Sněženky a machři po 25 letech

Čekal jsem peklo. No a dočkal jsem se nudy, občas přerušovanou fórky a nebýt Václava Kopty, jehož jediný "machrovský" herecký výkon se vymykal, bylo by to ještě horší. Často jsem se přistihl, že má dojem, že parta lidí, která viděla kdysi Sněženky, odjela na hory, tam něco předvádí a snaží se, aby to vypadalo, jako z toho filmu. VY JSTE NA MĚ MOC INTELEKTUÁLNÍ. JÁ SE RADŠI VRÁTÍM KE SVÝM VESELÝM HISTORKÁM. Upřímnou soustrast, Michale :o) (16.03.2009)

Tak si to shrneme. Už jsem zvykl, že v každém českém filmu musí být reklama na nějaký určitý výrobek, (tady si mnula ruce firma Becherovka). Taky jsem byl připraven na to, že se zde budou omílat vtípky z prvních Sněženek, které jsou dnes bezpochyby kultovním českým filmem. A taky že ano, dokonce i v přijatelné míře. Celý film je potom jedna velká smutná nostalgie, a když se na chatě Severka někteří spolužáci ze třídy sejdou, tak zjišťujeme, že jeden vedle druhýho je lůzr jak cyp. Jediný jakž takž v pohodě je Brzobohatý. Ale budiž. Ani to mi nevadilo. Celou dobu jsem si říkal, že možná vykouzlím i 4, ale pak přišlo posledních 10 minut... To jsem se musel hodně přemáhat, aby se to v mém hodnocení neodrazilo.. Až uvidíte, tak pochopíte, co jsem tím myslel. Takže na závěr: Sněženky a machři jsou v celku příjemným filmem, kterému se občas zasmějete, protože je tam dobrý vtípek, někdy zase, protože si říkáte, že to není možné, co se tam zrovna odehrává. Nebýt posledních 10 minut, jdu možná výš. Držel jsem se, abych nešel níž. (17.01.2009)

Film je sice dost špatný, ale pár momentů a celková nálada ve mně vyvolaly přesně ten pocit nostalgie, melancholie a smutný rozdíl reality a mladických ideálů, na jaký jsem se těšil a o který Taušovi s Johnem šlo. Je to přesně ten film, který se i přes příšerné herecké výkony, naivní scény a místy více než přiblblý scénář dokáže zavrtat pod kůži. Samozřejmě jeho síla je totálně závislá na první nezapomenutelné části před 25 lety. (22.11.2009)

Před pětadvaceti lety kultovní komedie, po pětadvaceti letech smutná zimní deprese, ve které se zoufale motá několik stářím zkroucených duší. Bylo by to odvážné ohlédnutí, kdyby Radek John nesklouzával k bezkrevnému deklamování původních hlášek (tvoří minimálně půlku dialogů!) a posunul hrdiny trochu dál. Bohužel dochází jen k tomu, že všichni zjišťují, že jim dávno není dvacet let a vlastně už ani dvacet pět. Pokud se v tom mají duševní důchodci v publiku poznat, je to příliš chabá náhražka, kterou nezamaskují ani jako vždy kvalitní Brzobohatý a Freimanová (ostatní zjišťují, že odválet teenagersky rozjíveným stylem pár hlášek už prostě v padesáti nejde) nebo sentimentem nadopovaný soundtrack. Jediné co zmatenému divákovi zbude jsou ozvěny originálu, dostávající v opuštěné chatě, po které bloumají zapomenutí hrdinové a ztracené iluze, nečekaně hořkou příchuť. Osobně jsem docela zvědavý, jestli tahle filmová variace na třídní srazy po pětadvaceti letech někoho osloví. A věru to není o zavírání očí před realitou nebo požadavkem na příjemný český film, který pohladí. Je to o přístupu. Vážně by nás mělo bavit sledovat, jak milovaní hrdinové pláčou nad životními strastmi, aby si je pak odjeli dál pěstovat na konci filmu? Zestárli jsme. Všichni. S tím rozdílem, že autoři se toho, čeho se na nich dopustil zub času, na stříbrném plátně vyrovnat nedokázali. (13.12.2008)

Český film se definitivně dostal z krize, trvalo mu to "jenom" necelých 20 (slovy: dvacet) let. A vypořádal se s ní tak jako Hollywood před necelou dekádou, tj. adaptací best-sellerů (ROMÁN PRO ŽENY, ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU, NESTYDA), předělávkami (HLÍDAČ Č. 47), pokračováním či pokračováním po dlouhých letech, kdy z trojice JAK SE KROTÍ KROKODÝLI - TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA - SNĚŽENKY A MACHŘI PO 25 LETECH vychází posledně jmenovaný nejlépe._____ Není to "vánoční" hit pro masy, přestože návštěvnost svědčí o opaku, ale tragické (a minimálně komické) rozjímání o tom, kam se postavy a jejich představitelé (i tvůrci) po čtvrt století dostali. (Jeníčková jako béčková herečka ze zahraničí, Suchánek jako zaškatulkovaný bavič apod. - jen očistně drogová linie páně Taušova je nepatřičná) Převládající pocit trapnosti nad vtipností a obměna scén z minulého, uměle zkultovnělého dílu je jedním z témat filmu, a tak mu to nehodlám vyčítat. Nedrží sice pohromadě, což je dáno množstvím jednotlivých motivů a podáváním zprávy o současnosti, kterou si John evidentně neumí odpustit (kritika papučové zábavy, pseudohvězdiček hrajících ve špatných filmech, bulvární hyenismus apod.), ale jako melancholické vyprávění o jedné generaci je to nesmírně působivé a "rockyovská" nostalgie s tím nemá co dělat. Vhodná, náladotvorná hudba a kamera pracující s hloubkou ostrosti, mimozáběrovým polem a důmyslně rámující prostor si zaslouží pochvalu, přestože upozorňují na sebe a činí tak film i filmařsky nesoudržným._____ P.S. Kdy bude spin-off s M.Machem (jeho opilé emo na diskotéce svědčí o užití Stanislavského metody)? A jaktože tady film hodnotí i herci? :-) (25.12.2008)