Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street

Nejraději bych celuloidové kotouče Sweeneyho Todda vhodil do mlýnku na maso a výsledný produkt naservíroval režisérovi na stříbrném podnose. V tomto filmu je něco prohnilého. Burtonovy filmy mám moc rád ale od Sweeneyho Todda jsem čekal něco jiného. Převést Broadwayský muzikál o šíleném holiči se Burtonovi nepodařil, tak jak jsem očekával. Výborně budovaná atmosféra, která se však s přibývajícími minutami mění a výsledná stylizace je přetažená ad absurdum. V polovině filmu mi vytanulo na mysl, kde končí ona Burtonova bizardnost a začíná prvoplánová nechutnost. Je velmi těžké sympatizovat s někým, kdo se při cestě za pomstou trénuje v zabíjení na nevinných lidech. Jediným osvěžením pro mě zůstala scéna představy ideálního života Mrs. Lovettové oděná do nádherných až kýčovitých barev odlehčená černým humorem. Po skončení projekce jsem měl chuť na jiný Burtonův snímek a tím je Velká ryba, která mě přeci jenom naplnila něčím víc než jen pouhými efektními gejzíry krve prýštící z proříznutých krkavic. Nechci zase filmu křivdit některá pěvecká vystoupení byla dobrá ale přišlo mi to přeci jen málo. 6/10 (19.09.2008)

Jsem chlapík celkem prostého hudebního vkusu, což se projevuje především jistými nároky na libozvučnost. V návaznosti na to musím říct, že Stephen Sondheim je asi blázen, a že do divadla bych na Sweeneyho Todda opravdu nešel. Nemůžu se vyhnout srovnání s přeskvělým Fantomem Opery Andrew Lloyda Webbera, který dokázal titulního démonického antihrdinu vybavit hudbou rovněž mrazivě děsivou a přitom podstatně poslouchatelnější než Sondheim, ale jemuž na druhou stranu Schumacherovo filmové zpracování dalo svou hooodně rozkolísanou kvalitou nepříjemnou kopačku na ledviny. Režisérské kvality Tima Burtona především co do obrazových kompozic nelze zpochybňovat a ani po Sweeney Toddovi pro to nebude sebenepatrnější záminka - kontrast barevňoučkého snu jako obvykle k sežrání příšerně vymóděné Heleny Bonham Carter se "špínou, hnusem a slizem" Londýna je sice tou největší, ale stále jen jednou z mnoha libovek, které zatím poslední Buřtoňovo dílo nabízí. Maličké postavičky v obřích, podivně pokřivených prostorech jsou přítomny i zde, takže tleskejme, jásejme, dokud je k tomu důvod. Ve scénách s otravným naivně pohádkovým (kupodivu příběh vpřed posunujícím) kníkáním zamilovaného námořníčka a jeho vybělené Zlatovlásky totiž tyhle důvody zalezou někam do kouta a budou se tvářit, že ty dva tragédy v životě neviděli. Což je mimochodem další důvod, proč bych se do tyjátru nešel ďábelsky oholit ani za to příslovečné zlaté prase. Čímž se dostáváme k dalšímu nezanedbatelnému aspektu této morbidní story - krve tu je jako z celého stáda prasat, a i když je to o něco nechutnější než ve Sleepy Hollow, pořád je to svým zvráceným způsobem legrando grando:) A závěrem nutno dodat, že přes to, co jsem napsal, není Sweeney Todd žádnou prvoplánově zábavnou podívanou, naopak - svým námětem a především závěrem, který je okamžitě po vyvrcholení příběhu utnut pomyslnou břitvou, dává divákovi nečekaný prostor pro úvahy namířené podobným směrem jako třeba v Oldboyovi. K hercům se nevyjadřuju proto, že hudebního sluchu mi nebylo naděleno příliš štědře a herecky je to jako obvykle;) Výsledek = 80% (10.08.2008)

Pokud bych byla placený recenzent, musela bych se řídit jinými měřítky než pocity. Fakt je, že by to bylo bez násilí o hvězdu víc. Onou šajbou ale nejsem, takže dojmologie: burtonovskou formou už začínám být krapítek přejedená - je to pěkný, ale čim dál víc stejný, zpěv mě tahal za uši a nakonec ....v "burtonovském deppovi" chci vidět Edwarda a zas Edwarda a pořád Edwarda - srdce ryzí, ať je kýmkoli. Holič mi ten pocit amputoval a to se mi vůbec nelíbí. (02.02.2008)

„Práve som ho odsúdil na smrť. Ale spáchal naozaj tento zločin?“ – „Ak nie tento, určite spáchal nejaký iný.“ Nebavilo ma to. Kto od Tima Burtona niečo videl, vie, že vizuálna stránka je u neho bez debaty. Tento film je parádne temný, sú v ňom skombinované rôzne odtiene čiernej až po šedú či zlatú a striebornú... červenú samozrejme tiež. Výprava, kostýmy, účesy, mejkap, dekorácie, asi nikto nepochybuje o tom, že toto všetko je na vysokej úrovni. „Vzhľad“ je ale pravdupovediac to jediné, čo ma zaujalo – inak fádny príbeh, čakané „nečakané zvraty“ (nie je náhoda, že v CELOM MESTE sa zamiluje mladík práve do hrdinovej dcéry?), priemerné herecké výkony (najlepší sa mi zdal Timothy Spall – biliardový manžel z INTIMITY) a muzikálové vystúpenia mi pripadali suché, obyčajné, bez chytľavosti (aj morbídna pesnička môže byť chytľavá). Možno ak by to nemalo až dve hodiny a menej by sa spievalo, bolo by to lepšie. Nemôžem dať viac, ako 40% filmu, pri ktorom som sa tešil na záverečné titulky (dvojnásobne, ak ho porovnám s podobným a podľa mňa „zábavnejším“ PARFUMOM: PRÍBEHOM VRAHA). (28.05.2011)

Je mi to moc líto, na nového Burtona jsem se tak těšila, ale přiznám se, že tahle muzikálová forma mi těžce nesedla a vlastně dokud nezačaly ty vraždy, tak mě to opravdu nudilo. Konec to výrazně vylepšil, ale bohužel to byla jen třetina filmu. Jinak vizuální stránka, Alan Rickman a Helena Bonham Carter byli velkými klady filmu. (17.02.2008)