Majestic

Jak jsem tak předevčírem sledovala "Majestic", připadala jsem si, jako bych sežrala obrovský krémový zákusek, spláchla to colou, jako nášup si dala mléčnou Milku, požvýkala pytlík karamelů a navrch pochroupala hrst kostkového cukru. Mám ráda sladké, ale všeho moc škodí a v tomhle filmu je skoro všeho moc - moc vlídnosti, moc lásky, moc blbosti na straně zla, moc patriotismu a hlavně moc patetických projevů, potlesku, transparentů, pochodové hudby a freneticky šťastných výkřiků. Je to tak sladké a milé a plné ideálů, až by životem otřískaný Evropan blil. Na druhou stranu je dobré se občas nechat dojmout pohádkou, připomenout si, co je správné a jak by vypadal ráj, kdyby existoval: jako americké maloměsto plné přátelských, usměvavých lidí, vždy ochotných podat pomocnou ruku. Pro mě nejslabší Darabont (měl by se nadále věnovat pouze předlohám Stephena Kinga) a nejsilnější Carrey (on umí hrát i bez tlemení, pitvoření, ksichtění a celé té mimicky přemrštěné gymnastiky, volejme hallellujah!). Čtvrtou hvězdičku dávám se značným sebezapřením - chtělo to najmout zdatného střihače, co by ušmiknul tak 45 minut natahování (to by se nechalo sebemrskačům pro director's cut). 70% (14.05.2012)

Další nedoceněný klenot posledních let. Tato laskavá komedie krásně vystihuje sladce naivní atmosféru padesátých let a je zároveň poctou všemu možnému od filmů Franka Capry přes jazzovou hudbu až po tehdejší naivní dobrodružné filmy (viz Píseční piráti Sahary:) Jim Carrey opět dokazuje, že je ho na bláznivé komedie škoda. Ovšem nejvíc uznání zaslouží Frank Darabont, který ani ve svém třetím filmu neslevil ze své tradičně vysoké kvality. Dokonce i tu typicky patetickou závěrečnou řeč v soudní síni dokázal Darabont podat tak, že člověk skoro lituje, že není Američan:)___________(pozn: Pokud máte Majestic v Divxu, stáhněte si z extratitles.tomoje titulky. Řekl bych, že jsou, při vší skromnosti, mnohem lepší než ty od "tenco", které pravděpodobně máte:-) (03.08.2004)

Frank Darabont natočil veľmi ojedinelý film. Vyjadruje sa žánrovým filmom kriticky k honbe na čarodejnice v 50tych rokoch, berie si na paškál Hollywood ako Wilder v Sunset Boulevard, aby mu zároveň vzdával hold (a kinu) v štýle Bio Paradise a natočil zároveň film v štýle doby, v ktorej sa príbeh odohráva (teda štýlom, akým sa vtedy filmy točili). Takže čo mu vlastne vyčítať? Darabont si myslí, že jeho filmy musia mať vždy výrazne cez dve hodiny, bez ohľadu na tému, ktorej sa venuje. Majestic by mohol byť kvôli tempu a kvôli navnadeniu divákov do kina kľudne o pol hodinu kratší. Niežeby niekedy nudil, alebo by som mal pocit, že sú v ňom scény navyše, ale rovnako by som pri kratšej stopáži nemal pocit, že tu niečo chýba. Patos a obhajoba hodnôt ukotvených v americkej ústave beriem ako súčasť "Capra" hry. (29.01.2013)

Krásne romantický film, ktorý tú prehnanú dĺžku robí znesiteľnou. V tomto filme určite zahral svoju rolu režisér a spravil napohľad jednoduchý príbeh o amnézii nepredvídateľným a zaujímavým, dokonca aj trocha na ten koniec, ktorý má už tradične nádych toho, čo vo filme spomína jedna postava, že príbehy by mali končiť šťastne. Krásne vykreslená súdržnosť ľudí v 50. rokoch a ich správania, ktoré bolo viac menej paradoxne ako z teórie komunizmu alebo iných teórii utopistického dobrého života. Som prekvapený z toho, ako si režisér podal ten "hon na čarodejnice", myslím ten hon na komunistov v 50. rokoch. Film mal svoje kúzlo a je viac ako nadpriemerný, ale možno až príliš natiahnutý. (04.05.2012)

Zaujímavý film F. Darabonta, majstra väzenských drám, ktorý som na DVD donedávna nemohol zohnať. J. Carrey ani zďaleka nepatrí k mojim obľúbencom, ale grimasy nechal bokom a umierneným herectvom si aspoň čiastočne získal moje sympatie. Najväčšiu zásluhu na tom má pútavý príbeh, ktorý mi napriek dlhej stopáži celkom zbehol i hudba T.Newmana, ktorá je ako balzam na dušu. Film 80%. (31.01.2010)