VALL-I

"Vyzkoušejte modrou, je to nová červená." Dovede konzumní reklamní společnost Zemi k sebevraždě? Nevím, ale maká na tom opravdu svědomitě. Já tedy nejsem žádný ekologický aktivista ani terorista, ale němý Vall-I mi mluví z duše. Navíc mě baví svým blbnutím s hasičákem, podprsenkou nebo pingpongovou pálkou. Je s ním zkrátka sranda, jeho agitace není příliš vlezlá a jeho jízda mimo vyznačené pruhy je dokonalá. Je to prostě rebel a já mu fandím. (30.12.2016)

Infantilní ekologicko-výchovné peklo, jež drží nad vodou pouze kvalitní zpracování, i když i to je při srovnání se stylizovaným krysím kuchaříčkem z Ratatouille na nižší pozici. V Pixaru jako by se rozhodli, že všechna moudra z výchovných knížek pro děti narvou do jednoho filmu s upištěným (a opravdu strašně pitomým) robotem, a tak se z plátna od začátku dokonce šine jedno ponaučení za druhým, přičemž některé by mi lezly krkem, i kdybych ještě nosil bryndáček. 50% P.S.: Ze všech těch žvatlavých ťuťuňuňu jmen jsem si při odchodu z kina připadal absolutně retardovaně. Zlatá Kung Fu Panda. (14.08.2008)

Úvodní scéna projíždění odpadky zasypaným velkoměstem s puštěným magnetofonem mi strašně připomínala scénu rozbořeného města, kterým se z gramofonu linula překrásná hudba Edith Piaf v Zachraňte vojína Ryana. Takových nenápadných citací je zde povícero (Vesmírná odysea, Číslo 5...) a ve spojení s celkovou roztomilostí a dnes nejlepší animací vůbec je takové pomrkávání na starší obecenstvo příjemným zpestřením v animáky tolik zamořeném světě filmu. Zamořeném tak, že se většina animáků stává jen spotřebním odpadem, kterým je kinematografie zasypávána stejně jako zde planeta Země. Díky bohu pak za takovéto animáky, které krom zábavy pro všechny věkové kategorie přinášejí těm mladším i něco víc. (18.01.2009)

Ideálně fajn. Možná to není jízda od začátku do konce a už vůbec to není spolehlivá citová ždímačka jako nesmrtelný Nemo. Tentokrát to je totiž jako celek někde jinde. Zatímco děti si stejně jako dřív řeknou, že to byla fakt jízda a budou chtít hlavní dvojici domů v jakémkoli provedení, rodiče tentokrát nezůstávají jen v roli usmívajících se diváků, ale svůj zážitek komentují poznámkami typu "Takhle to tu stejně jednou dopadne" a v úvahách docházejí až někam k R.U.R. A já se tomu potichu směju a říkám si, že to vážně bylo ideálně fajn. (25.08.2008)

Až na drobné škobrtnutí na konci prakticky brilantní. Potěší několik fórků a odkazů (Odysea rulez) a také hrané pasáže. Celých prvních deset minut je absolutně geniálních a tolik dechberoucích pasáží jsem v jednom filmu snad ještě neviděl. Takže jen škoda toho konce, no... Taneční scéná by měla být vyryta do pomníku světové kinematografie políčko za políčkem..... (14.08.2008)