Paranoid Park

Zajímavá kamera a zajímavé pojetí. Celý příběh je vyprávěn hodně na přeskáčku, což by samo o sobě nemuselo znamenat vůbec nic špatného. Ovšem na mě to působilo tak, že jsem se v ději naprosto ztrácela a na začátku jsem vůbec neměla tušení o čem že by to mělo být ( když po 10 minutách na sebe žádné scény nenavazovaly)- možná to byl účel. Ale mělo to za následek, že po většinu filmu jsem se spíš nudila a říkala si, jestli se někdy aspon část z toho vysvětlí a jestli se tam někdy začne něco dít - což už asi účel nebyl. Chvíli před koncem jsem si začínala myslet, že do sebe všechno konečně zapadá a že jsem konečně film pochopila a jakkoli je zvláštní, že se mi z odstupem nezdá tak špatný. Ale poslední scény mě zase vrátily k domněnce, že to jde naprosto mimo mě. A tak to zůstalo i na konci. Asi jsem něco nepochopila, nebo mi to možná jenom nesedlo. Třeba jestli se na tenhle film podívám někdy znovu najdu to co jsem přehlédla, nebo mi začne dávat smysl, ale nevím jestli najdu odvahu se na to někdy podívat znovu. (16.07.2012)

plane : 5 % (22.10.2016)

Verdikt: Nejsem žádný oddaný fanda Guse Van Santa, nejsem skejťák, jsem jen filmový divák a jako takovému mi film přišel poměrně dlouhý a prázdný, naštěstí nenudící, se sympatickým hlavním hrdinou. (30.03.2008)

Myslím že Tetsuo na to kápol. (10.12.2008)

vahám mezi mezi 4 a 5 hvězdičkami, vizuál skvělý a neotřelý, po první projekci zatím 85%. (04.02.2009)

Příklad filmu, který je dobře udělaný ale jinak je naprosto o ničem. ________ HERECTVI ________ Jak mě herecké výkony nezajímají, tak tady se hlavní hrdina téměř dotkl takového velikána jako je Steven Seagal http://peet.files.wordpress.com/2007/05/pictures_seagal_emotion_chart.jpg . Francouzští herci jistě pilně studovali jeho vrcholný výkon kde hrál s JCVD http://video.google.com/videosearch?q=steven+seagal+and+van+damme . ________ HUDBA ________ Občas tam zahraje nějaká vážná hudba a lá http://www.csfd.cz/film/5393-2001-a-space-odyssey/ . ________ VYPRAVENI ________ Sice jsou události neuspořádané, přeci jen se jedná o vzpomínky díťěte, ale i tak se jedná o klasické občasné - BUM! - události co mají udržet očekávání rozpletení zápletky a probut spáče. ________ Kluk jakoby si třídil myšlenky, tj. prožívá některé věci déle a více než jiné (zvlášť ty s jeho holkou), občas je paranoidní .... Vyprávění je ostatně velmi podobné vyprávění a úvahám jiného caparta v http://www.csfd.cz/film/215433-kino-no-tabi/ . ________ Zpočátku jsou (cosi jako) kapitoly, oděleny záběrem na kluka jak píše deník venku na laviččce . Něco podobného bylo použito v http://www.csfd.cz/film/10135-forrest-gump/ . ________ V tomto odkazu je jak vystavět poměrně rychle příběh http://www.advancedfictionwriting.com/art/snowflake.php . ________ ROZOSTRENY OBRAZ ________ Když kluk s vzpomíná jak s někým mluvil, tak je nějaká část obrazu vždy zamlžená (rozostřena). Jednak si všechno nepamatuje a druhak ________ DOKONALA VYMLUVA ________ Ať je na tomto filmu cokoli špatně, tak se to dá jednoduše obhájit - vždyť se jedná o klukovi vzpomínky! Do některejch věcí radši nerejpat. ________ DOPORUCENE FILMY ________ http://www.csfd.cz/film/116212-machinist-the-maquinista-el/ , http://www.csfd.cz/film/6995-memento/ . ________ ZAJIMAVĚ PODOBNE POSTREHY ________ Bluntman, Sobis87 (25.09.2009)

