Obsahy(1)
Z tvorby významného českého dramatika, spisovatele, režiséra a scenáristy Oldřicha Daňka vám nabízíme další útržek z běhu času, jak sám dramatik řadu svých her označuje, jenž vždy staví především na hereckém mistrovství – v tom dnešním (který se úzce dotýká válečných obětí) jsou těmi mistry, pod režijní taktovkou Pavla Háši, Josef Vinklář a Viktor Preiss. V době první světové války, během právě probíhající bitvy u Verdunu (1916) předkládá mladý kapitán armádního sboru, bakteriolog Alexander Fleming, hlavnímu generálovi svůj spis, svou práci. Snaží se dokázat, že dezinfekce hlubokých ran zraněným vojákům neprospívá, ale přímo škodí. V té chvíli ještě nikdo netuší, že běh času prokáže jeho pravdu a že se Fleming stane v budoucnu nositelem Nobelovy ceny za jeden z největších objevů moderní medicíny, za objev penicilínu… (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Přestože tohle je opravdu kus výborného herectví, vyznívají hry Oldřicha Daňka přece jenom lépe jako komorní inscenace na divadle (například ve Viole) či v podobě rozhlasové hry. Síla jeho her totiž nesporně stojí a padá se slovem. Obraz tu při nejlepší vůli pouze sekunduje. Proto také pouze čtyři hvězdičky... Ne že by to bylo špatně zahrané... Televize zkrátka není vhodným médiem pro komorní herecký koncert, kterým Dialog s doprovodem děl bezesporu je... A ještě si dovolím faktickou rýpavou poznámku. Flemming sice opravdu "objevil penicilín" v tom smyslu, že si všiml jeho potenciálních lékařských možností, ale sám se na následném složitém a obtížném výzkumu vedoucímu k jeho praktickém lékařskému použití nijak nepodílel. Pointa příběhu je proto značně diskutabilní, protože nejen neodpovídá skutečnosti, ale navíc připisuje Flemmingovi zásluhy, kterém mu v žádném případě nepřísluší. Je to ovšem pointa "Daňkovsky" efektní, to se zase musí nechat... 80% ()
Překvapivě slabý, akademický Daněk, kterému vůbec nepomohla režie s autentickými záběry z bojišť 1. světové války. Přestože Vinklář přehrává a Preiss hraje šablonovitě (naopak Rösner ve vedlejší roli je skvělý), je však celkový dojem daleko lepší než z rozhlasové předlohy (Zdeněk Štěpánek a Adamíra v hlavních rolích, Vinklář místo Rösnera). ()
zajímavý slovní souboj J. Vinkláře, coby starého generála, a V. Preisse jako kapitána Fleminga a budoucího objevitele penicilinu...náhodou jsem přepnul na ČT 2 a už jsem se nedokázal odtrhnout...ač se příběh odehrává v jedné místnosti a kromě Preisse a Vinkláře se tam semtam mihou jen Rösner a Vyskočil, určitě se nebudete nudit...občasné dobové záběry z fronty taky nejsou na škodu... ()
„Poručík Clifford! Sežeňte někde nějakou láhev a odpusťte si komentář. Odchod!“ Střet otupělé ješitnosti a houževnatého idealismu. Řinčení verbálních zbraní týlových krys, aby se nebrala naděje a ta nebyla jen iluzí.. Vadilo mi velké zrcadlo i to, jak Vinklář ve vděčnější roli převyšoval Preisse, ovšem jako zamyšlení nad tím, za kolika ztracenými životy v historii lidstva stála nadutá přezíravost, to funguje perfektně.. Boj doktora Fleminga byl toho času marný, ale může ho uklidnit, že kdyby léčbu frontových ran řešil s generálem Melchettem z Černé zmije, nechá se po pár minutách dobrovolně zabalit do goblénu a vyhodit z okna. A měli bychom po penicilinu.. ()
Tahle inscenace mi utkvěla v paměti již při televizní premiéře. Dnes jsem kritičtější, ale stále obstojí. Tohle je opravdu dobré. Preiss a zejména Vinklář excelují, ovšem Daněk zaslouží respekt pouze jako dramatik provinčního formátu. Nu, však i to je pro plátno nebo obrazovku docela dost. --- Vůbec poprvé jsem si všiml (snad díky kníru dobového střihu), jak skvěle by Vinklář býval mohl zahrát Stalina. Ovšem to by muselo být o Stalinovi napsáno něco dobrého (ve smyslu "kvalitního") a nesměl by to cenzurovat žádný politruk. Takže se to stát nemohlo. Bohužel... ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Daňkova hra byla poprvé nastudována v pražském rozhlasovém studiu v roce 1967 se Zdeňkem Štěpánkem a Jiřím Adamírou. (Marthos)
Reklama