To, co dýchám

Jieho Lee mal jediné šťastie - herci... Herecký "koncert" to v skutku je, avšak príbeh mi nedoprial ani pôžitok ani žiaľ a ani lásku. Priemerný snímok, ktorý pôsobí zmätene, chaoticky a stojí pevne iba na známych tvárach hollywoodu. Andy Garcia a Brendan Fraser ťahajú tento snímok z "brindy", ale aj týmto sa dostáva málo priestoru na uskutočnenie zázraku. Snímkov ako je tento vzniklo za posledných pár rokov veľa a retrospektíva deja tomu určite nepomôže Jieho Lee. 6/10 (15.03.2008)

Filmy o emocích a podobenství s nutnou dávkou fantazie jsou moje krevní skupina, tenhle je jeden z nich. Jak někde psali, že budeme spokojeni s herci a skládáním mozaiky, nemůžu než souhlasit. Neřeším nelogičnosti děje, protože je plně zakrývá perfektní režie, nápaditý scénář, propracovanost charakterů a vynikající výkony herců. Začalo to vystrašeným Forestem, pak přišel zlatý hřeb v podobě Brandona, který mi učaroval (proč proboha nedostal už dávno akční roli?) stejně jako kouzelná Sarah.Trio doplnil opět v roli kliďase neméně skvělý Kevin Bacon a Andy v roli tvrdšího Kmotra vše uzavřel. Celek plný nečekaných zvratů pěkně šlapal bez jediného okamžiku nudy a závěr v podobě naděje a nového začátku, mi připomněl jak velkým darem v životě člověka je "obyčejný" smích. (31.07.2011)

Jojo, tak na filmy tohoto typu určitě slyšim :) Promyšlené dramatické příběhy, které do sebe krásně zapadají, do toho melancholická hudba a sympatičtí herci. Škoda jen, že nedostal více prostoru Forest Whitaker. Každopádně herci jako Bacon, Garcia, Gellarová zahráli určitě dobře, ale nejvíc cool byl Fraser, ten mě opravdu mile překvapil. Defakto nemám co vytknout, možná by slušela i delší stopáž, ale to je jen detail. Dávám slušivých 80%. (12.10.2010)

Začátek filmu sliboval nevšední pojetí čtyř emočních stavů. Ve chvíli, když se ale hrdina prvního příběhu rozhodl vykrást banku, film ztratil punc nevšednosti a začal padat o několik tříd níže. Stala se z něj tuctová podívaná se spoustu klišé, která chtěla být něčím víc, filmem o efektu motýlích křídel, osudu a utrpení života. Bohužel Jieho Lee moc tlačí na pilu, snaží se ždímat slzy, ke kterým není důvod. Postavy padají do šablonovitosti, jsou černobílé a v zásadě není moc důvodů proč je mít rád a soucítit s nimi, a to ani v případě Gellar, protože si sami připadáte, že vám někdo drží spoušť u hlavy a nutí plakat. Nad logikou některých scén a zakončení se raději ani nepozastavuji. U sledování filmu jsem měla stisňující pocit, že mě režisér tlačí někam, kam se mi nechce. Přesto se jedná o koukatelnou jednohubku. Film plyne rychle a pořád se v něm něco děje, takže nuda hrozí. Pokud ale čekáte náročnější nevšední zážitek, u kterého bude spokojen i mozek, tak sáhněte po jiném kousku. (08.12.2013)

Další pokus vyprávět zdánlivě nesourodé příběhy několika lidí, které se však navzájem ovlivňují a nakonec do sebe zapadnou. Herdek, to si jenom Radiq všiml, že ten film nemá logiku? Bacha, SPOILER. Hele, Whitaker dostal pistoli od Frasera a šel vyloupit banku a poldové ho kilnuli. OK. Jenže když sledujeme příběh zpěvačky a Frasera, tak Fraser zhebne nějaké dva měsíce před tím, než zpěvačka zdrhne - a pak jí Whitaker při útěku z banky přepadne přes kapotu? WTF? A takový je cely film - navíc o lidech, který nikdo nikdy bežně nepotká, jsou mu šumák, a když se objeví trocha lidskosti, bac, zas to skončí blbe... Fuj film. (02.09.2008)