Teď se nedívej

Luxusný horor zo zlatého obdobia žánru. Je síce pravda, že by sa kľudne dalo vystrihnúť aj dvadsať minút, no ten hrôzostrašný koniec mi nahnal zimomriavky, čo sa nepodarilo žiadnemu hororu už dosť dlho. A navyše sa to odohráva v zimných Benátkach. V Benátkach som bol iba raz a to v zime. Tie opustené spleti uličiek a kanálov, v ktorých nie je nič ľahšie ako stratiť sa, mi doteraz naháňajú hrôzu. (24.03.2013)

V úvode sledujem životnú tragédiu manželov Johna a Laury Baxterových, keď sa im utopí dcérka. Z Anglicka sa presúvajú do Benátok, kde John reštauruje kultúrne pamiatky, práca mu umožňuje zabudnúť. Nie je to tak, aj tu sa stávajú čudesné veci, a to najmä pri zoznámení sa Laury so staršími sestrami z Anglicka, pričom jedna zo sestier je slepá, k tomu je ešte akési médium, ktoré vidí ich mŕtvu dcérku. Dcérka, keď zahynula, bola oblečená v červenom, táto farba bude sprevádzať Johna po Benátkach, keď bude vydávať postavu práve v tejto farbe, ktorá neveští nič dobrého. Médium predpovedá, že John je v nebezpečenstve, vidieť to pri práci, keď sa takmer zabije pádom z výšky, to je veľmi dobre spracovaná scéna + EROTIKA medzi manželmi má vynikajúce prevedenie, ktoré ide do prílišných detailov na tú dobu, odvážne scény obidvoch predstaviteľov. Donald Sutherland je sympaťák, v 70. rokoch má zaujímavé úlohy, podáva kvalitný výkon, Julie Christie je pekná žena, ktorú som si v kuse obzeral, a to je najviac pozitívne, inak film na mňa pôsobil ubíjajúcim dojmom. Priznávam, keď režisér Roeg spojí zároveň kameru so strihom, tak to zaujme magickým dojmom, ale inak je film utrpením. Niektoré herecké výkony vedľajších postáv sú divné. Celý tento projekt je o zlovestnej atmosfére v Benátkach, kde sú na určitý čas dvaja ľudia, ktorí sa nemôžu zmieriť so smrťou ich dieťaťa, ocitajú sa na nepríjemnom zistení, že sa môže stať čokoľvek, najmä John berie varovania na ľahkú váhu a posledných 20. minút vás presvedčí, že je to tak... (03.10.2015)

Já se navzdory názvu právě teď díval a ještě půlhodinu po skončení jsem plný emocí, k nímž jen stěží nacházím ta správná slova. Nicolas Roeg mě dostal už svou předchozí, hodně filosofickou Cestou, která ve mě dlouho doznívala díky svému hlubokému poselství a vyvolaným otázkám. A dostal mě i tentokrát, byť si jako předlohu zvolil čistě hororovou povídku. Nemám rád horory ani mysteriózní filmy, čest výjimkám, ale zde se mi postačilo jen zadívat, pozorně sledovat detaily, vnímat a nechat se nést na vlnách osobitého vyprávění v doprovodu jedinečně krásného vizuálu a podmanivě baladické hudby. Roeg společně s kameramanem, skladatelem a skvělou hereckou dvojicí vytváří naprosto jedinečnou symbiozi obrazu, hudby ve jménu napětí i poezie... s excelentním vygradováním po všech stránkách. Jestliže přistoupíte na režisérovu hru plnou symboliky a paralel, mozaikovitého vyprávění, pomalých náhledů do říše lidského vnitra a postupně odhalujícího se tajemna, budete pak úplně omámeni až vyčerpávající dávkou nádherného filmového umění. Nemám rád ve filmu příliš explicitní sexuální scény, ty zdejší se svým realistickým pojetím blížily (obsahově) málem až k pornografii, ale přesto mi v Roegově režii s nápaditým střihem a poetickou hudbou připadaly až dojímavě silné. Na atmosféru Benátek ve slunečném světle i za temných nocích také nelze zapomenout, stejně jako na plávající rakve ve tvaru lodiček. Jsem konsternován a přiznám se, příliš nechápu těch 66%, ač v případě britských a amerických filmů 70. let to není zdaleka první případ, kdy se hodně míjím s místním nízkým hodnocením. Nemůžu si pomoct, Roegovo Teď se nedívej mi připadá daleko víc fascinující, než tolik opěvované Kubrickovo Osvícení. 100% (24.09.2020)

Ukázkový příklad typického atmosférického eurohororu sedmdesátých let. Bohužel pro mne jsem byl už před sledováním docela unavenej a film můj stav jenom zhoršil. Děj je strašně pomalý, stopáž zbytečně dlouhá a opravdu silné scény tu nejsou vůbec. Don´t Look Now prostě mohl být mnohem lepší, základ zde na to byl, no bohužel se zastavil někde na půli cesty. (20.09.2008)

Nicolas Roeg s nami hrá hru. Veľmi záludnú, bizarnú a záhadnú hru. V úzkych benátskych uličkách rozohráva netradičnú spletitú partičku pokeru a len veľmi pomaly odkrýva karty. Celé veľké divadlo sa sústredí okolo manželského páru, ktorý sa vyrovnáva so smrťou dcéry. Prenasleduje ich pocit viny a zúfalstva. V Benátkach stretávajú dve podivné postaršie ženy, ktoré tvrdia, že dokážu komunikovať s duchmi. A kdesi v tieňoch číha vrah, ktorý si pripisuje stále ďalšie obete. Roeg premyslene postupnými krokmi buduje jedinečnú atmosféru (najmä strhujúcim vizuálnym pojatím a výtvarnosťou jednotlivých detailov scén, ako je farba, ale tiež nie výsadne originálnym, no nevšedným markantným strihom, v ktorom sa prelínajú časové roviny - spomienky a súčasnosť - a preklenuje vzdialenosť v priestore, čím vytvára paralely medzi jednotlivými zábermi) a zapája prepracovanú knižnú psychológiu postáv. Paranoja sa stáva tak silnou, až posadá i samotného diváka, ktorý spolu s Donaldom Sutherlandom (poznamenávam, že zrejme v jednej zo svojich najlepších rolí minulého storočia) nevie, čomu (a komu) má veriť. Nie som si celkom istý, ale po záverečných titulkoch som mal pocit, že zlovestnejší film som možno ešte nevidel (čo je zvláštne, ak vezmem v úvahu Trierovho Antikrista, L'étrange couleur des larmes de ton corps tandemu Cattet-Forzani a filmy podobného razenia, ktoré som doposiaľ absolvoval). Stačí si spomenúť a po chrbte mi prebehnú zimomriavky. 90% (07.11.2014)