Noroi

S asijskými horory mám jeden problém. Nebojím se u nich. Na doporučení jsem se tedy rozhodl podívat na tento film a lituji ztráty času. Tohle je zdechlej pokus o natočení syrového hororu, Jako někdo, kdo má režisérské cítění se divím, že má pan režisér takovou odvahu toto vůbec pustit mezi diváky. Přiznám se, já bych tak statečný nebyl. Vleče se to stále stejným tempem a správně by měl postupně gradovat. Vyvíjet se v napětí a děsu. Atmosféra je po celou dobu stopáže jednotná. Já ani nevím, co by mě zde mělo vyděsit nebo nalákat na strach. Na horor se snad dívám kvůli pocitu strachu a napětí ne? Tohle je jen nějaký pokus o něco výjimečného, co může platit maximálně na někoho, kdo nemá nakoukáno jako já. Za sympatického hlavního hrdinu dávám 1* a STOP ASIJSKÝM HORORŮM. Asiaté neumí točit horory. (02.08.2016)

Zpočátku spíše lehce mysteriózní pátrání po několika na sobě zdánlivě nezávislých tajemných událostech se postupem času překlání do hororových vod a dostává nepříjemně reálný nádech, podpořený dokumentárním stylem, který pro jednou nepůsobí jako něco dělaného pouze na efekt alá Rec, nýbrž jako konzistentní a fungující forma doplňující ideálně atmosféru filmu. Velmi sugestivní zážitek, kdy mě pouze mírně zklamal ostatními vychvalovaný konec, který prostě nepůsobil až tak extra děsivě, jak by bylo záhodno a mně tak maličko chyběla závěrečná, očistně působící děsivá sprcha, jakou by mé napjaté nervy potřebovaly. (13.11.2009)

Začátek mi dost připomněl "dokument" EL CHUPACABRA od Troma studios (viz. chlápek navlečený v alobalu), ale s přibývajíci stopáží atmosféra houstla jako omáčka, která se nechá přes noc v ledničce. Chtě nechtě jsem se do příběhu zažral a určitě se mi líbí, jakým způsobem Shiraishi předkládá divákovi jednotlivé záběry a indicie, které až v samotném závěru do sebe zapadnou. NOROI se hravě slavnějšímu THE BLAIR WITCH PROJECT vyrovná a leckdy ho i překonává (viz.noční scéna v lese). Není moc horrorově laděných snímků, které by dokázaly diváka bavit po celých 115 minut. NOROI se to podařilo skvělým způsobem. (06.10.2007)

Tak už i Japonci se shlédli v americkém trendu hororů v dokumentárním stylu s třesoucí se kamerou. Tento žánr mám z těch hororových ráda, ovšem tento film mě zklamal. Nejhorší zabiják je stopáž (bez pár minut 2 hodiny) a strašně moc detailů a rozvrstvování dávné legendy, které je pro žánr zbytečné. Okleštit zápletku o 80% zbytečných informací, zachovat jen ono jádro, snížit stopáž na klasickou nenudící hodinu a půl a asi by to bylo hned něco jiného. (11.03.2012)

Že by pro změnu šikmoočka začli vykrádat amíky ? za prvé vykradená hudba, dokonce možná přímo origoš od Ennio Morricone z Carpentova legendary The Thing a za druhé totálně vykradenej Blair Witch. Existují dva typy hororů, jeden při kterým se bojím a lekám, ale po skončení si prostě řeknu jo dobrý a du s klidem spát. Pak je tu druhej typ a to ten při kterym se taky bojim, ale po vypnutí se bojim jít do koupelny, zhasnout lampičku, nebo se dívat do temnýho kouta. Škoda že tyhle případy sou jen 2, Blair Witch a ted právě Noroi. Po Blair sem se bál chodit do lesa a bojím se odhadnout co se bude dít teď :). Velká škoda že ve filmu nebylo použito víc dochařskejch či napřirozenejch záběrů jako při první návštěvě svatyně, to to se mnou skoro seklo. Už to skoro vypadalo na obyč konec, ale...... Každopádně zážitek z Blair Witch překonán nebyl. (14.08.2009)