Chápu, co se básník snažil říct. Mělo to být nahlédnutí do otřesené mysli vyrovnávající se s tragédii, kterou si ani nechce/neumí připustit, a obávající se následků. Opakované záběry na skejtující mládež mají být jakože myšlenkový útěk z reality, daydreaming o světě, kde se nic špatného nestalo. Ty tupý dialogy o ničem jsou tak taky udělaný schválně, protože opět víme, že za tou pěnou dní je mladej kluk v mentálním šoku. A do toho chudák ještě dospívá, rozvádějí se mu rodiče a zažívá první lásku. A to všechno má být jakože v kontrastu s tím, jak pod povrchem zcela implicitně bublá ten vnitřní rozkol a trauma... Bohužel se mi podařila interpretace, ale naladit se na to emočně naopak vůbec ne. Nevím proč, nápad to byl dobrej, ale prostě to šlo mimo. Takže pro mě osobně ve výsledku jenom mix otravné hudby a natahovaných dutých scén, kterej oproti všem očekáváním silně nudil i na 85 minutách. Sorry Gusi, třeba příště. (15.07.2020)

Úžasný film. Krásná poetika ala Kim-Ki Duk (záběry na procházejícího se Alexe, skejťácké umění aj.), velice sympatický hlavní hrdina, krásná hudba. Film mi nepřišel ani nijak složitý, či obtížný na orientaci - vše se vyjevilo přesně v pravém okamžiku. Připočtu-li vypointování (resp. nevypointování) příběhu, nezbývá mi nic jiného, než čistých 5*. Jinak v hodnocení naprosto souhlasím s uživatelem Sobis87 ,ale nedovedu své pocity vyjádřit tak strukturovaně a odborně jako on._______________ A ještě dodatek: nevěřím, že by Američani byli až takoví primitivové... Vezmu-li za příklad Alexovu přítelkyni Jennifer, která je zosobněním blbosti nebo jeho přátele, kteří se smějí u fotky muže rozděleného vlakem na části, tak vážně nevím, co si mám myslet. (13.09.2009)

obyčajný príbeh spracovaný nudným spôsobom s nudnými postavami...sklamal ma pán Van Sant (28.06.2012)

Časově rozbouraná balada, která je pojatá jako cvičení v nadužívanosti zpomalených záběrů. Nic o to, je to pěkný materiál, ale nebýt toho snížení rychlosti, měl by film vůbec přes hodinu stopáže? I celé to prokládání skateboardovými kousky působí trochu samoúčelně a lehce tak nadhazuje téma, jestli námět filmu měl na celovečerní porci. Bez ohledu na tato podezření filmu přiznávám schopnost zaujmout sestavou přirozeného mládí (jen ty pohledy do kamery si děcka mohla odpustit) a citem pro předměstskou scénu. 60% (09.01.2009)

Alex, středoškolák, nijak nevybočující z davu svých vrstevníků, jen na rozdíl od většiny z nich na něj trýznivě dotírá jeho vlastní svědomí, ve svém útržkovitém vyprávění se nám postupně svěřuje, tak podobně jako jednotlivým stránkám svého deníku a my si právě jejich prostřednictvím pomalu vyskládáváme stále ucelenější obraz událostí toho obzvláště nepovedeného dne, je zmatený, bezradně tápe, vyčkává, ví, že má opravdu velký problém a je s tím úplně sám, izolovaný a hluboce zasažený hrůzným zážitkem, trápí se narůstajícími výčitkami a pochybnostmi spojenými se strachem z možného odhalení, nemá se komu bezpečně svěřit a tak si přeje jen na vše zapomenout, může se mu to podařit, je něco takového možné, může člověk skutečně úplně vytěsnit nežádoucí vzpomínky? Dá se žít klidně dál a předstírat bezúhonnost, že se nic takového nikdy nestalo? Vždyť zavinil smrt člověka. Věrohodně zpracovaný námět s obsahově závažným sdělením. (11.11.2012)

Slušný film, který vzhledem k hodnocení zůstává trochu nedoceněný. Některé diváky můžou nudit delší sekvence, které mlčky v detailu sledují nevyrovnanost hlavní postavy. Na druhou stranu, atmosféra filmu rozhodně nechybí a záleží na divákovi, do jaké míry se vcítí (anebo nevctítí) do toho, co je mu naservírováno. Film v zásadě ničím nepřekvapuje, ale nudit se nebudete. Z okolního prostředí mimořádně není slyšet jeden vulgarismus za druhým a ani nás tvůrci nenutí k hiphopovým poslechům. Kdo se zalekává psychologických filmů, pro toho to asi pravej šálek čaje nebude, ale mě osobně to zaujalo. (30.11.2008)

