Spálené vzpomínky

Spalené vzpomínky jsou drama, který se snaží hodně hrát na emoce a na hlubší myšlenku příběhu, jenže bohužel příběh nemá vůbec žádnej směr ani cíl, prostě nic, sice se najde hromada skvělejch scén jak s vynikajícím Benicciem Del Torem, tak s Halle Berry, ale tak nějak sem pořád na něco čekal, nějakou pointu, nějakou návaznost na hlavní událost filmu, něco co tomu hrozně chybělo, ale prostě se to do konce filmu nedostavilo a trošku mi to zkazilo tohle jinak vynikající drama. (22.02.2008)

Film, který by mohl být učebnicovým příkladem toho, jak se dělá drama. Totiž, kdo už pár opravdu silných dramat viděl, tak pro něj nebude v tomto filmu žádné překvapení, vše jede podle zažitých (ale funkčních, nutno dodat) kolejí. To je věc, kterou u jiných filmových žánrů (komedií, například) nesnáším. Ale u Things We Lost in the Fire mi to nejenže nevadilo, ale žral jsem každé slovo, které pronesli úžasná Halle Berry a démonický Benicio Del Toro. Minimálně tihle dva by si (alespoň) tu oscarovou nominaci zasloužili, protože oba byli famózní. Navíc ta práce s kamerou, ten cit pro detaily (snímání očí, úst, k tomu ta úžasná hudba) to jsou věci, které speciálně u dramat dokážu (i když jen jako laik) (d)ocenit. Dnes už víme, že Susanne Bier nemusí být nešťastná, že tento film nebyl nominován, když si to vynahradila v roce 2011 snímkem In a Better World (který si musím sehnat). A vy, co tu mluvíte o citovém vydírání a podobně… copak tohle nedělají všechna dramata? Některá to možná dělají méně okázale, ale dělají to. Mně jenom přijde, že někteří lidé na tomhle chtějí zoufale moc najít chyby… ale to je jen můj názor. 100 %. P. S. Někdo by měl Halle říct, ať přestane pít ten nápoj mládí, už to (fakt, že nestárne) začíná být moc nápadné… :-) (30.06.2011)

Celkem originální vztahovka s velmi silným příběhem a perfektními výkony Del Tora a Halle Berry. Zejména Benicio byl jako abstinující feťák, který snahou pomoci vdově po nejlepším příteli pomáhá i sobě, vynikající. Jen ty flashbacky mi vadily - kdyby příběh postupoval chronologicky, bylo by to lepší, ale i tak je to na 90%. (19.06.2009)

Také jsem čekal nějakou pointu,ale myslím si, že u tohoto filmu o ni až tak nešlo.Je to naprosto skvělý film o tom jak by se k sobě měli lidé chovat a to je možná celá pointa tohoto filmu. Skvělý herecký koncert Benicia Del Toro a Halle Berry a nádherná kamera Toma Sterna. Několik lidí pode mnou se u filmu nudilo, já se kupříkladu nudím u různých Hulků, Kameňáků, Hostelů a jiných přihlouplých stupidit u tohoto filmu jsem se nenudil ani vteřinu. Od režisérky Susanne Bier jsem nic jiného neviděl, slibuji, že teď už si na ni dám pozor a za tento film před ní hluboce smekám. Víc takových filmů do vašich znuděných a lhostejných duší milí češi a moravané. (20.07.2008)

Scénář: Allan Loeb .. Někdo tady vaří z A.G. Ińárritu a koření to Plesem příšer od Forstera. Jelikož jsem se k filmu dostal doporučením, takže bez zkoumání, kdo psal scénář a režíruje, tápal jsem. Ještě když k tomu všemu hraje hudba dle vybrnkaných šablon Gustavo Santaolalla, člověk se pochybnostem neubrání. ___ Ale k filmu. Je tu prakticky všechno - přátelství, rodina, drogy, úmrtí otce - co by vystačilo na poctivé drama až k slzám, ale skutečnost je jiná. Ač má scénář i režie několik světlých momentů, dohromady si spíše navzájem škodí. Nejenže je všechno přitažené za vlasy, ale těch pár silných momentů z papíru se nedaří přenést v plné intenzivně na plátno a nějaké emoce aby divák pohledal (byť je obsah neustále servírován jako něco neskonale smutného). Herci jsou v tom nevině, přestože se vracejí ke známým rolím - zfetovaný právník Del Toro (Strach a hnus v Las Vegas), ovdovělá kráska Halle Berry (Ples příšer), které to tentokrát upřímně sluší nebo milující otec David Duchovny (Californication) - takže typově sedí bezvadně a role zvládají s přehledem. Problémové zůstávají konkrétní situace v příběhu, který začíná jako chronologicky nesouvislá mozaika, aby se po pohřbu ustálil do jednoho směru, aniž by dostala nějaký hlubší tvar, uniká z reality, přičemž jede po šablonovitých kolejích drogových a rodinných problémů. Až bych si dovolil říct, že narůžovělé hollywoodské kramflíky pro doposud slibnou dánskou režisérku Susanne Bier nebudou! (24.04.2008)