Pevné pouto

Tohle byl první film od Petera Jacksona, kterej jsem viděl. Vagínoviny o prstenech a hobitech mě nikdy nezajímaly a jeho ostatní tvorba se ke mně zatim nedostala. A můj dojem? Totální vítězství formy nad obsahem. Část z reality se mi docela zamlouvala. Takovej obyčejnej thriller o jednom obyčejnym sociopatovi (vynikající Stanley Tucci), jehož největší koníček je vraždit 14-letý holčičky. Ještě by to chtělo teda zapracovat na scénáři, protože ty důvody, proč fotr a sestra oběti najednou začali mít na vraha podezření, byly hodně stupidní. Ale tak dejme tomu. Jenže co měly znamenat ty fantasy hovna? To byl teda takovej úlet, že bych to nemoh brát vážně ani pod vlivem LSD. Co se týče herců, tak Stanleyho Tucciho jsem už zmínil, pobavila mě ještě Susan Sarandon v roli babičky, která pořád žere nějaký léky a zapijí to kořalkou, ta Saoněco Onan jakž takž, zbytek nevýraznej. Teda Mark Wahlberg byl výraznej, ale pouze tim, že byl opět výrazně nejhorší ze všech, co se objevili na place a to včetně labradora i toho kudrnatýho cikána. Kdyby Prince Ital Joe nebyl tlustej a mrtvej, tak bych Wahlbergovi doporučil, aby začal opět používat pseudonym Marky Mark, vrátil se k hudbě a zkusil s nim vytvořit nějakej další hit, jakym bylo třeba United. Herectví prostě neni zrovna jeho parketa. (19.06.2011)

Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson .. Tohle bude hodně rozporuplné. Kritická obec si smlsne na opovrhování efektů estetického zážitku, zato si jistě spousta diváků smlsne právě na tom. Knižní předlohu neznám, ale zde se žádné deprimující stavy nedostaví. Při povrchním pohledu připomene Lovely Bones zejména Heavenly Creatures, Fountain a Atonement (zdaleka ne spojitostí v určitých hercích/tvůrci), které diváky svým pojetím taktéž rozdělují. Hodně často se totiž vyprávění oddává mnohaminutovým scénám, kterým kraluje výrazný vizuální efekt, výtečná střihová skladba a samozřejmě lahodný hudební doprovod. Nelze se tím ubránit dojmu, že by šlo o mnohé zkrátit, ovšem také nelze upřít příjemnou hru barev, světel, kamerových a podobných parádiček, byť někdy ta digitálnost prostředí až rušila. V Lord of the Rings pracoval s excelentní předlohou, temnotou a monstrozní výpravou a ta lecos pohltila. Zde nedosahuje (předloha)scénář takových kvalit a tíha tak leží na precizním retro hávu sedmdesátých let a sestavě výborně obsazených postav, kterým vévodí tajemný Stanley Tucci a zejména mladičká Saoirse Ronan, většinou řádící právě před modrým pozadím jejího posmrtného světa. Peter Jackson si opět osedlal trochu jinou látku a po skončení snímku mne nejvíce zamrzelo, že než zase něco režijně vyprodukuje (v nerežijní produkci je totiž aktivní a úspěšný ba úspěšnější), opadá ještě hodně listí ze stromů. Napodruhé taktéž funkční. 75%. (03.01.2010)

Svět, ve kterém Susie pobývá, je fantastický, snový a hravý. Kameramanem filmu je Andrew Lesnie, který svůj talent prokázal perfektním nesnímáním trilogie Pán prstenů. Scény hrají všemi barvami. Dívka prochází krajinou, nikam se ovšem nedostává, cestou potkává i další postavy tohoto zvláštního světa. My si tak můžeme do sytosti vychutnat perfektní vizuální efekty. Příběh si tak nenápadně plyne, nikam se neřítí. V jednu chvíli lovím čelist, když vidím na plátně úžasné ledové útvary, vzápětí jsou však pryč. Většina scén je prchavá, bez hloubky. Po pár dnech jsem si nevybavila téměř nic. Škoda toho trapně moralizujícího konce a bláznivé babičky (Susan Sarandon), která se do pochmurně snové atmosféry filmu vůbec nehodí. Pevnému poutu chybí jakékoliv napětí, gradace. Jedna z těch dobrých scén, kdy se sestra Susie rozhodne, že se vydá do sousedova domu, mě akorát rozzuřila naprosto nelogickým průběhem (Lindsey se snaží zahladit stopy, místo aby raději ihned utekla, když slyší, že se soused blíží)./// Jackson to tentokrát příliš nezvládl. Film působí nevyrovnaně. Jako kdyby režisér nevěděl, jestli chce thriller s fantazijními prvky, líbivou pohádku nebo drama o rodinném zármutku. Další Návrat (novozélandského) krále se nekonal, ale to jsem ani nečekala, protože něco takového překonat snad ani nelze. Těšíme se na Hobita, Petere, byť tentokrát nebudeš sedět na režisérské židli, ale na té producentské a scenáristické. 65%. (06.01.2010)

Celkem dost drsné drama. Ještě než půjdu spát, tak si pustím něco veselého a od zítřka si budu našeho souseda měřit hodně nepřátelským pohledem! Není mi dobře a příště se takovým filmům vynasnažím vyhnout. Jsou na můj vkus až příliš reálné a já si tohle nebezpečí uvědomuji víc než je mi milé. Doufám, že mé dítě žádného pana Harveyho nikdy v životě nepotká! Jinak pěkně udělané, akorát místy roztahané na zbytečně dlouho. (08.08.2016)

Silný zážitek. Přestože jsem to nečekal, Peter Jackson ve mě vyvolal hodně emocí, především kladných a po celou dobu si se mnou pohrával přesně, jak by režisér s divákem měl. K ruce měl skvěle vybrané a kvalitní herecké obsazení (Tucci to tedy rozjel, ale všichni se mu snaží stačit), opravdu hodně peněz, dobrou předlohu, ale k úplnému uspokojení mi chybí ještě kousek. Možná to trochu laciné využití (pro mě slavné) Song to the Siren, možná opravdu hodně efektů, které v určitou chvíli jsou spíše ke škodě, ale v druhé chvíli mě totálně odrovnají (viz. přechod z obávaného domu do bažin apod.). Hudba mi chvílemi trochu připomínala soundtrack k Sunshine, takže tu bych pomlčel. Největší problém mám však asi s koncem, který prostě... pro film neustále se pohybující na pomezí temna a světla takový ... zvláštní (spoiler:happyend s vrahem byl laciný a pointa o smyslu pout také). Ty velké peníze jsou tu dost vidět, ale i bez nich by to byl opravdu silný film, skvěle natočený a podtrhující status Jacksona jako velkého režiséra, který nechce zůstat jen u slavné LOTR trilogie. Přes výše zmíněné je však Pevné pouto jedním z mála filmů o posmrtném životě, který opravdu stojí za vidění a jejich představa světa po smrti je... úchvatná. Opravdu silný zážitek hnedka z počátku roku 2010...PS: Jak přicházejí sny i přes nižší rozpočet, jinak laděné efekty a příběh, byl pro mě emočně i příběhově silnější... (08.01.2010)