Pokojný bojovník

Strašně se mi líbila ta myšlenka, že to TAM mámě někde předepsaný; vzlety, pády, věci k politování, k nepřežití a k uctívání. Že vše má důvod a my, pokojní bojovníci, to můžeme zvrátit či ponechat ladem. To se pak člověku líp dýchá, ne? Jenže proč mám i přesto přese všechno pocit, že film zůstal pouze u té teze lidské konverze a svou imaginací mě spíš okleštil, než donutil k rozběhu? Film s velkým tajemstvím a jedním machrem přes poselství. 70% (05.07.2011)

Mám ráda příběhy ze sportovního prostředí, ale tento rychle vyšuměl,aniž by měl šanci mě nějak obohatit - chladný jak ocel, se sladkým Scottem Mechlowiczem, který nedisponuje žádným charismatem a Nickem Noltem, jenž se na mentora nehodil, je mi líto. Mám - li se vyjádřit k moudrům, která si celý film uzurpovala, soudím, že bylo přemudrováno, za zamyšlení stála tak dvě tři z nich, ostatní byla sofistikovaná, že by si na nich vylámali zuby i vykladači bible, nevím, možná si scénárista zapomněl vysypat odpadky - kdyby si raději dali práci s náhradníkem závěrečného cvičení na kruzích, dublér byl jasný Asiat, počítám Japonec či Korejec, to mě vždycky namíchne, takové podceňování diváka, za víc jak dvě hvězdy to dnes nebude. Sympatický komentář - El-Barto. (06.07.2011)

Velice silný film, který se věnuje sportu, sebeovládání čistotou duše a mysli. Není ale tak dobrý jako "Obávaný bojovník" protože prvky vychodni filosofie je těžko aplikovatelna na západní sport. Nebo spíše pro nás méně uveritelna. Presto se mi film opravdu líbil. Byl dobře natočený a scénář, na kterem asi nejvíc záleželo se podle mého povedl. Herecké výkony také nebyli k zahození. Za mě 80% (24.10.2012)

No v podstate klasické pojatie športových filmov-gymnastika zmiešaná z východnouu filozofiou a prvkami ZEN budhizmu. Trochu okorenené mysterióznom a to mi asi úplne nesadlo. Najviac sa mi páčila hláška, že by mal pri tréningu v prvom rade vynechať z jedálničku maso, ach aká užitočná rada, škoda, že to ešte stále nie je samozrejmosťou a nie len pre športovcov. Oceňujem filmy v ktorých človek prekonáva svoje limity a snaží sa zo seba vydať maximum, fungujú dobre ako pozitívna motivácia. (28.03.2015)

The journey is what brings us happiness, not the destination. Zavřu oči. Ustálím tok myšlenek. Neuspořádaný proud. Ty chaotické peřeje, co dennodenně určují, kterým směrem se vydám. Klidná hladina. Věci se vyjasňují. Nevýznamné myšlenky klesají ke dnu, ty podstatné vyplouvají na povrch. A já mám přehled. Zní to naivně? Zní to směšně? Fakt, jak to zní, nevnímám. Ten klesá ke dnu. Závist. Přál bych si jednou nemoci usnout. Vstát a vstoupit do černé venkovní tmy. A v té temnotě se nechat oslnit neonovým světlem zapadlé benzínky. A vstoupit tak nevědomky na cestu vnitřního poznání. Učebnicový příklad výhry obsahu nad formou od druhé poloviny chytá za srdce a při majestátním závěru Vám ho vytrhne z prsou. A vy se díváte přímo sami na sebe. Opakovaná projekce zatlačila neuspokojený dojem prvního zhlédnutí a má mysl se mohla plně soustředit na děsivě hluboké filosofické podkreslení. V pravém slova smyslu, neboť pokud se právě neodehrává, stejně slídivě doznívá v hlavě a mizí až během nástupu další. Není to něco, co by mi změnilo život. Jen se mi líbí myšlenka, že by mohlo. Ještě si s ní pohraju. A skončím s ní, až si přečtu knihu. "Where´re you?" "Here." "What time is it?" "Now." "What´re you?" "This moment." Nejlepší soundtrack z filmu 90% (27.02.2013)