Majestic

Třetí celovečerní film Franka Darabonta (pominu-li jeho televizní tvorbu) a zároveň jeho film nejslabší... Majestic měl být zase velké, epické vyprávění na pomezí mýtu a síly klasického dramatu, ale nějak se divákovi postupně mění před očima a modifikuje v sice nadstandardní, ale přeci jen lehce kýčovitou filmovou zábavu. Cítím tu takový napoleonský komplex (nemající nic společného s výškou postavy) - tvůrci chtěli vítězit na mnoha frontách najednou a celá taktická složka, tedy koncepce snímku, se jim trochu rozvolnila a rozpadla. Majestic má několik silných motivů - v základní významové linii byl zřejmě myšlen jako poklona klasické éře Hollywoodu. Což se dá spokojeně kvitovat, i když právě stylizace ke kýčovité estetice té doby tomuto filmu z dnešního pohledu trochu láme vaz. V další rovině najdeme téma mnohem závažnější - padesátá léta a dobu, což film spojuje s mnoha dalšími podobnými snímky s touto tématikou - obdobím mccarthismu, honu na komunistické ,,čarodějnice" (lze ho chápat jako mnohem mírnější paralelu k padesátým létům ve východním bloku). (Nejblíže je Majesticu asi konverzační komedie Na černé listině, v níž exceluje Woody Allen, či vynikající černobílé drama George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí a samozřejmě životopisné drama Trumbo...) Nevím, jak byla tvůrci zamýšlena příběhová eskapáda, každopádně toto rámcové uvození příběhu trochu ztrácí sílu svým odklonem k romantickému a patetickému dějovému vzorci...(dualita světů - čistota a nezkaženost toho maloměstského x iluzívnost či zdánlivá idyličnost, pod níž je ale skryto pokrytectví a politikaření toho velkého, hollywoodského...) Hlavní hrdina se na základě ztráty paměti stane někým jiným, těžiště se přesune spíše k úvahám o ztrátě a znovunalezení domova a lásce, rodičovské i té partnerské... Co ve filmu funguje ale velmi dobře, je ukázněné a seriózní herectví představitele hlavní role Jima Carreyho. Jeho charismatický výkon je kladnou devízou tohoto snímku. Frank Darabont klade pro něj zcela příznačně důraz na humanitní ideály a lidské poselství svého snímku, film má dojímat, ale i morálně a eticky vzdělávat. Tvůrčí postup typický nejen pro mainstreamový hollywoodský proud ,,rodinných" dramat, ale i pro analogie v dalších národních kinematografiích - v té naší je analogií třeba scenáristický přístup Zdeňka Svěráka či režisérský Jana Hřebejka... Sám Frank Darabont by ale nejspíš rád slyšel v téhle souvislosti jméno hollywoodského vzoru - režiséra Franka Capry... (25.11.2007)

Nový film Franka Darabonta pro mě není rozhodně žádným zklamáním. On totiž chtěl natočit poctu filmům Franka Capry, což se mu rozhodně podařilo. Nerealističnost, nostalgie, vítězství dobra nad zlem, dojetí, absence jakékoliv hlubší psychologie - to není chyba, nýbrž umělecký záměr. Každému milovníkovi starých dobrých amerických filmů musí tenhle biják udělat radost. Jedinou výtku bych měl stran délky. Tady by opravdu dvě hodinky bohatě stačily. Herecké výkony jsou adekvátní - Carrey je zde tak tlumený, že skoro zapomenete, jak agresivní to bývá(l) komik. Opravdu pěkná podívaná (když víte, co čekat). (24.12.2002)

Přesně ten typ filmu, o kterém nemůžu říct, že je špatný (protože prostě není), ale mě zkrátka nijak zásadně neoslovuje. Na můj vkus moc učesané, naivní, nevzrušivé, předvídatelné a... dlouhé. Přespříliš hladivé vyprávění, které je tak neškodné, až to škodí. A to, že se jedná o (údajně výbornou) poctu filmům Franka Capry, je mi celkem ukradené... Filmařská promakanost na úkor skutečného zážitku a zábavy (proto také upřednostňuji nedokonalá béčka, která si na nic nehrají, ale zato nefalšovaně baví). 60% (02.01.2009)

Darabont je takovej mistr kýče. I když sice kýčovitý Vykoupení z věznice Shawshank se mi líbilo a ještě kýčovitější Zelená míle taky nebyla úplně špatná, tak tohle už je prostě moc. Majestic je sice asi kvalitně natočenej film se solidníma hereckejma výkonama, ale je to takový násilně líbivý a vlezlý. A navíc to trvá 2,5 hodiny. Jinak to téma honu na údajný komunisty v USA v 50. letech by bylo samo o sobě docela zajímavý, ale ve filmu je to spíš taková vedlejší epizodka. 40% (23.03.2013)

Soudní drama o hledání identity a sebe sama na pozadí politického, protikomunistického, napětí Ameriky 50. let. Takhle to zní strašně, ale ve skutečnosti je to asi nejdobráčtější film vůbec. Všichni se tam stále usmívaj, poplácavaj se po zádech a hraje k tomu příjemná hudba. Za začátku si říkáte what the fuck? Kde je pointa? Žádná není, prostě vás to buď začne bavit, nebo to vypnete. Já to nevypnul. (24.03.2012)