VALL-I

Skutečnost, že malí pískající robůtci jsou v módě, víme už do dob Hvězdných válek. A chlápci z továrny na (především dětské) sny jménem PIXAR tento fakt vzali a dovedli ho k absolutní dokonalosti. Jistě, někteří by mohli namítat, že VALL-I je jen kombinací robotů R2D2 a Čísla 5, jiným by zase mohlo vadit, že snímek podkresluje dosti silné ekologické poselství. Jenže mně ani jedna z těchto dvou věcí nevadila. VALL-I je totiž jeden z nejkrásnějších animáků, jaký jsem kdy viděl. Je to zábava opravdu pro celou rodinku, kdy děti budou zírat a prožívat vše, co prožívá ten malý robůtek na plátně, dospělí si zase popřemýšlí a pobaví se při narážkách na různé filmy (Star Wars, 2001: Vesmírná odysea) a možná i nějaká ta slzička ukápne. Je to sice zbytečné psát, ale PIXAR je v tomhle prostě jasná jednička. Jen tak dál, hoši, už teď se těším na další animák! (12.08.2010)

Úvodní scéna projíždění odpadky zasypaným velkoměstem s puštěným magnetofonem mi strašně připomínala scénu rozbořeného města, kterým se z gramofonu linula překrásná hudba Edith Piaf v Zachraňte vojína Ryana. Takových nenápadných citací je zde povícero (Vesmírná odysea, Číslo 5...) a ve spojení s celkovou roztomilostí a dnes nejlepší animací vůbec je takové pomrkávání na starší obecenstvo příjemným zpestřením v animáky tolik zamořeném světě filmu. Zamořeném tak, že se většina animáků stává jen spotřebním odpadem, kterým je kinematografie zasypávána stejně jako zde planeta Země. Díky bohu pak za takovéto animáky, které krom zábavy pro všechny věkové kategorie přinášejí těm mladším i něco víc. (18.01.2009)

Roztomilé, vizuálně úchvatné, obsahově dost plytké a lacině moralistní, ale když to člověk vezme jako eko-pohádku vytvořenou hravými pixarovskými dětičkami, nemůže to zklamat. Humorných špílců, překrásných míst i hezké hudby je v tom dosti, čili člověk snadno odpustí, že jest to poslepováno velmi propustným a prvoplánovým příběhem. Nakonec... je to film pro děti, možná přerostlé, ale pořád děti. A jako takový Vall-I funguje. (28.08.2008)

Psát o tom, že Pixar je na špici technologického vývoje současné animace a že snímky z jeho dílny jsou z tohoto pohledu zážitkem, by bylo nošením dříví do lesa. Od Pixaru se jednoduše čeká podívaná a v tomhle ohledu ani jeho nejnovější kousek nezklamal. Zatímco u Ratatouilla bylo pár scén, které se svým výsledkem blížily hranému filmu, tady jich výrazně přibylo a Pixar ukazuje cestu, jak může animovaný film živý snímek se vším všudy nahradit. Scény mrtvé planety byly úchvatné a mrazivé zároveň. Pokud jde o příběh, film lze v zásadě rozdělit na dvě části. Ta odehrávající se na Zemi je mnohem vstřícnější k dospělému divákovi a rozehrává příběh, který jako by vypadl ze znepokojivých vizí Philipa K. Dicka. Jde o postkatastrofickou představu zdevastované planety plné trosek, prašných bouří a zbytků kdysi funkčního světa. Malý robot Vall-I představuje malý ostrůvek kybernetického života a i když v téhle části filmu nemá jiného protihráče než přírodu, divák se ani na chvíli nenudí a nezbytná porce sentimentu je snesitelná. Tvůrci filmu si nejspíš chtěli vyzkoušet něco nového a taková atmosféra, jakou dokázali v první půli filmu vytvořit, se do té doby opravdu v mainstreamovém rodinném snímku ještě neobjevila. Potom, ne snad že by tvůrčímu týmu došel dech, ale spíš zafungovala záchranná brzda s vědomím toho, jak dopadl u Ratatouilla Jan Pinkava se svým novátorským přístupem a v druhé půli filmu snaživě vyšli vstříc představám disneyovského studia, jak má vypadat klasická dětská podívaná. Otevřeně řečeno, něco na tom bude, protože jsem Vall-I viděl v kině se svým šestiletým synem, a ten se v první půli poněkud ošíval, zatímco v té druhé se spokojeně usmíval a film si užíval. Zbytek filmu odehrávající se v dalekém vesmíru je sázka na tradiční jistoty celovečerní rodinné podívané se zaměřením na dětského diváka. Příběh není špatný, ve skutečnosti je zcela nosný, jenomže je zpracovaný navýsost banálním způsobem. Od Ratatouila je to z pohledu obsahu filmu ve skutečnosti krok zpět. Studio Disney určitě nevrazilo hříšné peníze do nákupu Pixaru proto, aby si zvyšovalo prestiž natáčením špičkových filmů, které budou experimentovat s formou a obsahem, ale proto, aby si plnilo kasičku. Za dobu existence studia Walta Disneyho už mají jeho majitelé dokonale zažitou představu o tom, jak má vypadat dětský animovaný film a je naivní představa, že by se Pixar tomuhle modelu vzepřel. Celkový dojem: 80 %. Stále jde o velmi slušnou podívanou, která děti potěší a dospělého neurazí. Jen si skromně myslím, že kdyby měli tvůrci odvahu rozvinout ty temnější prvky příběhu naplno, byl by to film nepoměrně lepší... (22.08.2008)

Už behom pár sekúnd som videl, ako dávam tomuto filmu plné hodnotenie. Je až neskutočné, ako ma dokázal strhnúť a rozcítiť. 'WALL-E' vo mne vyvolal pocity malého dieťaťa, pocit infantilnosti a krásnej úprimnosti, ktorú som dlho nepocítil pri žiadnom filme. Nápad strieda nápad, občas sa nájde skvelý, poctou precítený odkaz na klasické filmy. Originalita v každej scéne maximálna, ani chvíľu som nezapochyboval o tom, že film nabúra moju animačnú topku, v závere nakukol dokonca na jej vrchol. Záver je totiž dokonalý, dobrodružný, úsmevný a vynahrádza vtipné momenty, ktoré v úvodných pasážach trošku chýbajú, čo som však postrehol až dodatočne, pretože toto magické kovové stvorenie na seba v momente strhlo všetku pozornosť a ja som sa už len rozplýval. Jedným z faktov, ktoré určite prispeli k môjmu chutnému vnímaniu tohto robotického anjela je, že film 'Short Circuit' patrí k mojim nostalgickým filmovým úchylkám. A myslím, že tohto robota si k ním určite pridám. Disney/Pixar, ďakujem za božský zážitok! 100%. (05.03.2009)