Electroma

Daft punk přispěli filmovému světu svou variací na Blade Runnera/A.I. a v mých očích se jim to zadařilo. Vzhledem k skromnosti tématu a motivů, by sice filmu rozhodně slušela spíš krátkometrážní stopáž a nepochybuji, že by jej to v očích diváků vyhouplo o slušný počet procent výš, (Nakonec co si budeme povídat, od autorů je to vcelku nabubřelost a tak trochu snaha distancovat se od určité sorty diváctva.) na druhou stranu by bez těch ploch relativního prázdna zdaleka tolik nevynikly scény, při nichž se něco děje a nadto mám filmy s tímto tempem velmi rád, takže mému vkusu film štědře vyhověl. Navíc je motiv cesty (resp. způsobu vykonávání cesty) rovněž jedním ze zásadních momentů přerodu roborů a z kratších záběrů by těžko vynikla důležitost těchto scén. Méně odpustitelná je však místy jistě nechtěná komičnost, která zejména v kontrastu s mlčenlivostí celého filmu vyznívá obzvlášť trapně. Přesto je Electroma překvapivě silná a určité její obrazy už asi nedostanu z hlavy. (3,5) P.S.: Celou dobu jsem měl nutkavý dojem, že by film mohl fungovat skvěle jako vizuál ke koncepční desce, později jsem se dočetl, že původním záměrem dvojice, bylo natočit jen videoklip. (15.12.2009)

Takové experimentální bezeslovné hudební sci-fi psycho art drama s prvky Bély Tarra a Lynchovité nesmyslnosti spojené s tragi-černo-komediálním nádechem, způsobující vážný problém vyjít po skončení na ulici a dívat se po lidech, udivující vyjádřením pocitů robotických tváří bez jákekoli mimiky, vhánějící divákovi do uší noisové dunění přístrojů a ohně, obrazně ukazující neschopnost autorit. Tak nějak bych to popsal. Roboti touží stát se lidmi, ale stále se jim to nedaří. Ale skutečně se jim to nepodaří? Nepřiblíží se přecijen svými činy člověku? Možná. Možná taky ne. U tohohle filmu je možný asi jakýkoli význam. Jisté ale je, že je to něco vyjímečného. (20.04.2012)

Ono by to bylo i za 4*, ale ten konec mě zklamal, takže nakonec dám jenom silné 3*. Vůbec jsem nevěděl, že Daft Punk natočili vlastní film, tak hned jak jsem ho objevil, šel jsem si ho sehnat. A co se toho filmu týče - je to pro hodně trpělivé diváky. Celý film se tu vlastně nemluví, někdy tu je i dlouhou dobu permanentně ticho a někdy se tu jenom tři minuty jde pouští. Tohle je prostě film, který vás buď chytne nebo ne, mě teda bavil a moc jsem se u něj nenudil, navíc tu je perfektně vybraná hudba (i když tu od Daft Punk žádná není!) má to zajímavý příběh, který je vyprávěný v náznacích (nemluví se tam, jak už jsem psal) a je tu i spousta poetických záběrů. Bohužel, finále mě zklamalo a obecně druhá polovina je o něco horší než ta první, navíc je i utahaná. Silné 3*, ale tohle rozhodně není film pro každého. (23.05.2019)

Wow! Jednoduchý příběh, silně k zamyšlení, emotivní, trochu vleklý... ale ty záběry!!! Scény v laboratoři a oheň na poušti jsou geniální. Co záběr, to obraz. Nestydím se říct, že i přes absenci vlastní hudby to byli typičtí DAFT PUNK. A pokud jsem z titulků správně pochopil, že Bangalter stál za kamerou - pak VELKÝ RESPEKT! (22.10.2009)

Pár metalických robotů v černé kůži se marně snaží přiblížit ideálu lidství, aby je následný neúspěch vrhl do ještě větších depresí. Zabírají je zpomalené hypnotické záběry podkreslené (jen v jednom místě rušivými) písněmi. Působivých scén je hned několik. Hned úvod s kůl týpky v kůl autě za zvuku kůl hudby. Černo-bílá kontrastní scéna z fabriky na lidské tváře. Útěk před lynčujícím davem a následná emotivní scéna ztraceného snu doslova v hajzlu. Putování ústředního páru pouští. Funkce čudlíku na zádech... A hlavně závěrečné vznícení, evokující myšlenku, že jen duševní tíseň je důvod pro ukončení existence. Pánové z Daft Punk, máte můj respekt! (06.12.2009)