Život podle Dana

Ve své podstatně film s naprosto jednoduchým scénářem, ale o to lepším provedením. Já tyhle americké nenáročně dramatické komedie mám rád a "Dan in Real Life" se mi naprosto trefil do vkusu. Steve Carell konečně ukázal, že umí hrát i vážnější role, Brittany Robertson mi tentokrát vůbec nevadila (dokonce spíše naopak). Prostě příjemná a inteligentní komedie, která zvedne náladu za jakýchkoli okolností a kterých není nikdy dost. A ještě malé plus za hezoučkou krajinu a výborný soundtrack. (22.09.2012)

=woody= mě upozorňoval, že z toho budu hotovson. Ne že bych úplně řval slastí, ale na poli romantických komedií jsem už hóóódně dlouho nezakopnul o takhle zralou úrodu. Kdyby si snad někdo myslel, že takhle to vážně nechodí, moje pošta je vám k dispozici. Jenom mě děsně zklamala bowlingová scéna... Nezlobte se na mě, ale když už si někdo dá tu práci s originálním zpracováním, proč mu to na konci takhle ujede? Jinak ovšem bez výhrad, podle Dana bych žil rád. (29.01.2013)

Vdovec Dan se seznámí s ženou, která se mu zalíbí, ale shodou okolností jde o přítelkyni jeho bratra, což zjistí o pár hodin později na "rodinné sešlosti". Nabízí se hodně vtipných zápletek, ale nemohl jsem si je v klidu užívat, protože je přerušovaly zprvu Danovy nemísté narážky, pak rodina, která se do všeho sr*la, zkrátka příliš osobních dialogů a konfliktů komedii nesvědčí. Oproti tomu třeba scéna se sprchou byla skvělá! 70% (25.06.2009)

S tímto filmem mám stejný problém jako s Láskou nebeskou. Oba snímky hrají těžce na city, v obou je plno otravných klišoidních záležitostí, ale z nějakého neznámého důvodu mi oba blokují můj vrozený cynismus. Nebýt toho, že mě tady po celou dobu štvala všechna děcka (hlavně ta promluva k otci těsně před závěrem byla k zblití), možná bych tam plácnul i ten pátý kousek. Hlavně proto, že jsem právě u tohoto filmu poprvé zjistil, že má Steve Carell na víc, než jen na komedie (leckdy pochybné kvality). (23.10.2020)

Čert vem Božského Evana, Carell znovu dokázal, že když mu společnost dělají lidé a né digitální fauna, může se divák kochat jeho širokým a osobitým hereckým projevem. Všech klišé žánrově podobných filmů se vyvarovat nelze (dojemný závěr, procitnutí), rád ale leccos prominu, protože zde je všechno podáno svěže, příjemně, nenásilně, vcelku skutečně a taky odvázaně (líbí se mi, když se hlavní hrdina rozhoupe, pustí si třeba bombovou Nasty Girl od Inaya Day a vysekne odvázaný tanec plný neznámých pohybových prvků). Postavy působí realisticky, Emily Blunt je luxusní! Prostě hezký, příjemný film, tak do toho, jen si to pusťte! 62,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (26.06.2008)