Death Note - Zápisník smrti

Nápad udělat napínavý detektivní seriál, ve kterém geniální student toužící po společnosti bez zločinu dostane do ruky vraždící nástroj nebývalé moci, není špatný. Povolat proti němu nejschopnějšího detektiva světa je jen logické. V dobrém nápadu ale číhají mnohá úskalí, na která jeho tvůrci skutečně narazili. První je už v samotném faktu, že zápisník smrti vlastní génius. Těžko si představíme, jak by se mohl takový machr se zápisníkem nechat chytit, či jen upadnout v podezření. Scénář si ovšem jeho upadnutí v podezření žádá, a tak nezbývá, než aby génius učinil několik školáckých chyb, přičemž způsob jejich provedení má překomplikovaně naplánován. V seriálu rovněž se také objevují, uznávám že mnohdy nutné, velmi nepravděpodobné náhody, které dle potřeby hodí jedné z hlavních postav pod nohy klacek či jí naopak zametou cestičku. Scénář se rovněž opakovaně dopouští jednoho z provinění proti desateru pátera Knoxe, které říká, čeho by se dobrá detektivka neměla dopustit. Oním hříchem je zatajení klíčových informací, jež má detektiv, divákovi. Tyto informace jsou odhaleny až ve chvíli, kdy jsou použity, dlouho po jejich odhalení. Pozitivním výsledkem je větší napětí, negativním pocit, že je s divákem hrána nečistá hra. Seriál rovněž selhává v psychologii postav. Motivace a minulost detektivova - to v detektivkách málokdy hraje roli, už od dob Sherlocka Holmese, Poirota či Nero Wolfa - obvykle se očekává, že detektiv nasadí všechny síly k vypátrání zločince a bude lehce excentrický. Z tohoto hlediska je L bezchybný a je nepochybně ve svém žánru a ranku zajímavou postavou. Motiv zločincův, ten na druhou stranu tvoří, či měl by, jeden z ústředních prvků dobré detektivky. A zde už jsem byl spokojen méně. Vlastníci zápisníku ve mně vyvolávali pocit, že mít u sebe zápisník, je jako být posednut ďáblem, i.e. nebýt pánem vlastního jednání. Nejvíce mě v tomto ohledu iritovaly Kirovy řeči o jeho božství. Tím bohužel byl zabit jeden z možných zajímavých aspektů seriálu: morální dilema, zda-li je Kira dobrý či špatný. Bůhvíproč byl Kira příliš jednoznačně a rychle onálepkován jako špatný. Škoda. Všechny vady, které jsem během sledování cítil a znechuceně kvůli nim pomlaskával, však nepřeváží fakt, že Death Note je plný napětí, infarktových zvratů a situací, překvapivých odhalení a činů... A je takový snad s výjimkou posledních deseti dílů, které, byť stále koukatelné, už prostě nejsou to "ono". Prosté ****. (05.07.2008)

Seriál s geniální první polovinou, kde se poměřovaly dva nadané mozky v rozsáhlé šachové partii o lidské životy. Někde kolem 17. dílu se to však zlomilo a hra o Zápisník připomínala houpačku oscilující mezi genialitou a nudou. Čím víc postav se do pronásledování Kiry zaplétalo, tím víc jsem začínala být otrávená a finále mě definitivně zabilo. Hodnotila bych průměrně, ale za souboj nervů mezi Ryuzakim a Lightem přidávám hvězdičku. (08.01.2011)

Skvostem je především první část seriálu, na níž oceňuji její filosofický rozměr. Sledujeme, kterak nadaný student dostane do rukou "hračku", která má moc změnit svět tak jak ho známe a my se nemůžeme ubránit etickým otázkám "Co je vlastně správné?" a co bychom na Lightově místě dělali my. Přiznávám, že jsem Kirovi tiše fandil a díly kde s Ryuukem za zády svádí dechberoucí, psycholgickou bitvu se svou nemesis, geniálním "L", mě chytly tak, jak možná ještě žádný seriál předtím. Kvalita seriálu v mých očích úměrně klesá s tím, jak postupně na scéně ubývá Ryuuk a větší screentime naopak získává Misa Amane. Seriál se postupně mění v tuctovou kriminálku, která, pravda stále má své skvělé momenty, komornějšímu úvodu se však již bohužel nedokáže vyrovnat. (03.10.2017)

Protože je tohle prakticky můj první anime seriál (filmů už bylo víc), tak moc nemůžu srovnávat. Death Note vyniká hlavně originalitou příběhu, po technické stránka je na úrovni, ale určitě ne na špici. I když je to vlastně fantasy, tak mi občas vadila genialita hlavních postav, která byla občas neúměrně vysoká. A poslední třetina seriálu byla na můj vkus občas dost překombinovaná, ale co už, je to fantasy. Když vezmu v úvahu tu tradiční seriálovou produkci co běží v Evropě a v USA., tak je anime a celkově japonská produkce neskutečně originální a o tom to asi je... (13.11.2009)

Psychologické emo kriminální anime, kde se vyšetřovatel s vrahem snaží navzájem přechytračit. Seriál je jeden dlouhý příběh, který se snaží působit hodně promyšleně, ale především na začátku udělá vrah několik chyb a zbytečně riskuje, aby se děj mohl dál rozvíjet. Pokud by vrah postupoval chytře, jeho odhalení by bylo téměř nemožné. Úspěšné vyšetřování je tak o trochu větší zásluha scénáře, než chytrého pátrání  mladého detektiva, který se málo kdy zvedne ze židle. Autoři z něj udělali podivína, aby se zdůraznila jeho vysoká inteligence. Jednotlivé scény jsou spíše statické, postavené především na konverzacích. Ty ještě doplňují různé úvahy postav, které si povídají v hlavě sami pro sebe. Od 20. dílu se úvodní znělka změní na hardcore metal, který k pomalému váhavému tempu seriálu úplně nesedí. Určité postavy nahradí jiné a začne to být spletenec o tom, kdo komu předal zápisník smrti, na co kdo díky němu zapomněl, nebo si naopak vzpomněl. Nové postavy prakticky  napodobují tu původní a zvědavost jak to všechno dopadne se snižuje. Závěr je spíše takový vysněný svět dětského detektiva a čím více se příběh komplikuje, tím méně mu budete věřit. (26.04.2022)