Mlčení

Uf, tak tohle bylo něco ! Připomnělo mi to Zajatce japonských ostrovů, kde jsem měl s podobnou tématikou a také pověstnou japonskou krutostí své první setkání... Japonsko se zkrátka bránilo křesťanství o němž tušilo, že jej může zevnitř rozložit podobně jako se to stalo v dávném Římě. Japonci už toto pochopitelně věděli a také věděli, že by se přeuspořádal celý společenský systém včetně dosavadního hlavního budhistického náboženství. Císař a správa země toto samozřejmě nechtěla dopustit a tak začali být křesťané pronásledováni podobni jako ti první v antickém Římě. Jít do takového místa na misijní cestu, to už tedy řekvu vám chtělo hodně velkou kuráž a víru. Jenže on svět vypadá jinak ze stinných chodeb jezuitského kláštera v ,,civilizovaném'' Portugalsku poloviny 17. století a jinak obalen otepí slámy na připravené hranici kdesi v Nagasaki. Kdo zná historii uvědomí si ten podivný paradox. zatímco v Evropě a hojně i v Portugalsku tou dobou probíhají hony na čarodějnice a tisíce lidí jsou upáleny na hranicích ve jménu křesťanství, na druhé polovině světa jsou upalováni křesťané a misionáři jakožto šiřitelé bludů ohrožujících řád země. Film má však i duchovní rovinu. Rovinu osobní odvahy, rovinu víry v Boha. Je tu se mnou když trpím? Proč shlíží na masakry a nezasáhne? Trpí mučení a popravovaní šeptajíc modlitbu či přímo Kristovo jméno méně? Ulevuje jim než je přijme tam nahoře, kde už není bolesti a strádání? A co když člověk opravdu věří bludu. Co když žádný Bůh není a všichni ti mrtví jsou jen zbytečné oběti vlastního omylu a hrdosti? Stačí odvolat. Stačí šlápnout na podobiznu Krista a skončí věznění i kruté popravy křesťanů sloužící jen a jen ke zlomení vlastní víry... Jak říkám, bylo to skvělé. Moc se divím zdejšímu chabému hodnocení. Zpracování bylo naprosto dokonalé, užíval jsem každičký jednotlivý detail oděvů, zbraní i budov. Také jsem si uvědomil jak je Japonsko krásná země co se týče přírody. Scorsese nám zase jednou naservíroval parádní velkofilm a snad jen proto, že se týká křesťanství jej někteří zavrhli či nepochopili... To je ale jen a jen jejich škoda. Pro nás by z toho mohlo plynout ponaučení. Podobně jako tehdy Japonsko, postupně se u nás uchytává také jedno náboženství. Na rozdíl o křesťanství si zatím ještě neprošlo vývojem a transformací, je stále kruté a netolerantní jako ve středověku kdy vzniklo. Jmenuje se islám a i ono to tu může zcela rozložit vše jak doposud známe a to k horšímu. Já dávám za 5 korálků růžence ! * * * * * (31.12.2018)

Vole, Martine, cos to splácal za užvaněnou klášterní – a teď mi odpusť ten rigorózní výraz – sračku? A proč tam obsazuješ toho slizkého ušopleska s přilepeným karfiolem na lebce? Vždyť ten trapně načesaný Kurvil automaticky deklasuje každý film, kde se jen mihne. Marvel mu šlohnul pavouka, tak teď leze do válek a Tajvanů a hraje si na liberálního spasitele. Tohle si užijí maximálně opati, páteři, mniši, sektáři, dalajlámové, hloubaví transcendentalisté a POMO. Běžný Scorseseho fanoušek je ze hry venku. Já se tak nudil, že jsem si u toho bagroval holuby z nosu a lepil z nich na zeď symbol nekonečna, takže ani pořádně netuším, o čem to vlastně bylo, a kdybych si raději tři hodiny počítal chlupy na koulích, udělal bych líp. (28.01.2017)

