Rembrandtova Noční hlídka

Na počátku malou hnidopišskou poznámku - ten překlad názvu do češtiny je zjednodušující, mnohem lepší by to bylo s malým "n", už třeba proto, že se v originálním názvu nejedná o název obrazu, ale o Greenawayův jazykový neologismus. Prosím anglisty, aby mne opravili, mýlím-li se. Ale proč s tím začínám: Podle mne je pointě filmu mnohem blíže Rembrandtovo vidění v temnotě, neustálé morální bdění, vigilie, samota aj. těch motivů, tam bylo mnoho a většinu asi nikdy nedešifruji: Tedy Rembrandtova noční hlídka. Na noc upomínal i neustálé stylizování scén do šerosvitu (i když postavy malované v šerosvitu nebyly ve skutečnosti malovány při svíčkách, ale za plného denního světla nejlépe za svitu slunce, technikou zvanou camera obscura - odtud ty stíny, ale to jen na okraj). A šerosvit se tak krásně snáší s divadlem a to má Greenaway rád, stejně jako malířství, jelikož i on sám je malířem. Na konci filmu nechává o sobě Greenaway, který se v daném okamžiku již prolíná s postavou Rembrandta, promlouvat pomocí osoby Jakoba de Roye. A co o sobě říká? Miluješ náznaky, zápletky, tajná spiknutí a tajemné postavy v pozadí: pak si nechá připít směrem ke kameře - sobě? divákovi? Vyberte si. (17.02.2009)

Tenhle film bohužel není dobrý. Razantní začátek sice hezky navnadil, rozvleklost dalšího děje však spíše rozčílila. Snad dobře vykreslené dobové prostředí (kostýmy a chování postav) bohužel trochu paroduje až příliš divadelně pojatá scéna a vlastně i herecké výkony. Vše bylo repetitivní, režisér se pitvá ve pocitech umělce i jeho žen, sex působí spíš nepříjemně, unavuje neustálé vřískání dětí... Divák je v neustálém očekávání co to ta vlastně ten malíř pořád matlá - obraz vidíme až dokončený a záběry na jeho detaily patří k tomu nejlepšímu z celého filmu. HUDBA: polská koprodukce nabídla mimo jiné i hudebního skladatele a musím říct, že to byla více méně trefa do černého. Pawlikovy smyčce se skvěle poslouchaly, i když byly použity často docela nevhodně a děj nikam neposouvaly ani ho nedokreslovaly. Občasný minimalismus však nedá zapomenout na mnohem inovativnějšího Nymana, se kterým Greenaway spolupracoval dříve. (01.12.2011)

Film, povětšinou s pomocí statické kamery a se záběry jako pohledy na jeviště, vypráví různé příběhy. Ten hlavní příběh mluví o zavraždění jednoho z mušketýrů, které Rembrandt van Rijn zakomponoval do obrazu. Téměř dvě a půl hodiny trvající podívaná je na postavy povětšinou v šerosvitu přecházející z jedné scény do druhé, z obrazu do dalšího obrazu, z dějství do dějství. Samotná Rembrandtova malba, Noční hlídka, je ve filmu označena jako divadlo. A ten divadelní způsob podání mě ubíjel. (27.01.2012)

Příjemně překvapující a trochu zneklidňující Greenawayův film, když už jsem nabýval dojmu, že je jeho tendence tvorby pouze sestupná. Život umělce, bohéma a svědomí těch, které maloval pro svůj slavný obraz. Umělecké dílo jako svědectví zločinů, pokrytecké falešné morálky, kdy jsou ctihodní občané odhaleni ve svých menšich, či větších zločinech proti bližnímu svému. Rembrandt van Rijn (dobrý Martin Freeman) byl velký umělec, který si mohl dovolit diktovat podmínky a který dělal ze svých děl svědectví času a činů. Pozoruhodný byl též jeho osobní život, manželka Saskia (Eva Birthistle), chůva a pozdější milenka Geertje (Jodhi May) a poslední milenka a družka Hendricke (Emily Holmes). Rembrandt si rád užíval života, byl do určité míry arogantní při vědomí svého velkého umění, ale zároveň byl lidštějším než ti, které zobrazoval. A tak Noční hlídka odhaluje vraždu Pierse Hasselburga (Andrzej Seweryn), která se hodila na Egremonta (Maciej Zakoscielny), snad jediného nevinného v této mocenské hře. A odhaluje zločiny Rombouta Kempa (Christopher Britton), který vedl sirotčinec, ale ve skutečnosti to byl hanbinec, o čemž nepřímo vypovídají nešťastné Marieke (Natalie Press) a Marita (Fiona O'Shaughnessy). Ostatně ukazuje nelehký úděl dívek a žen, které už od relativně nízkého věku byli sexuálně zneužívány svými vlastními příbuznými. Z dalších rolí stojí za zmínku zobrazení na obrazu Hendrick Uylenburgh (Kevin McNulty, Frans Banning Cocq (Adrian Lukis), Willem van Ruytenburgh (Adam Kotz), Bloemfeldt (Richard McCabe) a Engelan (Gerard Plunkett). Film se dá chápat jako určitá obžaloba stavu společnosti dané doby. I když jaká doba je ideální, pokud ji podrobíme drobnohledu. Morálka je upátňována pouze na druhých, ale sebemorálka? Jen klam a přetvářka. A Rembrandt je stále koukající svědek. A propojení umění a normálního života. (15.11.2010)

Dvě a čtvrt hodiny dlouhé ateliérové divadlo ve stylu oživlých maleb mě nebralo. Nápad na experimentálně pojatý historický film o malíři a slavném obrazu, se silným důrazem na výtvarný požitek ze záběrů to určitě není špatný, ale zároveň jsem se ve většině scén nemohl zbavit dojmu, že celé provedení na mě působí až příliš uměle a chladně... a film jako celek i neúměrně zdlouhavě. Technicky tomu filmu, stejně jako hereckým výkonům v něm, nelze nic vytknout, ale jakékoliv hlubší zaujetí, fascinaci či emoce nevyvolal ve mně žádné. Možná bych se zmiloval směrem ke druhé hvězdičce, kdybych tolik nevnímal, jak Peter Greenaway neobratně vykrádá ústředním formálním nápadem, někdy snad až přímou stylizací vybraných scén, svůj starší film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989). Zatímco v něm se mi dostalo strhující porci výtvarna, hudby a propracovaného bizarního děje, tady z onoho stylu zbyly takové duplikativní, odosobněné až málo zajímavé stopy po čemsi, co režisérovi kdysi fungovalo, ale tady už se podobně originální a překvapivý zážitek zdaleka nekoná. Mám pocit, že novější Greenawayova tvorba zřejmě půjde hodně mimo mě. [30%] (02.07.2023)