Sněženky a machři po 25 letech

Prvně jest třeba podotknout, že původní (a nutno připomenout, že i s mírně hořkou příchutí natočené) Sněženky nepovažuji za nějaký zázračný kult.. prostě „jen“ další český film z mnoha, který možná vyniká nějakou tou jistou režií a kupením funkčních hlášek, ale jinak znám lepší tuzemská dílka, na která milerád vzpomínám. Tudíž mě mnohými předem odsuzované pokračování nijak nerozhořčilo.. Ba naopak. Výsledek je navíc slušný, natočený se ctí a jistou pokorou. Sice se tu setkáme se starými hláškami, ale je s nimi nakládáno rozumě. Jen scénář mohl mít mnohem jistější vedení – příběh je prostý, až to bolí; celé to začne u náhodného setkání Vikiho Cabadaje s profesorem Kardou při čekání na lyžařský vlek a následné myšlenky na třídní sraz. Viki doufá (a divák s ním), že setkání po letech na stejném místě nebude hloupý nápad. Staří známí gymnazisté se (spolu s Kardou a sympatickou profesorkou Hankou) přeci jen setkávají, vyprávějí, vzpomínají, popíjejí, sní, závidí, ale nahodilý souhrn scének holt kvalitní film neutáhne. Takže tahle prostota vyprávění (pár za uši tahajících dialogů rád odpustím) je spolu s nevyrovnanou dramaturgií největším zklamáním. Jakoby se tu lajdácky spoléhalo na to, že když se řekne Cabadaj nebo Převrátil, vyvolá to u diváků řachandu samo od sebe. Jenže chyba lávky!! Naštěstí se tu směrem kupředu myslelo alespoň na novou krev (i když ty vřískající dětičky si tvůrci mohli odpustil). Mám na mysli sympatické duo Jakub Prachař a Juliana Johanidesová v rolích potomků (skutečně výborného a překvapivě sebekritického) Suchánka a (teatrálně přehrávajícího) Duchoslava, kteří jsou sice předem odsouzeni k tomu, že si v Krkonoších chtě nechtě musí něco začít, ale zároveň má jejich vztah NĚJAKÝ ten průběh – právě ten tu jinde schází – a není dvakrát veselý. Na druhou stranu to mohlo dopadnou podstatně hůř – trapně, křečovitě, zbytečně.. stačí si vzpomenout na pokračování Jak se krotí krokodýli (kde původní dva díly s Tomášem Holým paradoxně za kult bezpochyby považuju), které Poledňáková trestuhodně nezvládla. Ano, už se blížím k jádru věci. Kdykoliv se tu totiž poklepe na vážnější strunu namísto nějakého bezduchého juchání na zasněžených svazích, je můj zájem o dění na plátně podstatně intenzivnější. Upřímně mě mnohem více překvapila (i potěšila) ona ztráta mládežnických iluzí a zjištění, že skutečný život není zrovna nic jednoduchého. Bez růžových brýlí tu sledujeme jistou dávku nostalgie i deprese (jasně, čekali jsme komedii), mnohem hlouběji vypovídající o dnešní době. Proč se bránit skutečnosti, že z našich populárních hrdinů mohou být kromě jiného i loseři nebo alkoholici? Mimoto potěší i atmosférická hudba a velice slušná kamera, takže si Taušova vize ode mě zaslouží příjemné *** .. (22.11.2009)

Příjemné překvapení. Zatímco se očekává trapná stařecná řachtanda, je to docela obstojná, velice dobře a profesionálně natočená stařecná depka. Chytrý scénář si dělá legraci z postav a jejich představitelů (kdo ví, zda to Jeníčková vůbec pochopila), vlastně i sám ze sebe ("Neopakujeme se trochu?" "Oni si snad pamatujou každou větu, která tehdy padla!"). Ačkoliv je pár momentů zbytečně zabitých, pár postav dost nedůležitých (i když jedna má alespoň zajímavou sviňáckou pointu), byl jsem až nečekaně překvapený, jak je to zajímavý film. Není to legrace jako původní Sněženky. Je to spíš film o tom, že když je vám přes 40, váš život už je úplně jinde a můžete se snažit jak chcete vrátit se do mladých let, nebude to fungovat. Jak říkám, depka. (11.12.2008)

Smutná komedie, která nemá více věcí. Protagonistu. Drama. Tempo. Žádnou konzistenci. Jasno v cílové divácké skupině. Celý film ale krom FILMOVÉ režie (tzn. nevypadá jako home video nebo televizní inscenace pro sobotní dopoledne) stmeluje intenzivní pocit hořkosti nad promarněnými příležitostmi. Životními i uměleckými. 55% Zajímavé komentáře: Tetsuo, imf, triatlet, Pražák, Sonnery, curfew77, dolin1, Le6n, martalini (22.11.2009)

Není to až tak strašné zklamání, jaké bych očekával, ale byly tu jisté chvíle, které nemohly být horší než trapné, a už i to je na to blbý, nebo spíš trapný slovo. Nebýt těch zbytečných scén, byl by film kratší, zábavnější a hlavně kvalitnější. Kdyby se film zbavil trapné scény s Neumannovou, trošku ubral hraní mladé dceři tehdá mladého Vikiho Cabadáje, možná by to mohlo být i o několik chlupů lepší než to nakonec dopadlo, každopádně to i přes to všecko nedopadlo zas tak špatně, a klidně bych na to do kina šel znova, leč nemusím, protože film si zasloužil druhé místo navštěvovanosti po prvním promítacím víkendu a málem předběhl i první Vratné lahve o pouhou pětistovku. Sněženky a machři je melancholické, trošku, nebo až trošku moc přehnané vyprávění o tom, jak život jde dál, a jak se s tím kdo dokáže poprat. Abych pravdu řekl, tak v jistých chvílích jsem se opravdu příjemně zasmál, nemělo to chvílemi chybu, i když začátek se nijak závratně nerozjel, po chvíli to mělo šmrnc, ale ke konci to kvalitou hodně upadlo, zvážnělo, a tak trošku nadhodilo, že dvacetpět let je holt dvacetpět let a nikdo ten fakt, že to všecko je takové jaké je, nezmění. I tak mi to příjemně uteklo, a já nechtěl, aby film končil, což se stává jen u těch dobrých. (22.12.2008)

On není problém pochopit, proč ladí S&M2 na lehce depresivnější nótu, proč se ještě posiluje pocit marnosti, prázdnoty a ztráty něčeho cenného přítomný už v prvním díle, proč se to celé opakuje jak poškrábaná deska; problém je v tom, že je to udělané tak amatérsky a neumětelsky, až je to nekoukatelné. (20.11.2010)