Jaroslav Mareš se narodil 24. dubna 1921 v Husinci u Prachatic. Otec byl lakýrníkem. Na přelomu dvacátých a třicátých let pobýval s rodiči ve Francii, kde jeho matka zemřela na tuberkulózu. Doma se vyučil zámečníkem, a už od mládí hrál v ochotnických souborech (za okupace např. ve strašnickém souboru Aragon). Po válce se rozhodl pro profesionální herectví. Nejdříve vystupoval v činohře Divadla 5. května (1945 – 1948) a v Divadle státního filmu (1948 – 1951). V letech 1952 – 1988 (do odchodu do důchodu) působil v činohře Národního divadla. V padesátých letech účinkoval rovněž na estrádách.
V prvním období svého hereckého života vytvářel chlapecké a hrdinné role s bezprostředním projevem. Kontakt s diváky si osvojil zejména z častého vystupování na estrádách. V Národním divadle ho režiséři obsazovali do drobných rolí, a později do malých charakterních figurek (např. v inscenacích „Maryša“, „Středem země do Afriky“, „Hrátky s čertem“, „Strakonický dudák“). Při vytváření postav Mareš kladl důraz na sociální zázemí, postavu vždy pojímal vážně a málokdy se v ní objevila humor nebo ironie.
Svůj filmový debut si roku 1946 odbyl rolí mendíka ve filmu NEZBEDNÝ BAKALÁŘ Otakara Vávry. Na začátku své kariéry se stal oblíbeným představitelem záporných a kladných mladých hrdinů.
Takový byl například Jaroslav Kohout ve Slavínského POSLEDNÍM MOHYKÁNOVI (1947), Karel ve Vávrově PŘEDTUŠE (1947), student Divíšek v komedii DNES NEORDINUJI (1948) režiséra Vladimíra Slavínského, Venca v Machově VZBOUŘENÍ NA VSI (1949), valcíř Jan Žíbek v dramatu ZOCELENÍ (1950) Martina Friče, Jarda Karhan v Hofbauerově KARHANOVĚ PARTĚ (1951), líný automechanik František Srba ve Wassermanově PLAVECKÉM MARIÁŠI (1952), hodinář František Vích v Novákově a Wassermanově NEJLEPŠÍM ČLOVĚKU (1954), montér Mirek Anděl v komedii ANDĚL NA HORÁCH (1955) Bořivoje Zemana, student Prokůpek v trilogii JAN HUS (1954), JAN ŽIŽKA (1955) a PROTI VŠEM (1956), floutek Vališ ve FLORENCOVI 13:30 (1957) atp.
V pozdějším věku na pro něho režiséři přichystávali menší a okrajové, ale velmi výrazné, postavičky rozličných profesí a charakterů ve snímcích NEPORAŽENÍ (vojín Pepík), PÁTÉ ODDĚLENÍ (poručík Jonáš), DNES NAPOSLED (Rendl), IKARIE XB 1 (člen posádky Milek Wertbowski), HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK (voják Karel Werner), AŽ PŘÍJDE KOCOUR (vedoucí restaurace), TŘI CHLAPI V CHALUPĚ (okresní tajemník Skřivánek), NAHÁ PASTÝŘKA (Karel Šíp), LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA (tlustý kovboj), „PANE, VY JSTE VDOVA!“ (jednooký generál), SMRT ČERNÉHO KRÁLE (výčepní v „Jedové chýši“), MOTIV PRO VRAŽDU (Kříž), NA PYTLÁCKÉ STEZCE (pracovník na pile) či DŮM PRO DVA (Mrázek).
Popularitu si u diváků získal svými hlavními postavami Jana Skalníka v LÉTĚ (1948) začínajícího režiséra K. M. Walla a legionáře Václava Malého v Čechově ČERNÉM PRAPORU (1958). Naposledy se filmovým divákům představil postavou starého Juze ve snímku VOJTĚCH, ŘEČENÝ SIROTEK (1989) Zdeňka Tyce. Napsal také námět a scénář ke krátkometrážnímu hudebnímu snímku SLUNEČNICE (1965).
Jaroslav Mareš účinkoval rovněž v rozhlase („Muži v offsidu“), v televizi (inscenace HRY LÁSKY PLNÉ, MAGNETICKÉ VLNY LÉČÍ, PAN TAU A CLAUDIE, BANDITÉ, O LÍNÉM HONZOVI, O STATEČNÉ PRINCEZNĚ JANĚ aj., seriály KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA, SŇATKY Z ROZUMU, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, DNES V JEDNOM DOMĚ, ARABELA, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, ZLÁ KREV nebo CHOBOTNICE Z II. PATRA atd. a zábavné programy).
Mareš získal za herecký výkon ve snímku ZOCELENÍ (1950) Státní cenu (1951) a v roce 1982 se stal nositelem titulu Zasloužilý člen Národního divadla. Po odchodu na odpočinek se stáhl z veřejného života a v devadesátých letech již vůbec veřejně nevystupoval. Jaroslav Mareš zemřel po dlouhé nemoci a v zapomenutí 22. října 2003 v Praze ve věku osmdesáti dvou let.
Jarda "krib" Lopour
