Světlo z ohně

Na film jsem narazila úplnou náhodou a od prvních okamžiků si mě připoutal a to jsem nevěděla nic než stručnou synopsi. A právě to, že jsem nevěděla, co čekat, bylo to nejlepší... teda jsem pořád čekala, jak to dopadne špatně. Strašně se mi líbilo to "studené" zpracování, "firelight" s tím krásně kontrastovalo. (19.09.2010)

Melancholická atmosféra, která se táhne celým filmem jako mlžný opar za rozbřesku, stahuje náladu diváka k trudomyslným výhledům, je chladná a odtažitá. Nebesa jsou neustále ztěžklá, krajina zimničně ponurá a teplo uvnitř honosné usedlosti je snad jen v záři krbových ohňů. To nahrává umělé historce, dávající celkový rámec a název filmu, tedy že v záři ohně, když pohasnou lampy, zastavuje se čas a každý může dělat co se mu líbí, protože jak se lampy opět rozzáří, vše je zapomenuto, jako by se nestalo... Atmosféra se mi hodně líbila, krása Sophie Marceauové je trvalá, stejně jako herecký talent, Stephen Dillane představuje pro příběh přesně to co si žádá, ale snaha režiséra a scénáristy v jedné osobě o prokreslené pojetí v nejlepší dickensovské tradici naráží v potřebě zjednodušení do formy dívčího románu. II Scénář: William Nicholson. Hudba: Christopher Gunning. 60% (24.11.2009)

Je to sice kýčovitě přeslazené, ale když člověk potřebuje vypnout, tak se na to koukat dá. I přesto, že tvůrci obšlohli příběh z Jany Eyrové a vyškrtali něj všechny hlubší myšlenky a motivy. Svěřené dítě tedy muselo být hlavní hrdinky, což poskytlo záminku k postelovým scénám...vztah hl. hrdinů, vlastně skoro není založen na ničem jiném než na té posteli. V druhé půlce filmu už mě dost štvaly i přemoudřelé výkřiky postav do prázdna a nelogičnost děje. Taky by mě zajímalo, jak dokázali tu manželku ve vegetativním stavu deset let udržovat při životě, když se vlastně vůbec nemohla hýbat??? Jak ji sakra krmili?? A proč si ten chlapík vůbec usmyslel mít tajně děcko a poč byl u toho tajemnej jak hrad v karpatech, když o něm pak říkal, že ho našel u dveří?? Samé otázky... :D (14.01.2014)

Nejsem sice fanda kostýmovek, ale tahle mě náhodou ze začátku v televizi docela zaujala. Pochmurná atmosféra úvodu je docela pohlcující. A když se hlavní hrdinka poté stala vychovatelkou, byl jsem docela zvědavý, co z trojuhelníku v domě a utajovaných tajemství vyleze. Bohužel ve druhé pulce začne být vývoj docela předvídatelný,  i tak nechci být úplně za cynika, vzhledem k milému zakončení. Ale přišlo mi to k vyvolání větších emocí i trochu studené. Jo a taky to byl asi spíše ženský film. A to teď neřešmě mou mužnost. (09.08.2023)

První film Williama Nicholsona, který se do té doby věnoval převážně scénářům. Je to další film z 19. století, který vypovídá o postavení žen ve společnosti (nedávno shlédnuté třeba Jana Eyrová, Věk nevinnosti, Malé ženy, Rozum a cit aj.) Chudá žena se musí vzdát své dcery, aby ji vzápětí objevila a stala se její vychovatelkou. Sophie Marceau krásná a nesmírně sympatická, navíc skvělá herečka, a její Elisabeth Laurierová která, jak už to tak v podobných dílech bývá, je pokroková a snaží se připravit svou dceru na nepříliš krásnou budoucnost, která ji čeká. V lecčems mi to připomíná Divotvůrkyni. (21.08.2023)