Světla v soumraku

Kaurismäkimu je v novém filmu vyčítáno, že příběh životního ztroskotance nezjemňuje lehkým optimistickým humorem, jako to provedl třeba ve svém posledním autorském projektu Muži bez minulosti. Já si naopak mysím, že pouze takto mohl perfektně vyjádřit neutěšený životní stav - absolutní osamění pomocí filmového média. Kaurismäki kašle na nějakou klasickou výstavbu scenáře, postavy nám předkládá jaké jsou, bez psychologického vykrslení, bez náhledů do jejích minulostí. Zejména u hlavní postavy, jež je prototypem filmového antihrdiny. Nechává sebou vláčet, upne se na krásnou ženu, i když odhalí její zištné a zločinecké úmysly. V průběhu filmu se však dá přeci jen trochu dedukovat důvody jeho pasivity a odevzdání - jeho snahy o vymanění se z bídného života ztroskotávají již v zárodku. Pokus o podnikání končí už u banky, která odmítá půjit a snaha o pomsty se zvrtne do tragického (a zcela nefilmového) vyústění. Závěrečná optimistická tečka však dává přeci jen malá světla naděje v životním soumraku. (10.01.2007)

Film, který jsem fakticky viděla dvakrát, ale ve své paměti ho mám sotva jednou. V dobré víře jsem si jej vybrala na filmovce v programu a až po několika minutách mi došlo, že jsem si jej před pár měsíci pouštěla doma. Nepamatovala jsem si z něj (kromě vzhledu hlavní postavy) zhola nic, asi to dělá to nijaké herectví, že jsou Světla v soumraku pro mne tak neuchopitelná. (01.08.2011)

Aki stále o tom istom a rovnako, ale mňa on baví. Tentokrát nám nadelil celkom slušný príbeh o naivnom Seppovi, ktorý sa svojou nečinnosťou dostane do zaujímavých situácií, ale akoby mu to ani nevadilo. Na konci vidí vždy svetlo a nestráca nádej. Kati za pokladňou potešila a zajtra si domov kúpim pár červených karafiátov. Terve. (24.03.2024)

Klasika, Kaurismäkiho hrdina je alkáč s mastnými vlasmi , ktorý má jedny topánky a tie obúva k saku i k rifličkám . Cigy si šúľa a žije v cimre á la komančovská éra nábytok a ten je ešte ku všetkému poskrovný , takže ked sa dostane do basy , alebo do nočného útulku , vychádza to narovnako . Do toho si predstavte chladné rána či večere , bagry a plechové kontajnery , a depka jak sviňa . Takže ked sa budete cítiť fakt mizerne , že vám nič nevychádza v živote , tak si pustite toto a hned si to chodte hodiť . (20.05.2010)

Sledovat Světla v soumraku je o nervy. Člověk neví, jestli by hlavní postavě pomohl, nebo jí raději nafackoval. Ostatně se to týká i všech ostatních postav. Dělá si Kaurismäki srandu z diváka i v ostatních filmech? Nevím, bylo to moje první setkáním s panem režisérem a jsem z toho docela rozvařený. Kamenné, bezúsměvné obličeje postav, zvracející ze sebe po minutovém rozmýšlení holé stupidní věty; téměř nerozeznatelné jaro od podzimu; deprese na každém kroku; nejčernější humor, co si vůbec dovedete představit; statické, pečlivě komponované záběry; písničkový soundtrack tak starý, že vůbec netušíte, z dob které světové války pochází atd. Mazééééc! (25.05.2007)