Venus
Venuša
Režie:
Roger MichellScénář:
Hanif KureishiKamera:
Haris ZambarloukosHrají:
Peter O'Toole, Leslie Phillips, Jodie Whittaker, Vanessa Redgrave, Richard Griffiths, Ashley Madekwe, Tom Brooke, Bronson Webb, Andrea Riseborough (více)Obsahy(2)
Vysloužilí herci Ian a Maurice jsou dávní kamarádi. Oběma mužům je hodně přes sedmdesát, díky svému přátelství se však útrapám stáří snaží čelit s neutuchajícím humorem a nadhledem. Jejich ustálený a zavedený způsob života se změní, když se k Ianovi nastěhuje jako pomocnice v domácnosti mladičká příbuzná z venkova. I když je protivná, nevychovaná a nevzdělaná, světáckého Maurice osudově okouzlí. Pro něj je Venuší z Velasquezova obrazu. Snímek scenáristy Hanifa Kureishiho a režiséra Rogera Michella, zabývající se vztahem třiasedmdesátiletého muže a devatenáctileté dívky, je navzdory tématu prost jakékoliv laciné skandálnosti a předkládá citlivě natočenou úvahu o herectví, stáří, mládí a nalezení vnitřní rovnováhy. Na sklonku života i na jeho počátku. Ke kvalitě snímku zásadním způsobem přispívá herecký koncert pětasedmdesátiletého Petera O'Toolea, který byl za svůj výkon nominován na Oscara. Pozadu nezůstává ani třiaosmdesátiletý Leslie Phillips a debutující Jodie Whittakerová. Nepřehlédnutelná je i Vanessa Redgraveová v roli bývalé Mauriceovy manželky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (109)
Krásný film o stáří a fascinaci tím nejhezčím co muž v životě uvidí...ženským tělem. Peter O'Toole je pan herec. ()
Ano, britská verze Babího léta, ale bez jakýchkoli příkras, bez sebemenší špetičky sentimentu. Zprvu jemným humorem prozářená romance se v druhé polovině přehoupne až do roviny krutého dramatu, v němž naštěstí nechybí katarze. Stáří je pěkná mrcha, bojovat s ní dá pěknou šichtu a z toho, co dostanete za odměnu, už si dokážete vzít jen drobky. Ale žít má smysl vždycky, protože smysl bytí je ve stáří naplněn stejně jako jindy. Peter O'Toole ve své roli jedinečný, stejně tak ovšem mladá přestavitelka Venuše. Jedna hvězda dolů je asi spíš subjektivní, v poslední třetině film hodně zvolnil a malinko ubral na originalitě, kromě úplného závěru, který je naopak skvělý. ()
LFŠ 2007 ... Opravdu rozkošný film, který, ač podle popisu by mohl svádět k lacinosti, je decentní a nenucenou oslavou stáří... na někoho může působit smutně, mně ale naopak udělal velkou radost...tleskám tleskám. ()
Venuše stvořená s vtipem a grácií. Zastyděla se, když ji nahou spatřil vrásčitý obličej. Ucukla, když ji stáří chtělo do ňader vetnout rozechvělost svých dlaní. - Snímek potažený barvami babích lét. Jemný v kontrastech mládí vs. stáří. Na některých místech snad až příliš uhlazený. ()
..aj by som napísala, že ďalší úctyhodný zástupca "kvalitnej anglickej produkcie" a skončila, ale nadá mi aspoň kúúúštiček rozviesť, že čo to a prečo to, že štyri starletky..jednak pre cynizmus a sarkazmus ohľadom vlasntej osoby, nádharné dialógy, kde "múdrosť vekov" pokorne odpochoduje pred bežným udaním polohy okuliarov (máš ich v pravej ruke; máš ich na krku) s pridaním nie práve lichotivého pomenovania..čiernohumorne nevydieračský je aj ne-komentár samotného vzťahu výzarne postaršieho seriózneho pána (kedysi hviezdy hereckej) fascinovaného mladou Venušou..a tak.. ()
