Sněženky a machři po 25 letech

Po pětadvaceti letech se všichni změnili... z veselé party, která chtěla uznání a svobodu, se stala skupina depresivních smolařů. Smutné, opravdu smutné... některé scény až k pláči (i když jsem se asi měla smát), ale... pro tu nostalgii, snahu Viktora Tauše (který se i ve svém druhém filmu snaží propojit fiktivní svět herců s realitou) a Suchánka, který mě bavil nejvíce, to vidím na průměrný český film. (14.04.2009)

Pro mě se v žádném případě nejedná o nějakou opožděnou dvojku k úspěšné jedničce. Pro mě je to trochu jiný žánr, jinak vyprávěné příběhy, byť, jak poznamenává Viki Cabadaj: „ teď už se všichni stejně jenom opakujeme...“ Depresivní ohlédnutí za jejich i mým mládím. Velmi hořké, velmi smutné a naprosto ze života. Po skončení filmu jsem byl hodně „přešlej mrazem“ (05.01.2013)

Smutná komedie, která nemá více věcí. Protagonistu. Drama. Tempo. Žádnou konzistenci. Jasno v cílové divácké skupině. Celý film ale krom FILMOVÉ režie (tzn. nevypadá jako home video nebo televizní inscenace pro sobotní dopoledne) stmeluje intenzivní pocit hořkosti nad promarněnými příležitostmi. Životními i uměleckými. 55% Zajímavé komentáře: Tetsuo, imf, triatlet, Pražák, Sonnery, curfew77, dolin1, Le6n, martalini (22.11.2009)

Film je sice dost špatný, ale pár momentů a celková nálada ve mně vyvolaly přesně ten pocit nostalgie, melancholie a smutný rozdíl reality a mladických ideálů, na jaký jsem se těšil a o který Taušovi s Johnem šlo. Je to přesně ten film, který se i přes příšerné herecké výkony, naivní scény a místy více než přiblblý scénář dokáže zavrtat pod kůži. Samozřejmě jeho síla je totálně závislá na první nezapomenutelné části před 25 lety. (22.11.2009)

Jejej, to je ale zvláštní film. Koncipovaný jako hit zimní sezóny, ale pokud nepočítáme product placement (kvůli němuž ale diváci nechodí do kina), tak tu nejsou vlastně žádné znaky typické komerční zábavy pro masy, jaké mají např. nechutné snímky Marie Poledňákové. _____ Sněženky a machři po 25 letech jsou velmi hořké, smutné a fascinujícím způsobem "rozviklané" dílo, které jako vyprávění nedrží pohromadě, ale jako generační výpověď je to nesmírně silné a komplexní. V té trapnosti, hluchotě a prázdnotě se zračí všechny nezdary, jež potkaly lidi, kteří zažili listopadový převrat. ______ Předpokládám, že se k tomuto filmu budeme vracet s odstupem let podobně jako se tomu stalo s Dědictvím Věry Chytilové a Bolka Polívky. S ním sdílí povadlé Sněženky mnohé rysy; především mudrlantský moralismus - který osobně nijak nevyznávám, ale chápu ho. Ale právě proto, že Machrům po 25 letech - na rozdíl od Dědictví, jehož vážnou rovinu překrylo kultovní hláškování - chybí záchytný humor, bude tento film chápán jen jako "johnovské memento" a pesimistický pohled na roky, jež právě prožíváme.______ Říkám to s plným vědomím toho, že pokládám střetnutí Johnova a Pelantova scénáře s Taušovou režií a kamerou od Chadimy za podivně nefunkční celek. Ale "chyby", omyly, rozpaky a neobratně vykoktaná poselství také o něčem svědčí... Vlastně mě to dost zasáhlo, i když nejsem ve věku hrdinů. _____ Rád bych někdy zkusil srovnat různé typy "lidových filmů", Hřebejkem počínaje, Poledňákovou a Účastníky zájezdu pokračuje a Sněženkami konče. Hodně bychom se z toho dozvěděli o národní povaze a společenském klimatu i podmínkách kulturního provozu. ______________ P.S. Jinak mě dost překvapuje, jak povrchně si spousta lidí pamatuje první film a má ho zafixovaný jako něco humorného a "kultovního". Obávám se, že ta kultovnost mu dost ubližuje. Stejně tak mě udivují otázky "proč to pokračování vzniklo", nebo rádoby dobré rady "nemělo to nikdy vzniknout". To je prostě krátkozraký fetišismus, který si hýčká původní film jako něco úžasného a "příjemného", brr. (21.12.2008)