Jarmareční bouda

Jedná se o první Dražanův film, neboť předtím se zaměřoval výhradně na dokumenty a docela by mě tak zajímalo, co ho přesvědčilo o tom, že do toho má jít. Princip je jasný: filmaři se snaží zachytit lidské vlastnosti, které rozhodně nedáváme rádi na odiv. Mezi ně patří i naivita, hloupost, ale i arogance či krutost, povrchnost apod. Zkrátka jaký je náš svět v současnosti. Ovšem nevím, zda se jim to na jednotlivých oddělených scénkách a ve zvolených exteriérech povedlo. To ať posoudí opravdoví filmoví odborníci. Mě to připadá takové nijaké a přestože jsem chápal, co jednotlivými scénami chtějí o současnosti vypovědět, zvolená forma, to nejen prostředí, ale i dialogů samotných mi vhodná nepřišla. (11.10.2023)

Tvl, podobenství, co svoji myšlenku a to, o čem vůbec je řekne hned v prvních 5 minutách, no to se jen tak nevidí... I tak je to ale jeden z velmi mála novodobých českých pokusů o podobenství (a kdybych měl počítat posledních dejme tomu 15 let, tak je společně s Učiteli z hvězd snad jediný...), takže to cením o něco víc, každopádně to ale dobré není. Už jenom tím, že hlavní myšlenku to řekne hned na začátku, díky tomu to ztratilo jakési "napětí" v tom, co z toho vypadne (jako má třeba O slavnosti a hostech). Jako jo, mezitím se v tom šílenství pronese ještě pár zajímavých myšlenek (lidé přestávají věřit v Boha a jsou strašně zahledění do své "velikosti" a "velkoleposti", která je mnohem menší, než si myslí a proti vesmíru znamená naprosté nic), ale i tak to většinu času působí prázdně a hloupě. Je to sice zvláštní, ale že by až tak, to říct nemůžu, už jsem viděl mnohem divnější filmy a i divnější podobenství, takže mi to nijak extra zvláštní nepřijde. Nic méně pár scén (tady by se snad spíš hodilo říct výjevů) své kouzlo má, ale je jich málo. Navíc to celé působí až moc levně, od uřezání rukou Pavlovi Liškovi po podřezání hrdla nožem na máslo. Nic extra povedeného, ale kolik jiných českých podobenství vzniklo za poslední dobu? 2* (31.07.2019)

Potíže s diváckým ne/přijetím tohoto snímku pramení z nadsázky, která není na všech místech stejně čitelná (viz. milenecká dvojice). Divák nedostane jasnou odpověď, nakolik jde o drsné podobenství (jak říká distributor) a nakolik jde o "drsné podobenství". Jarmareční bouda je remakem stejnojmenného filmu z roku 1981, který čerpal z poetiky a vyjadřovacích prostředků "nové vlny", z Bunuela, Tarkovského, Felliniho a dalších. Jeho význam byl čten diskurzem doby, tedy normalizace, doby nesvobody, absurdity a svazáckého hnisu. Bez výraznějších aktualizací tak byl "modernistický" film přesunut do doby "postmoderní". Kdyby někdo natočil remake O slavnosti a hostech nebo Případu pro začínajícího kata, tak by byl, přestože jde o látky s obecným přesahem, také popliván. (10.03.2010)

Vlastně mě u tohohle ryzího undergroundu trochu rozptylovala až příliš profesionální práce kameramana a zvukaře (zřejmě jediných lidí, co u tohoto díla věděli, co mají dělat). Také mi nedával smysl výběr kusů klasické hudby, které k jednotlivým scénám zněly. Prázdná hra na podobenství, která nikam nevede. Ztráta času. (08.10.2023)

No dobře, lidstvo je blbé, jeho vůdci ještě víc, vše se opakuje, násilí střídá násilí, jsme jako ve středověku, a dokonce ani láska to nezachrání. Čímž se film zařadil do kategorie nihilistických, navzdory tvrzení mladíka po zhruba hodině filmu, že "je to možná tím, že lidstvo zapomnělo na Boha". Jenže to je jen jedna jediná zmínka, pak ještě se dozvíme, že ten pták, co letí vesmírem, "by mohl být sám čas" - a následuje polopatický záběr na roztrhanou fotku Krista v prachu na zemi a vedle na rozbitý budík. Ha, symbol! Ano ano, autor, správně poučen podobnými artovými a inťošskými filmy pracuje i se symbolikou, někdy až nad rámec vlastní pochopitelnosti. Ok, oceňuju, že natočit za týden někde v Mořině s partou kamarádů, ochotníků z divadla (některé herecké výkony chápu, že jsou přehnané úmyslně, jindy herci skutečně neumějí hrát) a jedním profesionálním kameramanem, muselo dát práci, klobouk dolů před panem střihačem. Ale ten celek prostě nenabízí východisko, ani naději, úmyslně nevidí poetiku přírody, nevidí radost některých lidí ze života, nevidí ani tu víru, ani altruismus, ba ani povedené vědecké objevy, které lidstvu skutečně pomohly (ale třeba pan režisér nejezdí autem, a chodí pěšky, nebo jezdí na koni, co já vím?, případně doma nepoužívají ledničku, ale sklep vyložený krami ledu). Takže za takto jednostranný emo pubertální pohled víte co? (09.10.2023)