Áno, Kureishiho scenár sa dá rozoznať na prvý pohľad. Tak trochu neurčitý a rozcíteno-expresívny film o zostarnutom playboyovi a niekdajšej hviezde divadelných javísk, ktorému na sklonku života neostáva nič iné, než stvárňovať epizódne mŕtvoly otcov a starých otcov rodín vo filmoch, geriatrické rozhovory v kaviarni so svojimi rovesníkmi (nielen) o tom, kto z ich spoločných známych zomrel tento týždeň a koľko stĺpcov má jeho nekrológ v novinách, alebo o kvantách liekov, ktoré držia pohromade ich telesné schránky. No a samozrejme, zahorieť vášňou voči mladej neotesanej bohyni s dlhými nohami a drzými spôsobmi (a hrozne vtipnou angličtinou). Vzájomný vzťah starého herca a mladej rádobymodelky je vykreslený s istou dávkou nadsadenosti a humoru, no tiež čímsi nedefinovateľným, čo je spoločným menovateľom všetkých Kureishiho diel. Koniec očakávaný a predvídateľný, na druhej strane, chcela som si pozrieť komornú drámu a nie sci-fi o nesmrteľnosti. Z mojej strany spokojnosť a následne prebdená noc, strávená myšlienkami o starobe a pomyselnej vekovej hranici, za ktorou život pohlcuje všetky ľudské vášne, a ktorá je u každého nastavená tak trochu inak. 8/10. ()
tento film stoji a pada na vykone petra otoola...nastastie vacsinou stoji, ale nenachadzam nejaku kontinuitu v deji, kt. je iba sled obrazkov...55% ()
Skromný film plný neohraných pravd a velkolepých hereckých výkonů. Tam kde většina filmů přitvrdí na sentimentu a vtahování diváka do rotujících zubů procítěného souznění s hlavním hrdinou, Venus naopak povolí. Nechá vás poodstoupit od tématu, od absolutní konzumace překypujících emocí. Ale vše jen proto, abyste si sami uvědomili, že se chcete vrátit. Že vám bude po tomhle starém páprdovi, po téhle velkohubé a namyšlené káče a po tomhle věčně zapšklém mrzoutovi zatraceně smutno - Petr O'Toole, Vanessa Redgrave i Leslie Phillips jsou totiž naprosto jednineční. Nenápadný snímek o tématu, které se - ač se to na první pohled může zdát zcela nepravděpodobné - dá považovat za neuvěřitelně nadčasové a přenositelné. Vždyť ono jde v podstatě jen o další (ale originální!) variaci na téma pyšná princezna. [prosinec 2007] ()
Ježíš, to byla krása :D Výborně zpracované téma střetu generací a životních filosofií, scénárista tady opravdu šel do extrému - přesto si uhlídal rozumnou hranici a nesklouzl do banální karikatury. Peter O´Toole je naprosto dokonalý, hluboká poklona. ()
Pro mě mnohem intenzivnější a hlubší zážitek než Babí leto či Vratné láhve. ()
Moc pěkný mezigenerační střet. Civilně zahrané. V podstatě můžeme takové lidi potkávat denně na ulici. Stáří není jen o čekání na smrt. ()
Nelíbilo se mi to. Casanova ze staré školy, kultivovaný a duchaplný, si ani ve stáří neopře kolo o takovou popkulturní husu. V momentě, kdy mu špatně nalíčená a oblečená holka rozvalená na pohovce před televizí a požírající brambůrky, hrubým a dělnicky drzým hlasem oznámí, že shání místo modelky, takový muž ztrácí jakýkoli zájem. Tak jsem to cítil přinejmenším já, takže od té chvíle mi celý příběh nemile zaváněl trapností a lží. ()
