Sbohem, Bafano

Sbohem, Bafano neví, jestli má být politickou agitkou, životopisem Mandely nebo příběhem dozorce a jeho činů, které se promítají do jeho rodiny. Tato neujasněnost je hlavní problém snímku. Film se snaží pokrýt všechny zmíněné dějové linie, ale ve výsledku působí všechno nedotaženě. Druhá velká chyba je obsazení Diane Kruger, která by se teda (ruku na srdce) měla zabývat něčím jiným, než herectvím. Její hraní je jeden velký dvouhodinový afekt. Bohužel ale je Diane živoucím důkazem mnohdy kruté pravdy, že s pěkným obličejem se zvládne všechno. Lehký nadprůměr. (11.09.2008)

Kvůli Haysbertovi jsem se odhodlala shlídnout tento na první pohled nudný film. Po deseti minutách jsem nevěděla hlavu ani patu, první polovina filmu je absolutní nuda. V druhé polovině, když divák ví o co jde, se začíná mírně bavit. Jelikož životopisný, historický film opravdu není má parketa, tak mně Goodbye Bafana nějak nesedla. (02.01.2014)

Život v Jižní Africe za vlády apartheidu z pohledu vězeňského dozorce, jenž má na starosti Nelsona Mandelu. Přestože je bachař Jame Gregory celkem liberální člověk, tak svému okolí musí dávat najevo svou nenávist vůči černochům, protože jinak by okamžitě ztratil své společenské postavení. Celé je to trochu nevyvážené, jakoby tvůrci nevěděli, čemu se věnovat víc - zda Mandelovi, Gregorymu nebo vůbec celkové situaci, jež vládla v JAR. Nicméně nakonec se jim to podařilo svázat do celkem úhledného balíku, který oznámkovali slušnými výkony Joseph Fiennes a Dennis Haysbert. 70% (19.11.2009)

Glorifikácia Mandelu je tu zjavná, ale film je to zaujímavý. Ten prerod hlavnej postavy je pozoruhodný, zo zástancu apartheidu sa stal normálny človek. Avšak ani tá proklamovaná nová sloboda a nová JAR nezaznamenala veľký úspech, To už sa filmu netýka, ale predsa len sa z krajiny zem zasľúbená nestala a celý ten Mandelov odkaz ostal pokrútený a vlastne on sám je už dnes pochybným nositeľom Nobelovej ceny za mieru, ktorú už dali kadekomu. Inak Diane Kruger opäť veľmi skrášlila obrazovku. Na rozdiel od Fiennesovho fúzika jej to veľmi pristalo. (09.01.2022)

Filmy podle skutečnejch událostí ve mě vždycky zanechají větší vrstvu zájmu a vcítění se do rolí zúčastněných. Když se jim děje nějaká křivda, tak je pak poměrně jednoduché zatáhnout diváka do událostí a soucítit s těma hodnejma. A to se přesně stalo u tohohle filmu mě. Mandela je pro mě pojem, ale nikdy jsem toho o jeho životě moc nevěděl. Jsem rád, že takovej film byl natočen. Ptáte se, proč hodnotím tak nízko? Ptejte se dál, ale já to nevím... je to prostě takovej můj pocit. Hned po shlédnutí bych dal 4, ale to by na mě působily dojmy a city. Střízlivým pohledem takhle. (06.07.2008)