Teď se nedívej

Od prvního záběru, ve kterém mizanscénou proběhne kůň, je jasné, že Nicolas Roeg měl lepší filmové vidění než tři čtvrtiny současných hollywoodských režisérů dohromady. Příběh o samovyplňujícím se proroctví zahalil děsivou, mystickou atmosférou. Patrný je jak vliv amerických klasiků (Hitchcock), tak nastupujících evropských filmařů (výrok "seeing is believing" jasně odkazuje k Antonioniově Zvětšenině). Stejně tak Teď se nedívej naopak nepochybně posloužilo jako zdroj inspirace mnoha pozdějším režisérům a po jeho zhlédnutí zjistíte, že ani tvorba lidí jako David Cronenberg nebo David Lynch nepřišla jen tak ze vzduchoprázdna. Zejména posledně jmenovaný dokázal mnoho podobných prvků ve svých filmech dotáhnout o dost dál než Roeg, jehož dílo navíc dnes působí v některých ohledech zastarale (příběh z doby předmobilové, hudba jak se seriálu M.A.S.H). *** 1/2 (70 %) (10.03.2015)

Má to tři velmi silné scény, na kterých je postavený celý film a to . začátek, soulož a konec. Není to špatný film, každopádně zábavný taky moc není. Sice počas filmu se tu potuluje atmosféra, ale i tak to nestačí. (29.11.2015)

Reputácia tento film predchádza, a veruže je na to dôvod. Jeden z najlepších slow-burn thrillerov VŠETKÝCH ČIAS, na vrchole medzi snímkami ako Wicker Man či Angel Heart. Všetko to budovanie atmosféry a čakanie sa napokon dokonale vyplatí a ten strih, tá réžia sú aj dnes špičkové. A hudba! (23.05.2022)

Velice zvláštní, hned zpočátku nasadil režísér vysokou atmosférickou laťku, problém ovšem je, že s ní nepohne až do úplného konce. Člověk po celou dobu v očekávání jak se příběh vyvrbí, všechny vedlejší postavy se tváří a chovají hrozně tajemně, někdy až velice podivně viz. policejní komisař, zkrátka člověk dostane pocit, že jsou všichni součastí rozsáhlého benátského spiknutí. A najednou je konec. Po sérii "flashbacků" v závěru člověk přemýšlí, cože mu to vlastně uniklo. Tomuto filmu zkrátka chybí gradace. Jak už tady někdo uvedl kdyby to natočil např. Hitchcock a povedlo se mu to, hmm.... Mimochodem postavu vražedkyně by měl někdo reinkarnovat. (01.02.2011)

Don´t Look Now se nese v duchu proslulého zkonstatování o sovách a o tom, čím se (ne)zdají být. Holčička v červeném není holčičkou, červený flek není jen tak obyčejným flekem, přítomnost není přítomností a odmítnutí v tohle všechno uvěřit vede k tomu, že se to celé stane. Zamotané? Ano, a řádně! Z počátku je ještě divák naburcován a třese se zvědavostí, jak že se tyhle podivnosti vysvětlí. Film ale pokračuje v témže pomalém tempu a argumentační mlze a přidávání dalších bizarností, z nichž největším šokem byla asi 18+ metoda, kterou se slepá dáma uváděla do hypnózy, bylo přiléváním vody do už tak syčícího ohně. Don´t Look Now spíše zklamalo, 60%. (17.11.2013)

Danny Boyle možná přehání, když mluví o díle hlubším než dokonalém ; pro mě "Teď se nedívej" (vlastně "nedívejte", pokud přijmeme předpoklad, že režisér s hravou škodolibostí oslovuje diváky - v dialozích první, titulní větu du Maurierové povídky neuslyšíme) znamená prostě jedno z nejvýznamnějších děl mého diváckého života, noční kinomůru mého mládí, která asi už nadosmrti poznamenala mé vnímání Benátek. Roegův film není jen znamenitě natočeným a sestříhaným thrillerem. (Jan Rejžek druhdy zavzpomínal, jak za časů železné opony pronikl na jakési soukromé promítání, uskutečněné možná jen kvůli oné věhlasné erotické sekvenci. Řekl bych, že po půlstoletí zůstává nepřekonána.) Je i filmovou trestí tajemství, a posléze hrůzy, do níž snáze padáme poté, co jsme přestali naslouchat přírodě/sobě samým. Abych nezapomněl : jedno z mála filmových děl, která svou úrovní nápadně převyšují literární předlohu. (03.09.2014)

Mám ráda Daphne du Maurier. Četla jsem asi všechny její romány i povídky. I tuhle. Ale zpracování se moc nepovedlo. Tyhle věci jsou vážně lepší v knižní podobě, která ponechává prostor vlastním představám. Ale zas tak špatné to není, pro někoho, kdo nečte, dokonce třeba i úžasné. Tak za herecké výkony musím dát tři * (13.11.2014)

Není to tak mrazivé, jako povídka, ale také to funguje. Je zajímavé vidět Benátky zahalené mlhou a ne turisty. Mrzí mě, že není zfilmovaných více námětů od Daphne Du Maurier, myslím, že mají potenciál. (02.10.2015)

U tohoto filmu se nejedná o horor, ale spíš o romantické a psychologicky strašlivě hluboké drama. Film není napínavý tím, že by za každým rohem číhala jakási příšera. Otce, který se se smrtí své dcery vlastně již smířil, navádí zvláštní vidiny k tomu, aby v Benátkách pronásledoval svou vlastní smrt. Jestli mu v tom zabrání jeho krásná žena nebo slepá angličanka, která podobným smyslům rozumí, zde nebudu prozrazovat. Snímek ale stojí za shlédnutí už proto, že je v něm podle mě nejkrásnější milostná scéna, kterou jsem kdy ve filmu viděla. Záběry soulože jsou s citem prostřihány se scénou společného odchodu na večeři: čištění zubů, smích při uvazování kravaty, líčení. Scéna zobrazuje maximálně nevšední lásku na vrcholu štěstí, které se promítá do nejnormálnější každodenosti. Romantiku podporuje lidná, ale přesto naléhavě vášnivá hudba Pina Donaggia. A diváci už tuší, že takovému štěstí musí následovat pád. (31.03.2016)

Jedna za Benatky, ale inac max. preceneny fim. Aspon viem, odkial Trier ziskal inspiraciu ku otvaracke Antikrista. (17.10.2018)

Úvod dobrý, potom už len nuda a ťažká nuda a ako bonus dve mimoriadne otravné anglické sestry. (13.04.2020)

Natočte v Benátkach reklamu na toaletný papier a aj tej dám *****! To mesto ma fascinuje svojou atmosférou. Film priemerný, na vtedajšiu dobu celkom ujde, nevidel som ho na plátne a písať o ňom ako o horrorovej záležitosti sa mne zdá byť trochu ujeté! (17.04.2020)

Polovina tam vůbec nemusela být, pak by to možná jako celek dávalo větší smysl. O hlavní zápletce nevíme vůbec nic, zato jsme si mohli užít 5 minut soft porna s olizováním podpaží. (14.01.2023)