Pokojný bojovník

The journey is what brings us happiness, not the destination. Zavřu oči. Ustálím tok myšlenek. Neuspořádaný proud. Ty chaotické peřeje, co dennodenně určují, kterým směrem se vydám. Klidná hladina. Věci se vyjasňují. Nevýznamné myšlenky klesají ke dnu, ty podstatné vyplouvají na povrch. A já mám přehled. Zní to naivně? Zní to směšně? Fakt, jak to zní, nevnímám. Ten klesá ke dnu. Závist. Přál bych si jednou nemoci usnout. Vstát a vstoupit do černé venkovní tmy. A v té temnotě se nechat oslnit neonovým světlem zapadlé benzínky. A vstoupit tak nevědomky na cestu vnitřního poznání. Učebnicový příklad výhry obsahu nad formou od druhé poloviny chytá za srdce a při majestátním závěru Vám ho vytrhne z prsou. A vy se díváte přímo sami na sebe. Opakovaná projekce zatlačila neuspokojený dojem prvního zhlédnutí a má mysl se mohla plně soustředit na děsivě hluboké filosofické podkreslení. V pravém slova smyslu, neboť pokud se právě neodehrává, stejně slídivě doznívá v hlavě a mizí až během nástupu další. Není to něco, co by mi změnilo život. Jen se mi líbí myšlenka, že by mohlo. Ještě si s ní pohraju. A skončím s ní, až si přečtu knihu. "Where´re you?" "Here." "What time is it?" "Now." "What´re you?" "This moment." Nejlepší soundtrack z filmu 90% (27.02.2013)

Klasické téma o nalezení správné životní cesty, tentokrát v atypickém balení. Jakkoliv je tento příběh jedno obrovské klišé o arogantním sportovci a jeho tajemném učiteli, svým zpracováním od počátku mystifikuje, díky hrátkám s realitou působí neotřele. Nick Nolte po divákovi háže jednu moudrost za druhou: vyházejte z hlavy veškerý bordel, žijte přítomností a překonáte všechny překážky, naleznete rovnováhu, klid, štěstí... Kdyby to bylo tak snadné;-). Vcelku zajímavý snímek, ale hlavní hrdina mě moc neoslovil, Nolte mě iritoval a všechno to filozofování mi přišlo příliš vnucované. Hezkých 66,6%, možná se na to někdy mrknu znova a zažiju prozření;-). (16.10.2009)

Mám ráda příběhy ze sportovního prostředí, ale tento rychle vyšuměl,aniž by měl šanci mě nějak obohatit - chladný jak ocel, se sladkým Scottem Mechlowiczem, který nedisponuje žádným charismatem a Nickem Noltem, jenž se na mentora nehodil, je mi líto. Mám - li se vyjádřit k moudrům, která si celý film uzurpovala, soudím, že bylo přemudrováno, za zamyšlení stála tak dvě tři z nich, ostatní byla sofistikovaná, že by si na nich vylámali zuby i vykladači bible, nevím, možná si scénárista zapomněl vysypat odpadky - kdyby si raději dali práci s náhradníkem závěrečného cvičení na kruzích, dublér byl jasný Asiat, počítám Japonec či Korejec, to mě vždycky namíchne, takové podceňování diváka, za víc jak dvě hvězdy to dnes nebude. Sympatický komentář - El-Barto. (06.07.2011)

Toužit je víc, nežli mít, sloužit lidem okolo je více, nežli je převyšovat, cesta je skutečný smysl života, nikoliv cíl, pro který ji podnikáme... Všechno jsou to pravdy a moudrosti, které stojí za zamyšlení a které člověka napdají vždycky, když ho nemoc, úraz nebo kriminál donutí stanout, zastavit se a usebrat. Jenže zde je to všechno sdělováno natolik akademicky, jako z nějaké příručky pro život, že se to chvílemi nechce poslouchat; namísto, aby to člověku bralo dech. Škoda. Nick Nolte jako vymyšlený dědek byl skvělý. (27.12.2012)

Nolte hraje mudrujícího Jardu Duška který je stejně tak otavný (ve své přemoudřelé,arogantní póze) jako přesný (ve vypichování základních pravd). Film elegantně, trojitým saltem ohýbá klasicý sportovní kýč o síle vůle do, o poznání živější, formy skrz psychologicko-myseriózní motivy, které chválihodně nutí diváka přebrat si ho v rámci svých interpretačních schopností. Ve výsledku mám teda tendenci spíš tomu filmu fandit než ho smést ze stolu jako esoterický blábol. 3,5 (16.02.2019)