Hitman

Emočně chladný hrdina, emočně chladný film. Žádné sympatizování, žádné fandění, nic. Film kolem mě prosupěl jako dlouhatánský vlak složený z jedněch a těch samých vrzajících vagónů. Olyphant si hraje na moderního shaolinského poloboha (fakt jenom hraje), jeho zbraněmi prostřílená těla jsou navíc masakrována šíleným střihem (sekvence s meči wtf). Kurylenko se přišla jenom vysvléknout a jinak tu není ale vůbec nic, kvůli čemu by stálo za to film vidět. Zklamání. 99,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (08.02.2008)

Projel jsem si čtečkou Hitmanův týl a na displeji se mi ukázalo: „Zmetek. Made in Skip Woods“.. Snad za tím byl ten styl ala Bessonovy produkce, Robert Knepper, rusky mluvící šlápota či ústřední smirkový drsňák s Údolím smrti pro vši, ale hrozně mně to splývalo s trojkou Kurýrem. Vlastně tu jeden rozdíl byl. Statham neměl charisma pátého člena expedice Adam 84.. (29.03.2016)

Scénář si bere to nejhorší z osmdesátých let, režisér nevystupuje z průměru a celé se to bere až příliš vážně na to, aby to mohlo být zábavné. Olyphant neuškodí, vedlejší postavy nezaujmou a z akce si člověk na zadek rozhodně nesedne. A pár pomrknutí na fanoušky hry nestačí k tomu, aby vznikl zábavný film. (09.12.2007)

Měl jsem osobní čest a mnohahodinové potěšení se čtyřmi díly herní série od ne úplně normálních Dánů, a po zjištění, že se příhody nejostřejšího plešouna od dob Yula Brynnera (ne toho z Kokosů Na Sněhu) budou převádět na plátno, a že se prácičky zúčastní i dvorní skladatel Agentury, jeho ambientně-symfonické veličenstvo Jesper Kyd, jsem se nebývale obveselil. Naivně. Protože od té doby už to šlo jenom z kopce - kdysi rychlý a zběsilý TurboDiesel, o kterém se jeden čas říkalo, že by mohl navléct oblek a uvázat rudou kravatu (bože chraň), a který se nakonec chopil produkce, totiž jaksi nezaregistroval, že mít čárový kód na zátylku je něco jiného než VIN na ptáku, a výsledkem je tak něco, co obsahem připomíná poslední fázi každé mise prvního dílu Hitmana - tu, kde se vaše trpělivé úsilí s garotou, SOG Pentagonem a maximálně Berettou s tlumičem zvrhlo v prachsprostou rubanici - a navíc to nemá tu celkovou scénáristickou promyšlenost. Anebo lépe řečeno, abychom nazývali věci pravými jmény, to nemá smyslu o nic víc než politické mystifikační pohádky naší doby, jen se za sebe skládají scény drsných chlápků a ještě drsnějšího masakrování. Což mě přivádí k tomu, že kdybych nesledoval Unrated verzi, kde je vidět vcelku dost krve a vcelku dost málo tělesných půvabů Olgy Kurylenko (dělám si legraci, je tam toho z ní vidět...vlastně všechno, a ne jednou;)), byl bych asi ještě o něco naštvanější. Takový luxusní de facto hotový filmový materiál byl k dispozici, a výsledkem tvůrčí práce je něco mající intelektuální kvality Kurýra, a to ještě možná ani ne toho prvního. Pominu světelné roky za hranicemi uvažování tvůrců filmu vzduchoprázdnem plující otázku "Proč by se sakra ruský prezident choval jako takový život si zbytečně komplikující idiot, že spoiler spoiler a spoiler" a zeptám se "K čemu jako vůbec je bitka čtyř čísel ve vagónu, proč sakra všichni míří na všechny, aby se nakonec začali opižlávat dvojicemi tanto nožů, a odkud se hergot vzal ten černoch???" Abych to shrnul - tento filmový Hitman má blíž k tomu rovněž filmovému s Chuckem Norrisem než k tomu hernímu. Fanoušky předlohy to paradoxně může svým způsobem perverzně pobavit, normálního neinformovaného diváka to podle mě může jen a jen Nasralláht, pokud není příznivcem krvavé akce bez něčeho označitelného za příběh, a navíc s originalitou rovnocennou dosti zlodějské hudbě dalšího z Zimmerových fámulů. Vystrkovat v něčem takovémhle na odiv trademarky hitmanovské série je drzost adekvátní tvrzení, že Timothy Olyphant může svým - pro pana 47 nevhodným - hlasem deklamovat věci jako "Kéž bych mohl cítit aspoň to co ty." a neznít přitom jako dement. 40% (18.04.2011)

Z herní předlohy jsem hrál sice pouze druhý díl, ale řekl bych, že náplň byla přesný opak toho co se nám snaží prezentovat Gens (ač z různých detailů je vidět, že tu sérii má obehranou horem spodem, viz kachnička). Místo zběsilé akce a dialogu zbraní šlo o plížení a vymýšlení co nejméně nápadného postupu. I "sedmačtyřicítka" tam jako postava měla něco do sebe. To Olyphant (ač ho mám jinak rád a s nekompromisními drsňáky, ze kterých sálá respekt nemá problém) v téhle roli pobral charismatu asi jako já. Takže kde nic tu nic. A scénář... Jestli nějaký vznikl, tak v průběhu těch devadesáti minut se s ním určitě nesetkáte. Gensův Hitman je prostě akční slátanina, s nikterak zajímavě natočenou akcí, která má blíže k písmenu abecedy následujícím za "bé", než k tomu, které béčku předchází. Vykradačské (nejen co se hudby týká), nevěrné předloze (a kdo ví čemu ještě) a do morku kostí blbé. Ovšem znamená to zákonitě, že by to nebylo zábavné? Ne, neznamená. On totiž celuloidový Hitman zábavný je. Ať už chtěně či ne. (30.05.2008)