Spálené vzpomínky

V úvode som sa zháčila, čo toto je za vydieračku! s pribúdajúcimi minútami sa však ukázalo, kam príbeh smeruje a hlbší existencionalistický podmaz si ponechal až do záveru..režisérka môže kameramanovi a hercom za ich genialitu ruky bozkávať. Scenár nie je úplne konzistentný v istých chaotických rozhodnutiach Audrey, tie ako jediné narúšali scenáristickú harmóniu, ostatné všetko klapalo ako sa na silné rodinné drama patrí. (13.01.2010)

A půl. Nejprve mě zaujal zajímavý název, který jakoby již dopředu sliboval tíživé drama o pohnutých lidských osudech. Cítila jsem, že to bude dechberoucí dílo. A bylo. Snímek věnuje většinu prostoru charakterům postav a jejímu ztvárnění ústřední hereckou dvojicí v podání Halle Berry a Benicia Del Tora. Ti rozehrávají herecké výkony par excellence a já jim vzdávám velkou poklonu. Beniciovi jsem ve filmech nikdy nevěnovala zvláštní pozornost, ale svým výkonem zde mě naprosto uzemnil. Velmi silná herecká osobnost, jemuž role narkomana sedla přesně na míru. Úžasná Halle jako žena zmítána množstvím pocitů. Setkává se s přítelem svého muže, jehož nikdy neměla ráda. Sdílejí svou bolest ze ztráty a začnou k sobě i přes odtažitost a napětí nalézat cestu. On se stane dobrým kamarádem i pro její děti a postupem času ji začne přitahovat. A z toho má strach. Bojuje s pocity nenávisti k němu a zároveň rodícího se obdivu a lásky, vše však potlačuje pod vědomím, že to není správné. Není správné, aby pociťovala náklonnost k muži, který si začne být blízký s jejími dětmi, jež nejsou jeho, které patří muži, který tu s nimi měl být a starat se o ně. Není správné, aby ji pociťovala k feťákovi, který teď sedí tam, kde by měl být její muž, a ne on. Opravdový, smutný a silný scénář s pár viditelnými odrobinkami klišé, které se však průběžně vytrácejí a jak snímek postupuje kupředu, stupňuje se i intenzita nabízených scén a dialogů. Postupující napětí, obavy, výčitky, strach a touha mezi nimi, je bravurně vyjádřeno. Jejich pohledy, těžko vyjádřitelná slova a pocity... uchvacující. Skvělá kamera s viditelným citem pro detail. Taktéž mě zaujala lehká a zároveň podmanivá hudební stránka v podání G. Santaolally, která jakoby celý film příjemně objímala. Nejsilnějšími momenty pro mě byl rozhovor o tom, jaké to je, když si "dáte" poprvé, toužebný polibek, který vlastně nenastal a společné objetí v pokoji. Milou roličku zastávala postava, jíž ztvárnila roztomilá Alison Lohman. Ačkoliv mi bylo známo, že zde hraje, jakmile se objevila na scéně, chvíli mi trvalo, než jsem si pod tlakem hlavního děje uvědomila, že je to ona:) Smutný a bolestný film bez jakýchkoliv emočních vydíraček. (13.09.2010)

Ach ten Benicio Del Toro, ta jeho chlapská vizáž s uhrančivýma očima a obličejem, který v jednu chvíli přidá deset let a v jednu chvíli je to mladý kluk s rozježenými vlasy. Ten nejlepší životní přítel, v současné době na fetu, ten, kterého manželka toho druhého nesnáší, protože se jí zdá, že se o určitý střípek lásky musí dělit. A je to ten, od kterého je cestou zpět její manžel, David Duchowny, zastřelen. A ta nádherná Halle Berry, sama s dětmi, ta zde zůstane ve velkém domě a ví, že jejich cesty se zkříží. Určitě bych vyzdvihla oba herecké výkony, kameru s citem pro detail a hudbu, v níž zaslechnete vzdálené tóny Hispánců. A byla jsem velmi rozebrána scénou, ve které si Halle - Audry, definitivně uvědomila, že její milovaný muž je neodvratně pryč a je čas jít dál. Spustí se další film, ten ve Vaší hlavě, ten, který se Vás možná osobně dotýká... (09.07.2015)

Akosi sa nejde ubrániť porovnávaním s 21 gramami (B.del Toro, chronologicky rozhádzané rozprávanie príbehu...), no na rozdiel od A.G.Iňárittuho, Susanne Biel občas sklzne až k lacnému sentimentu a niektoré scénky doslova šuštia papierom (napr. to s tými 20 doláčmi čakal asi každý), takže očakávaný sústrasný pocit s postavami sa nekoná - aspoň nie u Halle Berry. Ak je tu niekto presvedčivý, tak štndardne Benicio del Toro (09.01.2009)

Můj oblíbený žánr, můj oblíbený Benicio a první setkání se Susanne Bier - vcelku úspěšná kombinace! Herecké výkony jsou úžasné do puntíku - včetně těch vedlejších. Pro mě je tohle vyvážený film ve všech směrech. Možná není tématicky úplně originální, no jistě, že ne - ztráta nejbližší osoby je v kinematografii dost vyčerpána, ale rozhodně Spálené vzpomínky nepovažuji za žádnou napodobeninu. Během dvou hodin jsem se ani trochu nenudila a žádný záběr pro mě nebyl zbytečný. Správnou časovou vyváženost vážně oceňuji, není nic horšího než si jít během filmu v hluchém místě jít uvařit čaj. (05.01.2009)