíc Benátky bez x stovek japonských turistů s nečitelnými mapami) prostě nemůže chybět. Za nějaký reboot, já nevím, třeba s Jordanem Prenticem a v nějakém jiném, dejme tomu belgickém městě, bych byl jistě rád. (27.04.2019)

Chtě nechtě jsem si několikrát vzpomněla na Polanského geniální Rosemary má dětátko, dějově by se našlo pár styčných bodů a předloha (po Hitchcockových Ptácích) měla našlápnuto k dalšímu filmovému trháku , ale marná sláva, Roeg není Polanský a už vůbec ne Hitchcock. Spousta nelogičností (hodně chabý pokus o oživení utopené holčičky, jednání komisaře; Laura běží bez zaváhání po stopě (?) manžela uličkami, kterými před pár dny svorně bloudili a jentatak našli cestu ven). No. Christie + Sutherland + Benátky si hvězdičku zaslouží. (26.02.2012)

Zdĺhavý príbeh (pri ktorom som skôr celý čas trpela a pomaly čakala na vytúžený koniec) v tomto prípade prebil pôvab tiesnivých benátskych uličiek a všadeprítomného elementu vody, a to na celej čiare. Miestami mi to pripomínalo takého Lyncha na európsky spôsob, avšak dosť slabého, bez schopnosti vystupňovať napätie a privodiť zimomriavky. Nechápem, ako sa to v toľkých rebríčkoch môže držať na predných pozíciach a patriť k najväčším pokladom britskej kinematografie. (28.02.2012)