"Pane doktore, cítím se jako pes," sdělil jednoho dne pan Ota Pošta plaše a důvěrně psychiatrovi. A byla to pravda. Pan Pošta, spořádaný opravář praček, se už delší dobu necítil právě nejlépe. Na vině byla jeho rodinná pozice. Pan Pošta byl nenáročný a poněkud neprůbojný člověk, kterému osud přichystal těžkou zkoušku v podobě dominantní ženy Věry. Pracovala jako notářka na notářství a vydělávala dvakrát tolik než on. Měla ho ráda, to ano, ale po svém. Domácí operační prostor pana Pošty nikdy nebyl příliš veliký, ale od té doby, co byly děti z domu se postupně dále zmenšoval. Poslední ranou bylo, když si Věra (snad jako náhradu za děti) pořídila psa. Pan Pošta byl tak vystaven nové konkurenci - a (jak se dalo čekat) neobstál. Ocitl se na posledním místě rodinného žebříčku a zacházelo se s ní jako se psem. Není tedy divu, že se, jednoho dne, sám ve psa proměnil!
(oficiální text distributora)
