Ponyo z útesu nad mořem

Miyazaki se rozhodl adaptovat po svém malou mořskou vílu a to tak, aby vznikl čistě dětský film - s dětmi a pro děti! Rozebírat animaci je vcelku zbytečné, je tradičně skvělá, s vodou si animátoři vysloveně pohráli a stylizace je krásně pastelová a tak trochu vychází z klasických dětských hraček. Emoce, humanismus, ekologické poselství a jednoduchý příběh jsou klasické autorovi atributy, jež se tu opět dočkáme ve vyváženém množství. Film tradičně není příliš ukecaný - vypráví hlavně obraz a hudba! Snad jen k výslednému sestřihu bych měl výhrady, nevím jestli to Miyazakimu nakonec stříhalo studio, nebo k tomu by tlačen, ale občas mi film (hlavně ke konci) přišel hodně zkratkovitý, pár věcí nebylo úplně vysvětleno, těžko říct. Tak trochu jsem měl dojem, že film neměl být tolik pro děti, jak nakonec výsledně vypadá, ale celek tyhle drobné zádrhely utáhl a ve výsledku je radost na to koukat! Malý Sosuke objeví na pobřeží mořskou vílu a zkamarádí se s ní, žel moře chce vílu zpět a to za každou cenu, jak to naši dva malí hrdinové vyřeší?... 80% (15.12.2009)

Miyazaki trochu zpohodlněl, vážnější myšlenku upustil (ano, tento film je pro děti) a zaměřil se na moc příjemnou atmosféru. S vývojem postav jsem spokojen, ale nejsem spokojen s dějem. Ten je na konci nelogický (od tvůrce Zámku v oblacích a princezny Mononoke jsem to nečekal). Tím myslím záchrana planety a její vyřešení (problém a jeho vyřešení přišlo z nenadání), tak snad příště. (25.12.2010)

Jeden z posledních dvou filmů, který mi ještě chyběj k tomu, abych si mohl odškrtnout celou Miyazakiho filmografii. A teda pociťuju mírné zklamání, které je způsobené tím, že je film až příliš pro mlaďoučké diváky, prostě pro děti. Marně sem zde hledal nějaký hlubší význam, nějaké to lidské zamyšlení. Je to prostě jen hezky namalovaná, ale jinak uplně obyčejná pohádka. Taky sem se těšil na porce tvůrcovi fantazie, leč zbytečně. Jedinej týpek, kterej stojí za zmínku je ten bláznivej podmořskej čaroděj, na kterým se rejža aspoň trošku vyřádil, při jeho sledování sem zavzpomínal na tvůrcovi nejlepší kousky. Jo, možná to mírné zklamání pramení z toho, že se ve filmu vůbec nelítá, a že se dost děje odehrává pod hladinou. Ale abych nebyl uplně skeptickej, tak uznávám, že i tohle je celkem hezká pohádka s líbeznou muzikou (jako vždy). Ale pro mě zatím nejslabší film z pera pohádkového dědy :o) (24.08.2011)

Jeden z naj animovaných filmov, ktoré som kedy videl. Farebné, hravé, nápadiné + pripíšte tam kvantum ďalších random superlatívov. Proste neni o čom. Dnešný Disney alebo Dreamworks by sa mohli priučiť. Top Cinematiku 2012. (29.09.2012)

Bezbřehá fantazie, důraz na detail i čitelná kresba Miyazakiho jsou nezpochybnitelné, i když oproti jeho předchozím dílkům tu chyběla výraznější dějová linka... (01.10.2009)

Takže zase jednou poruším svoji tradici a ohodnotím film, který jsem nebyl schopen dokoukat...Ponyo neztratil nic z Miyazakiho fantazie a pořád je tam spousta barev a spousta obrazů... Ale problém tkví v tom, že Miyazakiho filmy jako by se snažili jít proti Pixaru v tom, že Pixar se čím dál tím více zaměřuje na dospělé publikum, kdežto u Studia Ghibli jde najít zase mnohem více infantilnosti než třeba v Princezně Mononoke nebo Cestě do fantazie... A já jsem asi zapšklej staromilec nebo co a nedokážu se přes to přenést... Pokud se na filmy díváte kvůli vizuální stránce, pak je i Ponyo to pravé pro oči... Ale mně už obrázky nestačí... (03.01.2010)

Ze vsech Miyazakiho dlouhometraznich (rezijnich) snimku je tenhle asi nejvice detsky, svou barevnosti a typickou japon. mimozni fantazii zamereny na predskolni deti (hrdinou je petilety Sosuke a Ponyo - divka z more). A i kdyz se moje dospelacka logika opet misty vzpirala, stejne jako v "Howlovi" (2004) nebo "Ceste do fantazie" (2001), musim uznat ze detem, kterym je film urcen, musi "Ponyo" opravdu probudit zivou, pestrobarvenou smesici pocitu a predstav, coz je pro tuto vekovou kategorii to nejdulezitejsi (nejen ve smyslu ze se jim to libi, ale je to podnetne pro spravny psychicky vyvoj). Tak nadherne kouzelnou "potopu" rozhodne clovek v beznem zivote neuvidi:-) Pribeh je opet minimalisticky, je to Miyazakiho verze "Male morske vily" a i kdyz nejde o kdovijakou story s ponaucenim nebo dojemnou zapletkou, vzhledem k cilove skupine je to udelano krasne. Lze zde najit i Miyazakiho znama temata: uctivy vztah ke starym lidem, ekologicky vztyceny prst (tentokrat upozornujici na znecisteni mori), nebo odlouceni v rodine. Mezi detskymi filmy ma tenhle urcite sve misto. (13.01.2014)