82 % - Hodně zvláštní drama či černá komedie, s takovou specifickou náladou a spíše pro náročnějšího diváka. Hodně podobné téma Matce, kde excelovali Anne Reid a Daniel Craig. Tady je stařec nad hrobem a puberťačka, pro kterou není nic svaté. Mohlo by se zdát, že je zaděláno na trapas. Jenže v kůži starce je brilantní Peter O'Toole, který svou osobní jiskru a charisma ani v pětasedmdesáti letech neztratil. Role byla zřejmě hodně blízká jemu samému, podává ji s úžasnou neodolatelností, předkládá na plátno sám sebe (lehce mi to evokovalo Brodského z Babího léta). Jeho protihráčkou je velmi zajímavá debutantka Jodie Whittaker, kouzelným protipólem O'Toola je jeho důchodcovský kamarád Leslie Phillips. Příběh plyne přirozenou cestou, která se vyhýbá všem tradičním klišé - a právě proto má dopad. Podkresluje ho působivá hudba a hezká práce kamery - s výjimkou cesty vlakem, to je Rychle a zběsile a nemá to tam co dělat... ()
Film jsem chtěla vidět dlouho, konečně se mi to podařilo. Zaujal mě hned, když jsem o něm před lety četla. Bohužel, to velké očekávání asi nemělo z mé strany být, protože jsem trochu zklamaná. Příběh je to sice dojemný, smutný i s veselými okamžiky, Peter O'Toole hraje bezvadně, ale i tak mi ve filmu něco chybělo. On plyne strašně pozvolně, a to je možná ono, představovala bych si trochu více vášně nebo nějaké akce... Ale i přese všechno, film je to zajímavý a zručně vyvedený. Příjemný, poklidný. Možná až moc. ()
Ano, tohle je ten anglický humor, který se mi odjakživa líbil a odjakživa jsem ho upořednostňoval před českou hubatostí, škodolibostí a jízlivostí. Závěrečná proměna "Venuše" ve "Velasquezovu Venuši" to jen dokazuje. Třeba by mě kluci přece jen vzali do party... ()
Je to zvláštní trojka. Bručoun, svůdník a ONA. Venuše. Fakt musíte O'Toolovi fandit, jelikož jakým způsobem dokáže ve svým věku svádět ženský... ()
Dobré herectví nedělá dobrej film. ()
+4* po čase jsem se vrátit k této seniorské dramakomedii o kamarádech, mezi které vstoupí slečinka a i když chováním je to puberťačka par excellence, tak jednoho z nich okouzlí. Svým přístupem i charisma ji velmi jemně mění a ta mu na oplátku dělá společnost a plní drobná přání. Natočené je to decentně i s nadsázkou a s velmi dobými hereckými výkony. Napodruhé už to ztratilo ten původní 5hvězdičkový glanc a tak trošičku slevím, ale přesto jsem se opět velmi dobře bavil a nebojím se ho doporučit. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 0 /// CASTING: 0 (3*MAX) ] ()
Herecky a scénáristicky sice dobře zvládnuté, ale příběh o starém chlípníkovi a holce, která ostatní využívá, aby dostala, co chce, mě teda nedokázal zaujmnout. Možná by se tento námět hodil na komedii, tam by se to dalo využít, ale takhle to byla jenom nuda, u které vám hlavní postavy vůbec nebyly sympatické. ()
Související novinky
Zemřel „modrooký ďábel“ Peter O'Toole
Odešla jedna z velkých hereckých osobností. Legendární britský herec byl v pátek hospitalizován v londýnské nemocnici Wellington, kde v noci ze soboty na neděli vydechl naposledy. Dožil se 81 let,… (více)
Tvůrci Tirzy a Venuše zavítají v dubnu do Prahy
Filmoví fajnšmekři mají jedinečnou příležitost shlédnout dva úspěšné snímky současné světové kinematografie a navíc se vůbec poprvé osobně setkat s jejich tvůrci. V rámci 22. ročníku mezinárodního… (více)
