Parfém: Příběh vraha

Zajímavej, ale myslim, že né úplně dotáhnutej příběh. Podle děje to trochu připomínu zahradu zla, ale to se s parfémem filmově nemůže vůbec srovnávat. Parfém je daleko propracovanější a zajímvaější a má perfektní atmosféru. Jenže docela velkej problém filmu je, že se to celou dobu tváři skoro jako opravdovej příběh, jenže nakonci se to zvrhne v nějakej mysteriózní film a pointa celýho filmu mi asi nedošla, pokud teda vůbec nějaká byla, ale vypadalo to že tim koncem Tykwer něco chtěl říct, ale co, to už nevim. Možná bych ještě zkrátil stopáž, protože někdy jsem se přece jen nudil a ke konci mi přišlo, že už toho bylo dost a stálý natahování film jenom sráží Jinak bych ale určitě vyzdvihnul perfektní vizuální zpracování a herecký výkony skoro všech, co se ve filmu objeví, ale úplně nejlíp si vedl Ben Whishaw v roli Grenouilleho, ale určitě taky potěší několik známých tvář v čele s Dustinem Hoffmanem a Alanem Rickmanem.Celkově se jedná o kvalitní thriller, ale až trošku moc zahalenej do mysteriozna (02.12.2006)

Tom Tykwer se nezalekl úkolu udělat velkofilm s myšlenkou a scénář Parfému se zase nezalekl atraktivního žánrového vábení thrilleru. Pokud na tenhle snímek půjdete jako na klasický krvavák o vrahovi, pravděpodobně se budete vracet domů otrávení a poloudušení popisností a akcentovanou vizuální výjimečností Parfému. Pokud ale na Tykwerovo dítko půjdete jako na film, kterým se opojí vaše smysly, zaměstná vaší mysl a, ano, jako voňavý bombonek na vrch občas rozbouří váš adrenalin trochou akce, pak snad ani nemůžete být zklamáni. Moje očekávání co se proklamovaného útoku na nový a filmem dosud neprozkoumaný smysl nebyla vysoká a to je dobře. K evokaci čichových vjemů užívá Tykwer dobře vyzkoušené prostředky vizuální (detail a expresivní barvy) a sluchové (zesílení určitých počitků). Funguje to chvalitebně, ale po rozvláčně pojatém úvodu přesedlá režisér na přeci jen obvyklejší styl vyprávění, což není na škodu, obzvlášť když s vyzkoušenými prostředky pracuje vskutku šikovně (za všechny příklady uveďme zkratkovité líčení série vražd, které je rychlé, přitom působivé). Velice se mi líbila ústřední myšlenka zběsilého honu za ideálem, po jehož zhmotnění Jean-Baptiste sezná, že je jen jediná vůně, kterou nelze získat: vůně prožitku samotného. A tak je Parfém nesený touto univerzální metaforou uměleckého činu, je nesený vynikajícími herci v čele s démonickým Benem Whishawem a sympaticky uvolněným Dustinem Hoffmanem. Příběh vraha není prostý míst, pro které bych neváhal použít slovo strhující, na druhou stranu není ani prostý záběrů, které mi přišly zbytečné. Ale jeho gradace i nosná idea jsou výtečné, stejně jako jeho... vůně? Říkejme jí atmosféra. [Süskindovu předlohu neznám, proto hodnotím jen a pouze film tak, jak na mě působil bez intertextového přesahu.] (27.12.2006)

Parfém: Příběh vraha je film, na který si každý musí udělat názor sám. Nelze ho zhodnotit jedinou větou. Tom Tykwer je zajímavý režisér, který se proslavil v oblasti nezávislého filmu a má velmi osobitý rukopis. Tady dostal k ruce zázemí velké produkční společnosti, slušný rozpočet a vytvořil poutavý velkofilm s výborným hereckým obsazením a přiměřenými triky a výpravou. Po značnou část filmu jsem byl přesvědčený, že pět hvězdiček je málo, protože Paříž vypadala daleko přesvědčivěji, než bych si kdy dokázal představit. Špína ulic doslova lezla z plátna, zápach stok a rybího trhu jsem přímo z jednotlivých záběrů cítil a střih i kamera byly tak skvělé, že během několika momentů charakterizovaly jednotlivé postavy. Silný příběh jedince odvrženého společností na periférii, vyrostlého bez lásky a v bídě a zároveň vybaveného mimořádným talentem, byl velice sugestivní, výtvarná stránka filmu byla tak výborná, že kdybych se do té doby dostal, byl bych asi realitou zklamaný. Jenže pointa příběhu mě jednoduše minula a i když ji vezmu jako podobenství, ani pak jsem ji nedokázal skousnout. Zázrak na popravišti mi zkrátka a dobře vadil. A i když chápu, co tím chtěl scénárista říct, volil bych úplně jiné zakončení. Takže nakonec pouhé tři hvězdičky a celkový dojem 65 %, což je v případě takového filmu opravdu škoda. (01.04.2008)

.... a když ji otevřeli, nasytila okolní svět vůně dosud nepoznaného parfému. Vůně tak neskutečně jemná, že všichni v jeden okamžik uvěřili, že jsou v ráji. 13 esencí, ale tu třináctou nerozeznal nikdo.... Skvělé zpracování, neskutečně realisticky drsný úvod a neuvěřitelný útok na vaše smyslové vjemy v závěru. Film prodchnutý vůní, slavní herci v malých rolích a věrohodný B.Whishaw v roli démona. Výtečná hudba navozuje atmosféru opojné vůně a nutí vás přemýšlet, jaký je pach MRTVÉHO kamene. A jestli nejste uchyláci, můžete se jimi klidně stát. Jde jen o to, co by jste byli schopni obětovat pro tu nepřemožitelnou moc, lásku veškerého lidstva. ĎÁBEL VYKONAL MISTROVSKÉ DÍLO! Byl jsem svědkem Tome Tykwere! (23.06.2007)

Tykwer jakoby se snažil místy posunout film do atmosféry Burtonovského "nereálna", ale zůstane někde napůl cesty (absence této stylizace je nejvíce cítit právě v onom konci). Nahrubo otesaný scénář odvádí příliš pozornosti různými směry a kamera se spíš než v krásných záběrech vyžívá v laciných (a někdy samoúčelně nechutných) efektech. I když onen pokus zachytit nezachytilné se místy opravdu daří navodit. Režie je pro mě zajímavá v určitých momentech (první vražda a její reminiscence, učení u Baldiniho), ale v celku se Tykwerovi film trochu rozpadá pod rukama. Stejně jako jeho "myšlenka". (12.12.2006)