Příběhy ze Zeměmoří

Gedo senki se mi nehodnotí snadno. Po nepříliš příznivých ohlasech odevšad jsem byl připraven na nejhorší, ale věřil jsem, že to tak zlé vůbec není. A ano, špatný film to rozhodně není. Bohužel ani natolik skvělý, aby vás na necelé dvě hodiny dokázal plně přišpendlit k židli – tak, jak to dovede Mijazaki senior. Je mi celkem líto Goróa, že od něj coby od syna nejznámějšího japonského anime režiséra očekávali všichni stejné zázraky a potom jej takto zasypali negativními kritikami. Problém bych přitom neviděl až tolik v Goróovi, jako spíše v předloze (nevím, nečetl jsem) nebo ve scénáři (to je pravděpodobnější). Připadalo mi, že první polovinu se v podstatě vůbec nic nestalo, a když už, tak to nijak neovlivnilo hlavní děj a dalo by se skoro říct, že kdybych se na film začal dívat od poloviny, v podstatě bych přišel jen o minimum informací důležitých pro vývoj děje. Občas mě taky dost nepříjemně překvapovaly takové ty hloupé výkřiky do tmy typu "Jsi zraněný?", když vidíme, že hrdinovi valí krev jak pominutá. Ale dobře, nad tím se dá v pohodě mávnout rukou. Co mě ale kromě nudné první poloviny ještě zklamalo, byla zoufalá prostota příběhu. Mnohém více než japonské anime mi to svým častým klišé připomínalo nějaký animák ze západu. Opět netuším, zda za to může už samotná průměrnost předlohy právě ze západu, ze které se už asi nic lepšího vytřískat nepodařilo, nebo za tu nerozpracovanost opět může scénář. Proč se jeden z hrdinů může přeměnit na draka, proč vlastně Arren zabil svého otce, jakou moc to dotyčnému dává, když ví něčí pravé jméno? Nevím, proč by to tam nemohlo být objasněno. Stopáž to mělo dostatečně velkou a na úkor některé zbytečné či jenom zbytečně natáhnuté scény by to šlo v pohodě do filmu vtěstnat a nikomu by to nevadilo. Vším okolo scénáře ale vlastně už končí veškerá negativa a nyní můžu konečně přejít na chválu. V prvé řadě musím rozhodně velice pochválit hudbu, protože tak skvělý hudební podklad jsem u anime – co u anime, už sakra dlouhou dobu u jakéhokoliv snímku! – už hodně dlouho neslyšel a určitě se výrazně podepsala na mém (nad)hodnocení. Ať už instrumentální, tak zpívané (závěrečnou skladbu si teď pouštím snad už po desáté) songy jsou zkrátka perfektní a co se tedy hudební složky týče, nemám sebemenší výtku. Dalším zásahem je krásná kresba, která je sice u Ghibli samozřejmostí, ale stejně mě každým novým snímkem dokáží vždycky příjemně překvapit svým pokrokem v animaci, na níž se skvěle kouká. S tím jde ruku v ruce i výtečná akce, jíž je sice poskrovnu, ale když už je, tak stojí za to. Hlavní hrdinové – ať už kladní, tak záporní – jsou navíc sympaťáci (zvláště Arren) a je jen škoda, že třeba právě jeho charakter nemohl být ještě trochu více rozpitván. No a nakonec to má pár opravdu povedených scén, za které jsem se nakonec rozhodl přece jen nadhodnotit a dát 4*. Vím, že objektivně by si to asi snímek nezasloužil, ale zvláště po závěru mám zkrátka z filmu dobrý pocit a tak pro jednou budu hodnej a nadhodnotím. (06.02.2012)

Ty japonské omalovánky jsem vážně nikdy nepochopil. Některé anime mi přijdou zajímavé, ale jinak mi to přijde na jedno brdo. Navíc ten rozpor v naivním dětském zpracování animace a snaze říkat důležitá filozofická moudra o každém prdu, mne vždy mátl. A teď dostanu adaptaci mé oblíbené knižní série, která je plochá jak knihy od Viewegha a podobně tak smysluplná - přičemž s knihou, tedy knihami, nemá nic společného. Třeba už jen kvůli věku hrdiny. Skoro dvouhodinový film o ničem, s animací, která měla své kouzlo možná v 80. letech. (01.04.2013)

Ursulu K. LeGuin, podle jejichž knih o Zeměmoří to je natočený, mám moc rád, i když je pravda, že s jejími fantasy příběhy moc zkušeností nemám (četl jsem zatím jen Vydědence, vynikající Levou ruku tmy, Smrtonosné sny a pár básní a povídek), ale tenhle příběh je docela fajn. Japonské animaci se zřejmě nedá nic vytknout a i příběh, ač nijak oslnivý, zaujme hlavně svým odkazem a takovým tím dobrým a uspokojivým pocitem, co po zkouknutí zůstane. Současná filmová fantasy je až na „bombastickou“ vizuální stránku často dost plochá a vyprázdněná, u Gedo Senki sice jsou draci, kouzla, čarodějové a čarodějnice, i ten boj s vnitřním zlem, děj je sice dost pozvolný, ale ten OBSAH, to něco, co mě polechtá a zahřeje uvnitř hrudi, tam dost cítím. A možná proto, že se mě to nesnažilo opít tím vizuálním rohlíkem, se mi to dost líbilo, a rád se k tomu zase někdy vrátím. (21.04.2009)

Skvělá hudba, skvělá animace a ještě lepší příběh, ale pár vad na kráse se tady najde a díky nim musím snížit hodnocení. Ale i přes to jsem si parádně užíval tenhle snímek. Prostě jablko nepadlo daleko od stromu a věřím, že jeho další film už bude pětihvězdičkový, protože se určitě poučí ze svých chyb. (23.12.2008)

Na prvních několik omaků roztomile epické a s vybroušenou mytologií, která na diváka laškovně pomrkává a slibuje pořádný příběh. O to více jsem byl zklamán, když téměř celé spektrum bezpochyby nápaditého fantasy světa zůstalo v japonském animáku skryto. Sice jsem se dozvěděl podstatnou část informací o pozadí příběhu, chybělo mi ale hlubší vtáhnutí do děje a více "vysvětlování". Jde tu až moc okatě vidět, jak moc se musí knižní předloha od té hrané lišit. Půlku filmu jsem vlastně čekal, kdy se začne něco dít, a když se tak konečně stalo, nestálo to za řeč. Provedení a celková pohodová atmosféra mi učarovaly, s celkovými dojmy ze snímku je to už ale horší. Po prvních třiceti minutách jsem postupně snižoval hodnocení od pěti hvězdiček. Co si zaslouží vyzdvihnout nejvýše je perfektní hudební složka. Shlédnutí zdaleka nelituji, nicméně Le Guinová by si asi zasloužila něco lepšího... (09.04.2010)