Kdo dnes tuší, odkud se vzalo jméno Venuše? Co znamená „z vln zrozená“? A přece – stále ještě tu žije svět, v němž podobné pojmy měly své místo. Stačí je jen objevit. Třeba u dědka nad hrobem, i když nám je teprve šestnáct. Čím víc člověk ztrácí bujarost mládí a blíží se vidina maximálně důchodu, začíná se nějak více i ohlížet. Za sebou, za svým životem, co dokázal, co nikoliv, kolik se toho dokázal naučit a předat dál, zda si jen užíval, a nebo i pomohl druhým? Dva staříci také kdysi patřili k elitám anglického divadla. Ale nyní vysedávají ráno co ráno – pokud jim skleróza dovolí a vzpomenou si – v kavárně na rohu, u oprýskaného stolu, a přebírají nové pilulky, které jim předepsali doktoři. Na dny své slávy již jen vzpomínají, pokud vůbec, a nejlepším přítelem, kromě jich samotných, je sklenička whiskey s trochou vody... Vše se ale změní toho dne, kdy Ian dostane na výpomoc mladou, ulítlou dívčinu. A kamarád Maurice znovu najde závan života. Nejprve s dívkou vyrazí do divadla, pak do baru, a i když dívce je samozřejmě „starej geront“ spíše odporný, nakonec mezi nimi začne vznikat důvěrné pouto. A kupodivu – přes veškerou Mauricovu snahu – nikoliv erotické. Proto bych všechny, kteří snímek přirovnávají k Lolitě, chtěl upozornit, že tentokrát jde skutečně o něco jiného, byť vnějšková podobnost zde existuje. Díky Mauricovi si dívka konečně uvědomí sebe sama i to, co vlastně od života chce. A Maurice díky ní získá alespoň na chvilku pocit, že je zase mladý. Něco za něco a přesto tato podivná symbióza funguje. Samozřejmě Maurice musí následně čelit Ianově uraženosti, vysvětlovat své manželce, ale všechno mu za těch pár okamžiků radosti stálo. Ostatně, stačí sledovat film od samého počátku – mořské vlny, které se přenesou do obrazu, hrají pak v závěru velkou roli (nechci spoilerovat), a stejně i ten obraz samotný má pak další význam... Zkrátka u tohoto snímku člověk ocení nejen křehký a decentně, a přesto poutavě a vtipně podaný příběh, ale i jemné zpracování obrazu, práci se zvukem, jízdy kamery, hra s druhým plánem (jen si dobře prohlédněte jednu ze závěrečných scén, kdy dívka odchází od kavárny a na dveřích je cedulka Closed / Zavřeno). I takové věci jako vyšetřování prostaty přes konečník, jsou podány nikoliv nechutně, jak by se v tom vyžili američtí filmaři, ale prostě, bez nějakých hnusů, ale i příkras. Na filmu je prostě znát, že je skrz naskrz britský. Tragikomedie míchá jak suchý humor ve slovech („Kniha, víš? Dva kusy lepenky a mezi tím potištěné papíry.“), tak v obraze a narážkách ( z nichž některé českému publiku, neznalému britských herců, mohou uniknout), ale i třeba ve výslovnosti. Zatímco oba bývalí herci hovoří spisovnou britskou angličtinou, Ianova neteř mluví jako tatar a rodnou řeč komolí, jako kdyby byla z jiného světa. Kromě již zmíněných atributů kamera využívá i delší a zpomalenější záběry v polodetailu na tváře jednotlivých představitelů. Ale nikoliv v oné příliš dlouhé verzi jako u Tycových Smradů. Zde záběr netrvá ani pět sekund, a přesto je zcela působivý a dostačující, abychom pronikli do vnitřního světa hrdiny. Pár sekund bohatě stačí. Nesmíme samozřejmě zapomenout na herecké výkony, a to zvláště Petera O’Toolea, který mimochodem oslavil 2. srpna 75. narozeniny. Přece jen na plátně vypadá chvílemi jako stařec, jenž se neudrží na nohou, a o to větší proměnou jeho postava projde v těch několika okamžicích tichého přátelství. Nutno však vyzvednout i všechny ostatní, zvláště Jodie Whittaker, u níž jde o celovečerní debut, a vskutku důstojný, a dále i sekundantů jako Leslie Phillips nebo Vanessa Redgrave. Ve své podstatě jde o smutný, ale krutě pravdivý film, kde zazní nakonec i největší pravda života: „Když umřeš, každý chce být tvůj přítel...“ Krutě pravdivý film s přiměřenou dávkou suchého britského humoru. () (méně) (více)