Pevné pouto

Pevné pouto je "slátanina", která sice nabízí několik silných momentů, ale jako celek vůbec nedrží pohromadě. Zatímco část odehrávající se v realitě má slušnou atmosféru, snové scény se utápějí v kýčovitých obrázcích a prazvláštní poetice. Film má sice v první třetině slibný rozjezd, ale nakonec se jeho sledování stává značně ubíjejícím zážitkem. (08.04.2010)

Papá, skončí dívenky v ráji a s kým si tam hrají, papá, a kdy příjde ten vrah pro mě k nám(?)... . . . Ano, Pán Hobitů na to má, byť balancuje na hraně kýčového dojáku a semo tamo mi v běhu děje chyběla i taková ta (pro mě všímavého) >příběhová logika< , ale propracovaná vizuální krása filmu vše zachránila (ano, i igitátor má někdy rád hodně barevné obrázky), osudu bylo nakonec učiněno zadost a na čtyři hvězdy zaokrouhluji i za skvělou hudbu Mistra Ena (poslouchám ho rád a mám ho v mnoha podobách ve sbírkách) a nádherný Buick Rivera, který si tam jen tak postával a nic nedělal a - a i o tom to někdy může být - ta čistá estetika, forma, která napraví i malinká škobrtnutí v obsahu... A já si myslím, že vím, co tím chtěl P.J. říct. Prostě je to jen takové pohádkové podobenství o rodinných poutech, jen taková hra, kterou můžou hrát ti, co "NA TO MAJÍ". - - - - - (Poprvé viděno 27.1.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 10159., komentář zde jako osmistýdevadesátýdruhý - 21.1.2013) (28.01.2013)

Pojďme si spolu zapřemýšlet. Kolikrát už jsme viděla téma jemu podobné. Kdy se mladé děvče octne ve spárech psychopata, nepřežije a rodina tak utrpí ztrátu a bolest?? Ale viděli jste ho už někdy takhle natočené?? Já tedy ne… Slzy mi střídali úsměv a naopak… Peter Jackson dokázal udělat z prostého příběhu zážitek… A mě nezbývá než odpustit mu i ten příšerný konec a jít do své hlavy poslouchat pláč :-) (10.01.2010)

Zahraniční negativní divácká i kritická odezva byla založena na srovnání filmu s knihou, ale i sam o sobě bez znalosti předlohy snímek nefunguje. Svým efektním, nikoliv však efektivním stylem se snaží působt hluboce a zprostředkovat emoce, jenže dál než k banálním myšlenkám o smíření se se smrtí a smrtelností se nedojde, prožívat jde jen s trojrozměrnými postavami, ne s tezovitými figurkami navlečenými do klišé a ocitajícími se v předigitalizovaných prostředích. Nejhorší je, že i přes úpornou snahu příliš na jistotu obsazených herců to celé selhává jako vyprávění, protože zásvětní rovina nemá jasně definovaný svět s vlastními pravidly a ta skutečná má řadu postav, motivů i prvků, které se objevují, jak se to zrovna hodí, bez jakékoliv vnitřní logiky. Několik dobře inscenovaných žánrových scén funguje ok, jenže když ono má jít v prvé řadě o myšlenku a emoce, vyjeví se PEVNÉ POUTO jako ukázkový příklad ecovského midkultu. Holt návrat k NEBESKÝM STVOŘENÍM se nekoná, naopak je patrná neznalost míry a ztráta soudnosti, která je pro Jacksonovu postprstenovskou tvorbu charakteristická. Je to velice hloupá, po hromadě nedržící a svou okázalostí ubíjející manýra, u níž pobaví jen odkaz na PÁNA PRSTENŮ a Jacksonovo cameo. Fňuk. (03.01.2010)

Prvních cca 30 minut jsem to Jacksonovi žral i s navijákem a u scén jako "první polibek" a "Susieina smrt" jsem neměl daleko k emocionálnímu rozkladu. Jenže Jackson nezná míru a nemá ani šajna, jak by měl nebeské výjevy zobrazit. Jeho pojetí sterilních digitálních omalovánek je sice dokonale zpracované, ale z hlediska emocionálního naprosto chladné, sterilní a po pár minutách tamních dýchánků i otravné. Ani to by ale tolik nevadilo, kdyby scénář alespoň trochu spěchal k finálnímu řešení, zaměřil se více na postavy a nepostával věčně na místě a nenechával Jacksona masturbovat nad vizuálním pozlátkem a technickou stránkou obecně. Pevné pouto by mohlo mít bez problémů o 30 minut míň a šlapalo by jako hodinky. Takhle má přes dvě hodiny, přičemž celá prostřední část trpí zbytečnou natahovaností a co je úplně nejhorší, dává smysl opravdu jen těm, co čekají letní blockbuster o tom, jak si jedna holčička hrála v nebíčku. Proč Wahlberg nevybere bankovní účet a nevyvolá všechny fotky naráz (vzhledem k bohatým rodinným večeřím by to rodině zřejmě neublížilo)? Proč každá postava projde kolem Tucciho domu desetkrát (a to už s podezřením), než se odhodlá k činům? Proč chce Wahlberg zmlátit Tucciho a ne hledat především důkaz? Zkrátka a dobře, proč je ten scénář tak neuvěřitelně tupý a místo logice se věnuje všem možným postavám než té hlavní? "Konečně jsem si uvědomila, co jsem provedla," říká Susie ve chvíli, kdy dostává Marky Mark nakládačku, já měl ale pocit, že k uvědomění nedošla sama (jak by tomu mělo být), ale proto, že Jackson potřeboval opět zahrát trochu na city a využít delší dobu nevyužitý slow-motion. Neříkám, že mě Pevné pouto neoslovilo (výkon Saoirse Ronan a hned několik scén patří mezi kinematografické skvosty), jen mám dojem, že to celé mohlo dopadnout o pořádný kus lépe. Stačilo by, kdyby na Jacksona dohlížel někdo s bičem a mlátil ho za každou nadbytečnou kudrlinku do krve. Zasloužené komerční fiasko se zdviženým varovným prstem na fanoušky Hobita. (19.03.2010)