Nejkrásnější hádanka

Smažený kapr s výborným bramborovým salátem slehl, chlebíčky jsou taky fuč a já musím zpátky nohama na zem. Už několik dlouhých let tu visí nepříjemné varování pro generace dětí, protože z pořádné české pohádky se stalo velmi nedostatkové zboží. Pořád ještě snesitelný Troška, nicméně nejednoho herce mi bylo líto. (02.01.2023)

Už jsem na to přišla, proč jsou současné pohádky tak debilní (kromě toho, že třeba v těch Troškových lidé místo mluvení vřeští, až by z toho jednomu pukla hlava/nervy). Protože v nich hlavní postavy hrají většinou modelové, přinejmenším hlavní role. Obsazovat herce už není v módě. Není to sice přímo příklad tohoto filmu, ale jen mě to tak napadlo. (06.01.2010)

Nevím, jak je to s tou nejkrásnější hádankou, ale Verča Kubařová je určitě nejkrásnější princezna, jakou jsem v poslední době viděl. A vůbec celá pohádka je ta z povedenějších za poslední léta. Já, zrovna jako vy, také ani trošku Trošku nemiluju, ale odmítám za pomocí slovníku cizích slov cupovat a kritizovat film pro děti. Na rozdíl od filmu by totiž té kritice děti moc nerozuměli. A já vlastně také ne, asi holt od pohádky nečekám naplnění ideálů teoretických příruček filmového režiséra. A homosexuálové mi rovněž nevadí; nejsem papež. (09.04.2012)

Evidentně chtěl pan režisér natočit veselou pohádku - a tak se každý pořád směje, hihňá, pitvoří, případně alespoň usmívá, s výjimkou padouchů samozřejmě. Jenže tohle samo o sobě veselou pohádkou veselou pohádkou nedělá. Chybí zde totiž jakýkoliv vtip, nadhled, i když se chudák Dolanský snaží, seč může. Stejně tak scénář musel vzniknout hodně narychlo, protože mezi některými scénami se pan autor ani neobtěžoval nějakými alespoň oslími můstky. Prostě bez uzavření jednoho přejde k něčemu naprosto jinému, a když se na tomhle nápadu vyřádí, přesune se někam jinam. Nehledě na páně režisérovu úchylku mít v každém svém filmu včetně pohádek polosvlečeného chlapíka, to už mi skutečně začíná lézt poněkud na nervy. (10.12.2008)

Jasněnka měla svýho ševce, Eliška mlejnskýho Jindřicha, Markýtka Honzu a Rozmarýnka hádala, až málem to svoje štěstí prohádala. Takhle to ani vyloženě nevypadá na defilé ostře sledovaných pohádek Zdeňka Trošky. A přece. Na konci 80. let to byla hororová verze Drdy, na počátku 90. let horor prostřídala jihočeská malebnost, abychom se na konci stejné dekády obloukem vrátili k poněkud ostřejší drdovské nótě. Logicky tedy Nejkrásnější hádanka spadá opět do malebné sekce jihočeského hlazení a odkazů na oblíbenou dobu neutrálního selského baroka. Ale zatímco například Lotrando a Zubejda vytěžili maximum ze sloučení dvou pohádkových námětů, zdejší spojení O Matějovi a Majdalence a O princezně, která hádala, až prohádala, nedisponuje tak zručným řešením. Poprvé ale Troška nehledá v Drdovi žádné vyloženě temné motivy a naopak dává důraz na figurky z jiných časů. Zejména Medvecké frančinářka je klasickou vychovatelkou akceptovatelnou napříč stoletími. Dolanský, Potměšil a Táborský pak plní jen zadané schéma, nicméně skutečným překvapením se stává příjemný výkon Veroniky Kubařové. Tak vám nevím, mám přimhouřit oko a začít se těšit na Štěpánku? (29.05.2011)