Kurz negativního myšlení

Mám rád tyhle severské depresivní tragikomedie, obecně je z nich cítit život, který má nedostatek světla a slunce. Kurz negativního myšlení má ovšem ještě jiný rozměr, a to konkrétní životní tragedie - pohybové omezení života ochrnutých lidí a z toho plynoucí psychické trauma. Není to snímek tak syrový, jak by se od zástupce severské kinematografie dalo čekat, žádné Dogma 95, je naopak do jisté míry stylizovaný, ba dokonce vykalkulovaný, ale to je překvapivě ku prospěchu - tvůrci sice kalkulují se vzedmutím lidských emocí, ale nejde jim o manipulaci s divákem, ale o poukázání na vážné a tak trochu opomíjené téma, a to hodně osobitým způsobem. Nejsilnější devizou je skutečně hodně černý humor a nadstandardní herecké výkony, příběh sám není prvořadý, mnohem silnější je kontext, prostředí a společnost lidí, ve které se vše odehrává. Kurz negativního myšlení není sice úplná špička svého žánru, ale díky svému obsahu je to stále skutečně hodně silný film, který se vyplatí vidět (a možná vlastně spíše zažít...ale jen na těch 79 minut...) (06.12.2009)

Karlovy Vary. Dlouhý potlesk ve stoje při záv. titulcích. Málem Cena diváků. Cena za režii. Jan Kašpar, člen Divadla Járy Cimrmana, tvrdící něco o mimořádné vtipnosti a společenské potřebnosti filmu. Konto bariér. Výše uvedené indície snad mohou dostatečně varovat, že dánským filmařům zůstává prvenství v přicházení s novými věcmi a ti norští se raději spolehnou s osvědčeným a mnohokrát odzkoušeným, "akorát" zvolí téma, které je skutečně zajímavé, herce, kteři jsou stoprocentně přesvědčiví, a přesvédčí diváka, že mají opravdu vkus (Johnny Cash, Bob Dylan a Lovec jelenů). Hlavní problém toho filmu tkví v tom, že přestože dovede oslovit a náramně pobavit a nelze mu upřit, že na debut je to vynikající podívaná, z vypravěčského hlediska see jedná o předvídatelný kousek (jehož stopáž je naštěstí velice rozumná) a některé osvědčené přechodové sekvence podbarvené hudbou svým nástupem a užitím už vyloženě ve své schématičnosti nudí. Není to sžíravá sociální šleha, která je syrová a vyvolává kontroverzní reakce, i když lacině šokuje, ale film, který až moc pokoukává po zahraničních vzorech, jež variuje. Na druhou stranu ale Kurzu negativního myšlení nelze upřit upřimnost, což je důvod, proč je můj přistup k tomu filmu tak schizofrenní - hrozně populistické, zároveň ale čestné. Někde mezi 3-4*, Trier se nekoná. (05.11.2007)

Zajímavý film, který ze začátku působí docela zajímavě, ovšem ke konci už docela ztrácí dech, lépe řečeno nepůsobí zrovna dvakrát důvěryhodně. Co musím pochválit jsou charaktery jednotlivých postav, které jsou napsány velmi, velmi zajímavě a skvěle typově obsazeny. "Zvláštní" černohumorná směs, kterou mi nezbývá než doporučit...... (29.09.2008)

Uvěřitelný film co se psychologie postav týče, krásné využití černého humoru a výborné herecké výkony. Postava Geirra je výborná a skvěle tenhle drží pohromadě, protože nebýt jeho tak by se to asi celý docela rozpadlo. Ke konci už to sice trochu hapruje a svoje sdělení to jakž takž řekne, takže já jsem spokojen. (07.12.2009)

Neskutečný mix komických a naprosto vážných situací, tak jak to dokáží namíchat jen Skandinávci. K tak fungujícímu poměru mezi oběma složkami se české filmy snad nikdy nepřiblížily. Ale jedna podobnost s českými filmy tu je: ne úplně dotažený konec. Natáčení blízké modelu Dogmatu 95 je mi každopádně sympatické, herecké výkony byly... přirozené:) Těm nejde nic vytknout. (12.05.2010)