Minimálně zajímavý.. (12.08.2010)

Hádanka – film, ale především hlavní hrdina. Nejsem skejťák a už se nepovažuji za příslušníka generace (a taky nejsem z Portlandu), snad proto si na tomhle filmu můžu oči vykoukat, stejně tomu nerozumím. Cesta k neporozumění je ale dlážděna nádhernou filmařinou – dokonce i ty über-nudné záběry jízd, podkreslené naprosto zcestnou ambientní hudbou, nesou pečeť mistra. V souvislosti s hlavní postavou se často skloňuje prázdnota. Van Sant do této iluze investoval hodně – představitel Gabe Nevins umí pohled tak netečný, až z toho člověku úzko, na druhou stranu (a přesto, že skoro nesleze z plátna) se do postavy nemáme šanci jak zavrtat, protože až na výjimky s nikým nekomunikuje, a když ano, stáváme se diváky vícero-méněro instrumentální výměny informací. Film hlavního hrdinu (a potažmo generaci) neobviňuje ani tak z prázdnoty, jako spíš z hrůzně autistické osamělosti. (07.07.2012)

Pomaly začínam mať Van Santa radšej než Jarmuscha alebo Hartleyho. V tomto filme sa mu podarilo vyhnúť akejkoľvek prvoplánovosti. Aj keď tu nájdete reči o drsných skateroch, ktorí majú ťažký život vo Van Santovom podaní to nepôsobí ani trochu pateticky práve naopak. Perfektná práca so syžetom kedy vynechávanie určitých miest v príbehu vytvára napätie a naopak opakovanie niektorých miest akoby nás dostávalo bližšie k hrdinovým pocitom, k tomu na čo myslí, čo je podporené veľkými detailami tváre. Kamera geniálna, napr. v práci s malou hĺbkou ostrosti, pri scéne s otcom, ktorého najprv len počujeme(a cítime vzadu za hrdinom) a mohlo by sa zdať, že je to fajn zodpovedný otec, ktorý len prežíva chvíľkovú krízu a až keď naňho kamera konečne zaostrí tak vidíme dotetovaného škaredého chlapa. Nakoniec akoby to bolo len o tom, že otrasný zážitok pomôže hrdinovy uvedomiť v akom absurdnom svete to žije(to práve vysthuje aj použitie Felliniho hudby a preto sa konečne rozíde so svojou afektovanou priateľkou) a zdanlivo ho ani tak neškrie pocit viny, pretože napísaný list ... (19.09.2012)

Průměrný film, který má celkem dobré téma. Téma naprosto nevyužité. Retrospektiva několika dnů z pohledu Alexe nezobrazuje mnoho. O postavách nic moc neříká. Emoce jsou nulové. Zato tam je přespříliš zbytečných záběrů ze skejtparku. Chválím kameru, jinak je to celkem slabé. (28.01.2011)

Pilis vela minut venujucich sa (hlavne spomalenej) chozi hlavneho hrdinu a prilis vela studii jeho tvare. Vystrihnut tie sceny a nudim sa asi o 20 minut menej... (01.02.2010)

Striedanie nudných, melancholických, statických záberov s nudnejšími pohľadmi na jazdu na skate ma takmer trikrát uspali. Film ma skutočne iba minimálnu dĺžku, no zdalo sa mi ako by som pri Paranoid parku strávil viac času ako pri pozeraní trilógie Pána prsteňov.. (02.10.2011)

Zajímavý film ze skejťáckého prostředí, který na mne po celou dobu působil dosti depresivně. Líbil se mi netradiční výběr hudby a především výkon hlavního představitele. Ale Taylorka taky nebyla špatná :P (02.04.2014)

Postupně do sebe zapadající střípky paměti jednoho teenagera, který působí značně depresivně a izolovaně. Izolovaný je hrůzným činem, nešťastnou náhodou, se kterou se lze smířit jen obtížně a za cenu velkého duševního utrpení. Alex se během filmu potácí v jakémsi depersonalizovaném stavu uprostřed vzpomínek a emocí, které umocňuje doprovodná hudba. Je otázkou, zda jde takovou dálost, ikdyž nebo buhužel nechtěnou přeskočit a zda lze přijmout odraz k dalšímu klidnému životu. Spíše odkazuje k tomu, že život ano, ale s doživotní jizvou, kdy už je pak na jedinci jak bude hluboká a citlivá. (30.10.2012)