poster

Pokojný bojovník

  • Česko

    Tajemství rovnováhy

  • USA

    Peaceful Warrior

  • Německo

    Peaceful Warrior

Drama / Sportovní / Psychologický

USA / Německo, 2006, 120 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Šakal
    ***

    Cítím velký potenciál, co se týče knihy a se zájmem po ni sáhnu. Tolik na úvod. Snímek samotný není rozhodně špatný, ale zůstal (čistě podle mého subjektivního názoru), tak nějak na půl cesty. Snad nejmarkantnější je to v úplném závěru. Místo citlivého přístupu a přímo se nabízejícímu „obyčejnému“ zakončení, jsme svědky (tolik častému) americkému „srdceryvnému“ patetismu, který ve výsledku kazí dojem z minut předcházejících. Přičemž nejde o samotnou scénu jako takovou (ostatně příběh se honosí přívlastkem- „podle skutečné události“) a není tedy jediný důvod věřit, že tomu ve skutečnosti bylo jinak. Problém (a moje výhrada) se týká pouze následného způsobu provedení (natočení) závěreč. scény. Možná to vyzní krutěji, než si samotný snímek zaslouží, ale....myšlenka tentokrát o dost předčila následné zpracování. Nutno dodat (byť to možná ze snímku není zcela patrné (ikdyž určité náznaky nelze upřít), myšlenka nemyšlenka(byť odproštění se od všech nepatřičných a mysl vyrušujících elementů je zcela na místě), bez skutečného zápalu a tolik potřebné dřiny, která sakra bolí, kýženého výsledku nelze dosahnout. Tohle jednoduše nejde ošidit! Ještě jednu (pro mě podstatnou výhradu) mám ke snímku a to sice samotnému výběru hlavního hrdiny. Teď nemám tak na mysli ani samotný herecký projev. Cvičení na kruhách patří k fyzicky nesmírně náročné disciplíně. Potřebujete obrovskou sílu (nejen v pažích). S tím souvisí moje výtka k muskulatuře hlavního hrdiny. Je mi jasné, že tvůrci potřebovali především herce. Nicméně určitě se dalo dojít k lepšímu kompromisu (ne nutně si totiž člověk vždy musí asociovat spojení, které přímo nesnáším – velké svaly=malý mozek). Ty rozdíly (v postavě(ách),kdy kamera zabírá hlavního hrdinu v detailech a následně samotné cvičení (kdy se jedná o dvojníka), se na mne nezlobte, jsou do očí bijící a působí jako dosti rušivý element. P.s. nicméně přes všechny ty výhrady, kterými jsem snímek doposud zasypal, musím chtě nechtě přiznat určité příjemné překvapení. To bych, přiznávám, od člověka, který natočil Jeepers Creepers nečekal. Nutno podotknout, dalo by se to natočit určitě horším způsobem, na stranu druhou: zcela jistě i lépe a naprostý SOUHLAS: „smrt sama o sobě není smutná. Smutné je, že spousta lidí ani nežije“. Jak pravdivé a výstižné! Ještě bych za sebe dodal. Důležité je smířit se sám se sebou. Možná to zní jako navrčená fráze, ale je to začátek a podstata všeho....nicméně to není nic nového a rozhodně to není zásluha tohoto filmu. 3+1/2*(6.7.2011)

  • Stanislaus
    ****

    Pokojný bojovník nenabízí nic, co bych už dříve neviděl v nějaké ekvivalentní formě, ale pro mě byl vlastně tajemstvím úspěchu skvěle promyšlený scénář a sympatické herecké obsazení. Film je to ve své podstatě lehký a oddechový, ale zároveň zamyšleníhodný a hloubku nepostrádající. Nabízí se zde velká nálož životních mouder, které oproti mnohým jiným mají smysl, který je vlastně podstatou našeho relativně krátkého bytí. Zkrátka jde ve výsledku o příjemně strávené dvě hodiny u televize.(6.7.2011)

  • Chrustyn
    ****

    Na první pohled standardní sportovní drama ale na ten druhý velice zdařilý snímek s řadou neskutečně zajímavých a silných životních mouder, hodných zamyšlení. Člověk každou chvíli zachytí něco, co má chuť si poznamenat a do konce života se tím řídit. Nenápadné ale myšlenkově opravdu silné a zajímavé.(12.7.2011)

  • Happens
    ***

    Dočítám knižní předlohu, která s filmem místy kráčí ruku v ruce, ale místy se rozchází, film spíš pojal ducha knihy a vytvořil si občas vlastní linii příběhu, ale musím říct, že některé pasáže to lépe člověku osvětlí. Možná je to jeden z těch tuctových zen-budhisticky propletených rádoby hlubokých filmů a možná to někoho probudí. Osobně mám zranění ruky ze zápasu a tento film mi dost pomohl. Mně. A Vám?(28.3.2012)

  • Pepinec
    **

    Jasně, že to má myšlenku a zásadní poselství. Už od dob Mňágy přeci víme, že i cesta může být cíl. Ale tady to na mě působilo strojeně, samoúčelně, a navíc stejně tak přirozeně, jako kdyby gymnasté ve skutečnosti doopravdy v tělocvičně trénovali za tmy. Zdejší hodnocení se mi proto zdát býti poněkud přehnané, poněvadž přítomnost samotného moudra z filmu přeci automaticky nedělá téměř osmdesátiprocentní flák, nemyslíte? K tomu je potřeba nějaká duše, která tu tedy zatraceně schází...(8.3.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace