Tři kamarádi

Český film měl tehdy, krátce po skončení války, silnou nouzi o dobré, zajímavé náměty. Opravdu veselých, odlehčených příběhů bylo poskrovnu a proto ani režisér Václav Wasserman, starý filmový praktik, si zpočátku nevěděl příliš rady s původním námětem Jiřího Brázdy. Doba byla složitá a každá příležitost, jak vyhladovělým divákům v kinech polechtat alespoň na okamžik bránici se nesmírně cenila. Příběh tří mladých lidí, kteří si zařídí malou autosprávkárnu a očekávají, že dědictví jednoho z nich je vyvede z tísnivé finanční situace, sázal především na populární herecké tváře Ladislava Peška, Josefa Grusse, Saši Rašilova, Emana Fialy a Járy Kohouta. Poprvé tu ale také před kamerou vystoupila Irena Kačírková, jejíž zjev nenechával nikoho na pohybách, že o tak sličnou tvářičku by v budoucnu nebyl zájem. Rozpačité dílko doslova rozcupovala tehdejší kritika, která tvůrcům spílala, že ve filmu toho k smíchu mnoho nebylo. Ale kde brát, když není z čeho? (03.02.2009)

Zcela zapomenutá komedie s remarqueovským nádechem vrací do duchovního světa třetí Československé republiky. Motiv západní fronty a druhého odboje prolíná do optimismu poválečného budování a víry v šťastnou demokratickou budoucnost. V tomto ohledu jakoby navazoval na ŠKOLU-ZÁKLAD ŽIVOTA i jiné podobně zaměřené filmy z poslednách měsíců První republiky. Nikoliv náhodou se tu projevuje prolínání hereckých generací a uměleckých stylů (Nedbal, Gruss, Zvarík, Pešek, Řepa, Kemr, Kačírková, Rudolf I. Hrušínský, Jára Kohout). Pravděpodobná trezorová existence filmu po r. 1948 je dána některými, již uvedenými jmény i jeho samotným námětem a obsahem filmu. Za úvahu stojí převedení na DVD nosiče právě pro onu zapomenutost. Soudě podle data premiéry lze dobu, po kterou byl film uváděn v kinech, odhadovat na 1-2 roky. Zábavný film své doby jen velmi vzdáleně formou a úrovní svého vytvoření může oslovovat naši současnost. Není to jeho vina. Je to jeho - už jsem naznačil, proč - úděl. Úděl a osud. (09.03.2008)

Ano, ano tento dnes již polozapomentý film (ještě že máme tu ČT) stojí za připomenutí jednak kvůli návratu Ladislava Peška před kameru asi po třech letech odmlky a také kvůli Ireně Kačírkové-debutance-tehdy ještě studentky pražské konzervatoře. Jinak bych ocenil i líbivou Stelibského hudbu a Huňkovu kameru. Půměrná nenáročná komedie, tehdy již znárodněné kinematografie.. (09.03.2008)

1. Film bohužel obsahoval tolik vaty, že by pokryla celou Prahu a ještě kousek Šumperka 2. Snímek pro mě znamená objev nevšední herečky Manon Chafour, která tedy nějaká extra krasavice nebyla, ale takové charisma se u žen jen tak nevidí 3. Jak jsem všema deseti pro nahrazování cizích slov českými ekvivalenty (tedy lépe řečeno českými výrazy se stejným významem že), tak karburátor bych nechal karburátorem než používal nehezké české zplynovač. Zvlášť když se mělo jednat o úžasnou součástku, která snižovala spotřebu jakéhokoli vozu minimálně o polovinu. (22.10.2014)

Po právu zapomenutá komedie. Mezi léty 1945 až 1948 se znárodněná česká kinematografie potácela mezi záblesky svobody a přituhujícím socialistickým realismem. Tento film je toho smutným dokladem. Pokus o jakousi "politickou" angažovanost v kulisách prvorepublikové konverzační komedie je mimořádně nevtipný, občas i trapný. Jeho přehlednosti nepřispívá ani nedokonalý střih. Za celý film jsem se zasmál jen Peškově gagu se stolním větrákem, a jednou či dvakrát pochválil kompozici záběru. To je vše... Film opět směřuje do zapomnění... (12.03.2008)