Roztomilá pohádka, ač s jednoduchým dějem, zabalena do oku lahodícího hávu. Na rozdíl od Mononoke nebo Howlova zámku je děj až úsměvně jednoduchý, ale pořád je to hodně velká kvalita. (04.03.2010)

Během prvních patnácti minut jsem zápasil s touhou to vypnout a jsem velmi rád, že jsem to neudělal, příběh mě tak vtáhnul, že jsem až slzu uronil, když to končilo. Přes svou jednoduchost velmi silný příběh. (02.09.2013)

Sice hezké a plné fantazie, ale na můj vkus možná až moc dětinské... Nápad se nedá upřít, animace se mi líbí, ale je to celé takové nemasné neslané, o ničem. Ani ten příběh není takový, na které jsem si u Mijazakiho zvykl. Zatím asi nejhořší Mijazakiho film, co jsem viděl. (26.09.2013)

Roztomilé ztvárnění klasického příběhu o malé mořské víle. Mijazaki do toho opět zapojil svou nekonečnou fantazii a spojil velý podmořský svět s japonským pobřežím. Nicméně stále se naskýtá porovnání s jinými Mijazakiho filmy, které disponují jak bohatším světem, tak rafinovanějším příběhem, který je tady skutečně prostý. (14.03.2015)

50% Ponyo jsem nemohl přijít na chuť. Nezáživný, zvláštní příběh, morbidní Ponyo a ani celkově vizuál se mi prostě nelíbil. A to i přesto, že východní animaci-styl mám shlédnutý například v podobě anime seriálů. (13.12.2010)

Člověk se na tenhle snímek musí dívat trošku s nadhledem, oproti jiným Miyazakiho filmům, protože je určen především pro děti. Ale kdo má jeho díla rád, bude se mu líbit i Ponyo. I když tu není moc děje a samotný příběh je skutečně jednoduchý. I tak se tu ale najdou místa, která okouzlí. Svou sílu má i právě onen dětský pohled na celý příběh, díky kterému dostává film úplně jiný rozměr. Pro mě byly nejsilnějším zážitkem podvodní scény, které byly pastvou pro oči. (22.05.2012)

Přes to, že jsem kynický cynik, musím přiznat, že je to roztomilé a krásné. Přehršel barev, vlezlý, leč přesto příjemný pozitivismus, jemné vlnky fantasie a přesahy do reálného života. Hajajo se sice poněkud opakuje ve svých motivech (valící se démonické síly, staré babky...) a nepředvídatelnost je až halucinogenní, ale zatím mě to u jeho uměleckých děl neomrzelo. A to mě mnozí umělci omrzeli hned napoprvé (Uwe Bolla se to netýká). Jinak souhlasím s Flipperem, že je to film spíše pro děti. Snad i proto mi jedno podívání stačilo, zatímco Princeznu Mononoke jsem již s chutí shlédl několikrát. A o Naušiko ani nemluvě... (20.03.2013)

není to úplně ten z nejlepších Miyazakiho filmů.. prostě mě úplně tak nevzal jako třeba Spirited away.. ale podívání je to nádherné.. (22.12.2009)

Příjemná změna oproti americké a české produkci. Netradiční animace, velmi milá, lyrika převládající nad epikou, dlouhý úvod vyvedený pouze v obrazech, doplněný o patřičnou hudbu a na závěr úžasné obrázkové titulky. Co oceňuji nejvíc je ale samotný přístup k divákovi - příběh je určen již těm skutečně nejmenším, zároveń to ale nebrání reálnému obrazu - vidíme matku, která je naštvaná, že otec nepřijde domů, práskne telefonem, neovládá se, dá si skleničku a je mimo... proč dělat z dětí blbce a vykreslovat jim ideální vztahy, když je jen zřídka ze svého okolí znají? Velmi povedené dílko. (05.09.2010)

celkově zklamání - občas velmi působivá výtvarná stránka, ale jednoduchý, až nudný příběh, navíc s - pro mě - nesympatickou titulní hrdinkou.... (09.06.2011)

Ačkoliv se to na první pohled nezdá (tento úhel pohledu divákovi sugeruje poměrná bezdějovost), spolu s MÝM SOUSEDEM TOTOREM patří PONYO k Miyazakiho interpretačně nejzajímavějším filmům - u mne se to projevilo tak, že jsem velkou část snímku (resp. do doby než je Ponyo coby holčička přijata Sosukeho matkou) vůbec nevěděl, co se se mnou děje a jaká jsou pravidla prezentovaného světa. Nebyla to chyba tvůrce, ale prostý fakt vyplývající z nejednoznačnosti a obtížné uchopitelnosti viděného. V tuto chvíli Myiazaki dává divákovi velké pole působnosti - je poněkud škoda, že se ho v závěru vlastně sám zbavuje. Což se například u zmiňovaného TOTORA nestalo. (12.09.2011)

Již čtvrtý Japonský animovaný film od stejného tvůrce, který jsem viděl. No a ze všech čtyř je o něco slabší. // (Viděno: My Neighbor Totoro, Princess Mononoke a Spirited Away) // Hayao je bezpochyby briliantní režisér, který dělá kvalitní animované filmy, které se zalíbí jak dětskému, tak i dospělému oku. Tady je však příběh trochu moc uhlazený, protáhlý a méně originální, než předchozí filmy. Až na některé části se "Ponyo" povedl a pan Miyazaki opět dokázal, že je skvělý řežisér. 70% (02.02.2012)

Malá morská víla na japonský spôsob. Ako, pekná rozprávočka, aj trošku edukatívnych prvkov, pozerateľná, ale napriek tomu, aj keď mám rád japonskú kultúru a anime a pod., pri tomto žánri som si asi až príliš navykol na klasické disneyovky, takže mi Ponyo prišla trošku čudná a neoslovila ma úplne. (23.06.2012)