Orel kontra žralok

Komedie z Nového Zélandu. Dva naprosto ujetí hlavní hrdinové. Nebo vlastně nehrdinové. Eagle vs Shark je příběhem o vztahu dvou obyčejných outsiderů ("Do you wanna kiss now?" -"Yep." So they're kissing. "Do you wanna have sex?" -"Yep". So then they're having sex.), kdy celou dobu, co je sledujete, buď mlátíte hlavou do zdi, proč je ona tak strašně uťáplá a on takový arogantní debílek, nebo prostě přistoupíte na to, že Novozélanďanům to myslí jinak, a mlátíte se rukama do kolen, jak je to výborná komedie ze života. No tak si Jarrodova sestra se svým manželem ulítává na šusťácích a Jarrod ve svých 30-či-kolika-letech pořádá house párty v kostýmech s malými dětmi a plánuje odvetný souboj se svým šikanátorem ze střední školy, vždyť všichni máme něco.... (09.02.2010)

Bože díky, žes mi dal rozum! I když, kdoví, proč nikdo nesní o tom, že by chtěl být škaredé, přehlížené a opovrhované pako, kdo to tak nastavil? Přitom má tolik co nabídnout... někomu přesně takovému. Potud v pořádku, neboť i outsideři jsou různí a mohou se báječně doplňovat, podstatné je, že se poznají i v davu a jsou k sobě vzájemně přitahováni, pak mohou žít vcelku spokojený, loserský život. Tragédie nastává v okamžiku, kdy si jeden z nich umane nastavit laťku výš, než může přeskočit, rozhodí pohodu v komunitě a svou pozici usadí na totální dno... takového jedince může zachránit už jen bezvýhradná, pravá láska :-). Přes prvotní zdání nenáročné jednohubky k rozptýlení teď moje rozvířené zážitky pomalu dosedají a já si zpětně uvědomuji, že to, co jsem viděla, bylo něco extra, a nemyslím tím jen rozsáhlou sbírku uměleckých kýčů, kterým jednoznačně vévodí vskutku ohyzdná svíčka ve tvaru ruky, ale celou nevšední společnost spokojených zoufalců, co nemají zapotřebí pomáhat si pitvořením a přitom jsou tak roztomile přesní, třeba jako dementní úsměv Masona Hutchinsona, nejlepšího hackera, co náš hlavní tragéd zná... Good job, Taiko Waititi! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (15.04.2015)

Možná jsem to úplně nepochopil, možná jsem se na tento filmek jen špatně vyspal. Nesedlo. Dokoukal v pohodě, zasmál se, nejednou dojal. Lily byla neskutečně čistá duše a film pro mě na ní stál. Jarrod na mě působil až moc vyumělkovaně. Konec velmi silný, jak to umí T. Waititi satiricky vyobrazit. Jeho styl žeru, tady jsem ale lehce narazil. Krátká stopáž ale nudu víceméně odrazila... (20.09.2019)

Strašné zklamání. Film, který jde podle mě zcela vědomě ve stopách Napoleon Dynamita, ale není ani zdaleka tak vtipnej, snaží se být milej, ale nemá tak sympatické herecké obsazení (hlavní hrdinka se pořád nepříjemně šklebí) a má fakt příšernej příběh! Chtěl by být komickej, ale neni, prostě tam snad neni jedinej vtip, u kterého bych se zasmál! (Jo, vlastně jo, to s tim počítačovym hackerem - takže jsem se zasmál jednou za film). Ale jinak podprůměr a není to tim, že bych nedokázal zkousnout nezávislej / ujetej film. Má to jen 84 minut, ale duševně mi to sebralo tak 4 hodiny času... Zdejších 72% (podle 159 lidí) je nesmyslně nadsazených. (03.08.2009)

Zcela jistě existuje spousta vynikajících režisérů, kteří natočili úžasné filmy, ale po lidské stránce jsou to arogantní, samolibí a egocentričtí nesnesitelníci. Z toho co jsem od Taiky Waititi zatím viděl jsem si zcela jistý, že je to jeden z nejnadanějších, nejmilejších a nejvtipnějších nerdů režisérské komunity. Jeho pohled na lidi a vztahy mezi nimi je neotřelý a laskavý, svým weirdo postavám rozumí a co je důležitější, umí o nich vyprávět tak, že i nepodivínům dojde, že emoce jako bolest ze ztráty blízkých, neopětovaná láska nebo naopak láska bezvýhradná, jsou univerzálním katalyzátorem pro nás všechny. Pro neempatické jedince bude Orel kontra žralok nepochopitelná blbost o tom, jak podivínka potkala retarda. Pro mě je tento film pohlazením a současně pobídkou, abych se pustil i do ostatních starších kousků tohoto výjimečného režiséra. Doufám, že ho Hollywood nezkazí a že se od něj dočkáme ještě mnoha podobných kousků. (04.06.2021)