Import/Export

Svět rozdělili na několik částí. Z jedné se exportuje, aby v druhé se mohlo importovat. V jedné se vysvléká, aby se v druhé mohlo onanovat. V jedné se ponižuje, aby se mohlo ponižovat i v té druhé. Svět je nemocný, to je jediný výsledek všeho toho pinožení. A jediný nosný závěr filmu Import/Export. Rakousko nepatří zrovna mezi nejproduktivnější státy, co se týká filmů. Ale když už do toho praští, práší se z něho po celém světě. Jen chtít vidět, jen chtít nebýt viděn. Dejme si na talíř své představivosti spravedlivý svět, kde výkal máme všichni stejný, protože jsme všichni i stejně nakrmeni. Vezměme si do rukou vidličku nihilismu a nůž dekadence, zamíchejme spravedlivý svět a podívejme se na výsledek. Ano, pohlédneme na náš svět, kde si lze postavit stůl nad hlady umírající dítě, sednout si na židli, natáhnout nohy a opřít si je o to vyhladovělé torzo a přežrat se jako to prase. Import/Export je přesně o tom. Ale nezobrazuje tendenčně pouze ubohost hladem trýzněného smrada zpod stolu, ale i ubohost žeroucího. (14.09.2012)

Naturalistický, chladný a syrový obraz té horší a neutěšenější strany dnešního světa. Někdo z těch otevřených záběrů může cítit prvoplánovou touhu pobouřit, mně ale ta podivně specifická atmosféra nedovolila cítit vůbec nic. Nejdepresivnější jsou rozhodně záběry z pokoje "ležáků" a především pak úplný závěr, který je neskutečně prostý a přesto (nebo právě proto) tak geniální...Tod...Tod...Tod... (11.07.2007)

Syrová sonda do situace v současném importně-exportním evropském společenství. Rakousko a Ukrajina prezentovány jako země poměrně blízké geograficky, ale nekonečně vzdálené ekonomicky (cesta rakouských hrdinů na Ukrajinu v mnoha ohledech připomíná střet kolonialistů a divochů) v příběhu dvou postav, jejichž pozice na spodu společnosti je dána vědomou volbou (rakouský hrdina) a cejchem místa narození (ukrajinská hrdinka). Krom rakouského supertématu emigrantství/imigrantství zkoumá Ulrich Sedil obecné téma diváckých tabu - svým experimenetm s šokujícími scénami naznačuje proměnu morálky současného člověka. Zatímco otevřené pornografické scény na nás nepůsobí nijak skandálně, scény z domova důchodců nás drtí svou nesnesitelností a strachem z personifikace smrti. Člověk minulého a předminulého století měl hranice tabu nastaveny přesně naopak - smrt byla společně prožívána v rámci rodiny (a třeba i vesnice), kdežto pornografie byla něčím absolutně nepatřičným. (21.11.2007)

jako porno to neobstojí a jako film taky moc ne.. jsou to takové scénky ze života dvou looserů, které však nikam nesměřují, čímž se dvouhodinová stopáž stává nesnesitelnou (navíc ne-konec je tak nijakej, že to celou dobu sráží ještě hloubš).. asi jsem Seidlův umělecký záměr nepochopil, ale pokud chtěl říct, že život v současnosti není žádný med a kapitalismus má i stinné stránky, mohl natočit půlhodinovou sevřenější etudu.. bylo by to zajímavější.. asi už chci v umění víc než jen naturalismus, byť ten byl na celém snímku asi tím nejzajímavějším (08.10.2007)

Z celého filmu je cítit v důsledku až latentně frenetická citová apatičnost. Empatie je zde nahrazena animalitou a city nahrazují pudy. Jednotlivé postavy jsou vláčeny okolnostmi v hnusném světě, ze kterého se vytratila veškerá lidská důstojnost. Seidl si nenárokuje vzbuzovat soucit s postavami, pouze je nechává trpět. Jednotlivé záběry jsou přímo řezány z celku a nechávají v perfektcionalisticky komponované mizanscéně vyniknout pocitu chladu. Vyhrocenost všech výše zmíněných atributů posouvá Import/Export na hranice exploatace - některé scény jsou až příliš „hédonisticky“ natočeny na to, aby mohly být přijímány ve vší vážnosti. Vybrané záběry jsou však pouze hyperbolizované části skutečnosti, na kterou Seidl upozorňuje. Spíše než nějakou salonní kritiku společnosti se sladkobolným dozvukem, nad kterou by se v sedačkách rozplývaly miliony diváků komerčních televizí, tak Seidl vytvořil nekonformní rafinovaně nadsazenou skládačku současné společnosti. (04.09.2010)