Naprosto fantastický a ojedinělý filmový zážitek, který se v současné hollywoodské kinematografii už jen tak nevidí. Snímek plný úžasných hereckých výkonů (kde je oscarová nominace za životní výkon Andrewa Garfielda?), dokonalé kamery a celkově filmové řeči, která nám dává nahlédnout do mysli osobností, jež měly úplně odlišnou životní filosofii a postoje. Nejednoznačné přijetí muselo být nutností.______EDIT 2018: Loni jsem tento výjimečný snímek viděl na plátně, dnes konečně na Blu-rayi. Dnes mě to ale oslovilo ještě více. Ještě více jsem se snažil vnořit do mysli jezuitským misionářům. Pro mě je Mlčení naprosto hluboký divácký i duchovní zážitek a u posledního záběru jsem tak nějak automaticky náhle udělal kříž na čele. A stále stojím za tím, že Andrew Garfield zde sehrál nejlepší roli svého dosavadního hereckého života. (22.02.2017)

Na dnešní poměry až vražedná stopáž, která dojela na stejné neduhy jako Revenant. Iñárritu měl ovšem umělecké ambice, kterými vyplňoval slabší místa téměř tříhodinové stopáže, čímž do značné míry zabil původně geniální příběh. Ovšem, že takový vypravěčský génius jako Scorsese selže podobným způsobem se stopáží jen o tři minuty delší, aniž by se snažil o art, ale celou dobu se striktně držel tématu, které pouze natahoval jako nudli, z toho jsem v šoku ještě teď! Zklamaný jsem rovněž ze samotné ideologie filmu, protože jsem se svým klasickým ignorantstvím ohledně neznalosti předlohy čekal něco radikálně odlišného. Čekal jsem cynické japonské bestie, které jdou tvrdě po krku ještě větším cynikům z katolické církve, kteří svým náboženským fanatismem zcela vědomě rozkládají cizí zemi a kulturu zevnitř (o to v podstatě vždy šlo, ačkoliv se to zaštiťovalo pohádkou o šíření božího slova). Bohužel, dostal jsem jen smějící se cynické bestie, které stojí proti odhodlaným a oddaným božím služebníkům, kteří jsou tak čestní, že větší čest snad ani neexistuje. Na potenciálně zajímavé argumentační přestřelky mezi budhisty a křesťany v podstatě nedošlo vůbec a "japonský" pohled byl zmíněn a vysvětlen snad jen při jedné z desítky konverzací, což ale shodil režisér jak úplně posledním záběrem ve filmu, tak především jeho věnováním. Scorsese mohl příběh vést mnoha směry a uzpůsobit ho na poměrně širokou škálu diváků, ale zcela evidentně si vybral jen silně věřící křesťany, kterým naservíroval špatně odvyprávěný příběh jednoho duchovního, který dosti nepřesvědčivě bojuje s popřením vlastní víry ve jménu záchrany ostatních. Sázím, že tento film se běžným Japoncům líbit nebude, ale bohužel ne z toho důvodu, že by byl kontroverzní a brutální, ale jednoduše proto, že je pro křesťany, jejichž historickou rozpínavost legitimizuje a obhajuje na úkor jich samotných. 50 % (30.01.2017)

Umělecká výpověď, která není tak myšlenkově podnětná, jako ´Poslední pokušení Krista´, přesto je to nádherný kus filmařiny, přemýšlivý, s prvotřídními obrazovými kompozicemi. Mám k tomuto filmu ambivalentní vztah. Hlavní postavy – křesťanští kněží – neměli mé sympatie, protože šířili Písmo svaté v kulturně odlišné zemi, kde se jim o to nikdo neprosil (a kde byl silně zakořeněný buddhismus) a to za cenu nezměrného utrpení obyčejných lidiček, kteří krváceli a umírali, zároveň je ale tahle výpověď Scorseseho, coby hluboce věřícího člověka, tak upřímná, že to musíte obdivovat, i když jste třeba ideově naladěni jiným směrem. Scorsesemu šlo o víc, o ukázku, že lidé dávné historie hluboce věřili symbolům a že silně zakořeněnou víru nelze zlomit, i když se o to nepřátelsky naladěné okolí snaží sebevíc. Každy v něco věří. Někdo v sílu přírody, někdo v sílu rodiny, jiní třeba v sílu peněz a Scorsese a ostatní křesťané v sílu křesťanského boha. A já, obyčejný človíček a pouhý ateista, nemám právo tuhle víru křesťanům upírat a zpochybňovat ji. Byť pořád budu spíše na straně Otce Ferreiry (Liam Neeson) a raději upřednostním již zmíněné ´Poslední pokušení Krista´, které má hlubší myšlenkový přesah. __ PS: Garfield to zahrál geniálně. Už v době ´The Social Network´ mě zaujal a věděl jsem, že o tomhle klukovi ještě hodně uslyšíme. (03.06.2017)