Mlčení

Pokud mám s Mlčením nějaký problém, tak že ani na chvíli nezavře pusu. Jsem trochu ochotný přistoupit na hru, že nekončící slovní hlušina v hrdinově hlavě je autorským záměrem a kontrastem vůči onomu avizovanému tichu, ale na každý pád to zážitku upírá jakýkoliv "meditativní" potenciál. Opravdu nepotřebuju, aby Andrew Garfield ve scéně, ve které sleduje popravu svých oveček, ještě ve voiceoveru dodával "opravdu trpím z toho, jak trpí." Ježiš hergot, já to přece chápu! Nevím, jestli tím Scorsese zamýšlí něco víc než jen patologickou doslovnost všeho, ale sráží to zážitek o kus níž, než to mohlo být, kdybych toho míň slyšel, a mohl tak víc vidět. Jak o tom ale přemýšlím, jak chci, verze z roku 71 je asi fakt lepší (a plně srovnatelná). (02.02.2017)

Výborne natočená dráma, ktorá zbytočne zabíja svojou stopážou. Ja osobne som si zle vysvetlil obsah a od filmu som očakával tajomné, mysteriózne krimi o hľadaní zmiznutého majstra okultných náuk a alchymizmu. Takže si viete predstaviť môj šok, ked' som miesto toho dostal ukrutne dlhý a nudný film o chlapíkoch, ktorí sa pokúšajú šíriť undergroundovým spôsobom vieru v Ježiša Krista na japonských ostrovoch. Tento film bol skutočný ''Terrible business, terrible!'' Naozaj dosť divno a hlavne neprirodzene znie v ušiach 'padre' od japonského roľníka, takže ja byť inkvizítorom Inoue-sama, hlavy by padali jedna za druhou. Tých pár drsných scénok film, v ktorom zaznie jedna nádherná myšlienka (''Ved' je to len obrázok. Stačí naň stúpiť, je to len formalita.''), ale z nudy nevytrhne a ja sa kôli menu Scorsese do šialeného hodnotenia nepustím. [vue cinema, Redditch, UK] (08.01.2017)

Uf, tak tohle bylo něco ! Připomnělo mi to Zajatce japonských ostrovů, kde jsem měl s podobnou tématikou a také pověstnou japonskou krutostí své první setkání... Japonsko se zkrátka bránilo křesťanství o němž tušilo, že jej může zevnitř rozložit podobně jako se to stalo v dávném Římě. Japonci už toto pochopitelně věděli a také věděli, že by se přeuspořádal celý společenský systém včetně dosavadního hlavního budhistického náboženství. Císař a správa země toto samozřejmě nechtěla dopustit a tak začali být křesťané pronásledováni podobni jako ti první v antickém Římě. Jít do takového místa na misijní cestu, to už tedy řekvu vám chtělo hodně velkou kuráž a víru. Jenže on svět vypadá jinak ze stinných chodeb jezuitského kláštera v ,,civilizovaném'' Portugalsku poloviny 17. století a jinak obalen otepí slámy na připravené hranici kdesi v Nagasaki. Kdo zná historii uvědomí si ten podivný paradox. zatímco v Evropě a hojně i v Portugalsku tou dobou probíhají hony na čarodějnice a tisíce lidí jsou upáleny na hranicích ve jménu křesťanství, na druhé polovině světa jsou upalováni křesťané a misionáři jakožto šiřitelé bludů ohrožujících řád země. Film má však i duchovní rovinu. Rovinu osobní odvahy, rovinu víry v Boha. Je tu se mnou když trpím? Proč shlíží na masakry a nezasáhne? Trpí mučení a popravovaní šeptajíc modlitbu či přímo Kristovo jméno méně? Ulevuje jim než je přijme tam nahoře, kde už není bolesti a strádání? A co když člověk opravdu věří bludu. Co když žádný Bůh není a všichni ti mrtví jsou jen zbytečné oběti vlastního omylu a hrdosti? Stačí odvolat. Stačí šlápnout na podobiznu Krista a skončí věznění i kruté popravy křesťanů sloužící jen a jen ke zlomení vlastní víry... Jak říkám, bylo to skvělé. Moc se divím zdejšímu chabému hodnocení. Zpracování bylo naprosto dokonalé, užíval jsem každičký jednotlivý detail oděvů, zbraní i budov. Také jsem si uvědomil jak je Japonsko krásná země co se týče přírody. Scorsese nám zase jednou naservíroval parádní velkofilm a snad jen proto, že se týká křesťanství jej někteří zavrhli či nepochopili... To je ale jen a jen jejich škoda. Pro nás by z toho mohlo plynout ponaučení. Podobně jako tehdy Japonsko, postupně se u nás uchytává také jedno náboženství. Na rozdíl o křesťanství si zatím ještě neprošlo vývojem a transformací, je stále kruté a netolerantní jako ve středověku kdy vzniklo. Jmenuje se islám a i ono to tu může zcela rozložit vše jak doposud známe a to k horšímu. Já dávám za 5 korálků růžence ! * * * * * (31.12.2018)

Mlčení režisérského génia. Má to hodně pohlednou kameru, ale to považuji u prvoligových světových tvůrců za samozřejmost a povinnost, dialogy mají něco do sebe a sdělení je morálně nezpochybnitelné, zařezávané do diváka chirurgicky přesně vyrovnaným tempem a metodickým rytmem vyprávění. ALE vyrovnané tempo ani zdaleka neznačí tempo kvalitní a já osobně jsem se nestal zarytým obhájcem filmového umění proto, abych v něm trpělivě rozdmýchával víru v režisérovy božské schopnosti, která se již po pár desítkách emocionálně katatonických minut začala vytrácet a ani po 160 dlouhých minutách svého znovunalezení, na rozdíl od neoblomného hlavního hrdiny, ani zdaleka nedošla. Abych film plně docenil čistě příběhově, asi bych nesměl být tak zarytý ateista a zatvrzelý ignorant lidské slepé víry v nadpřirozené síly a v pekelné následky zrady vlastního přesvědčení; abych si ho mohl užít jako vizuální sebezpytující katarzi, nesmělo by se v něm až tolik povídat a až tolik opakovat jednoduché, všeobecně srozumitelné náboženské motivy. Bůh ochraňuj Scorseseho za to, že se do tak těžké a masově neprorazitelné látky vůbec pustil, ale tentokrát si na jeho svátost dovolím šlápnout a upřímně prohlašuji, že kdyby se v závěru za zády Liama Neesona vynořil Bruce Wayne a rozdal si to s ním v kung fu, byl bych možná z výsledku mnohem veselejší. Kundun, byť s méně závažným námětem, mě naplnil daleko více.. (21.02.2017)

V mnoha scénách, hlavně dialozích, velmi silný filmový zážitek a na to se snažím soustředit při hodnocení tohoto filmu. Asi bych šel i na pět hvězdiček, ale takhle přepálenou stopáž neodpustím ani Scorcesemu a Garfield by nemusel všechno komentovat ještě přes voicover. Hned by to bylo o kus lepší, takhle jsou to hodně slabé čtyři hvězdičky. (18.02.2017)