Kurz negativního myšlení

Soudě podle filmů a zejména komedií jsou Skandinávci samostatným živočišným druhem. Tam, kde ostatní chodí útlocitně po špičkách, oni nemilosrdně servou chlácholivou oponu a do problému jdou natvrdo. Ani v případě tohoto filmu ale výsledkem není samoúčelná kontroverze ale zážitek stejnou měrou očistný i zábavný. Přes všechnu krutou upřímnost ale není pohled Bårda Breiena na postižené nijak urážlivý, naopak si myslím, že jde o hlubokou a citlivou sondu do jejich duše právě proto, že se autor zřekl falešné ohleduplnosti. Mizérie hrdinů je tak totální, že i humor musí být vyvedený v těch nejčernějších barvách a aspoň na mě funguje dokonale. Jako plus vnímám i částečné opuštění typické severské syrovosti filmařských prostředků. Vliv hnutí Dogma 95 byl samozřejmě blahodárný, ale už i z něj se stalo tak trochu klišé. Tady jemná stylizace vůbec nepřekáží vyhrocenosti tématu. Skvělý film, který mě pohltil, rozesmál i dojal. Komplexní zážitek. 90% (15.01.2012)

Priznám sa, že som sa obával nudy, no obával som sa zbytočne. Kurz negatívneho myslenia, hoci vhodnejší preklad by bol Umenie negatívneho myslenia, je film plný drsného humoru, pre niektorých zrejme zachádzajúci za tú pomyselnú slušnú hranicu. Je to ale film aj o živote a o ľudskom nešťastí. Hlavnou myšlienkou je posolstvo, že aj to najväčšie nešťastie sa dá prekonať s humorom. Druhým motívom jest ponaučenie, že bez negatívneho myslenia nie je možné dospieť ani k tomu pozitívnemu. Tento druhý motív určil dejovú líniu tohto filmu, vhodný pre tých, ktorí si myslia, že sú na tom zle, no nevhodný pre tých, čo nemusia drsnejší humor. (05.03.2012)

Nebudu asi (jako obvykle) úplně objektivní, protože jsem na tom byla v kině v době svých (teď už) dost zidealizovaných studií a navíc s dobrou kámoškou, která je na vozejku, což tomu dodalo hodně solidní šťávu. A jinak, jako člověk, kterej má mezi nejbližšími přáteli 2 tělesně postižený super baby, tenhle humor prostě můžu. Protože ony sami ho můžou. A vzhledem k tomu, že jsem pár let s postiženejma lidma pracovala, musím ještě dodat: "Doprdele s politickou korektností!". Páč správný oslovení a falešná lítost ještě nikdy žádnýmu "kriplovi" nebo "mentálovi" nepomohly! (13.05.2013)

Perfektní nekorektní a cynická tragikomedie. Akorát škoda toho konce, který působí dost nevhodným dojmem oproti předchozímu dění. (24.09.2018)

Snad poprvé se můžete pořádně rozchechtat při pohledu na vozíčkáře, aniž by na vás někdo z okolí blbě civěl - protože se bude smát s vámi ;) Pro všechny invalidní, kteří se snaží myslet pozitivně, je tu Geirr, který jim ukáže, že když myslí negativně, můžou si život vychutnat také - a snad ještě více. Mezitím s nimi stihneme prožít jeden den plný humoru, a to hodně drsného, během kterého si všichni uvědomí, jak to vlastně mezi nima, a uvnitř jich samích, je. Z postav není nikdo ani trochu takový sympaťák jako Geirr, který kouká na filmy, hulí, poslouchá Johnnyho Cashe, hláškuje, a který je naprosto nepředvídatelný, takže je jasné, komu budete fandit. Velmi chytrá, neurážející, inteligentní a zatraceně dobrá komedie.... (13.02.2008)

Film pro každého, kdo má v životě nějaký „vážný“ problém. Velice pozitivní záležitost. (23.09.2008)

58% REŽIE / Bard Breien: ** KAMERA / Gaute Gunari: ** SCÉNÁŘ / Bard Breien: *** HERCI: ** (dobrý výkon především Fridtjov Saheim, z ostatních herců mě nezaujal snad nikdo) HUDBA / Stein Berge Svensen: ** _________________________________________________________________________________________________ TENHLE FILM MĚ CELKOVĚ DOST ZKLAMAL. NEŘÍKÁM, ŽE JE ÚPLNĚ ŠPATNÝ, NĚCO ZAJÍMAVÉHO NA NĚM ROZHODNĚ JE, ALE FAKT, ŽE MĚ POŘÁDNĚ NEZAUJALA ŽÁDNÁ Z POSTAV A VŠICHNI MI BYLI VÍCEMÉNĚ NESYMPATIČTÍ ZPŮSOBIL, ŽE MI I TĚCH 79 MINUT PŘIŠLO DLOUHÝCH.... (22.01.2009)

Veliké překvapení. Do toho filmu jsem šel úplně naslepo a když po hodince a něco skončil, byl jsem velmi potěšen. Krátká sonda do světa lidí, které (možná) nevědomky odsouváme na okraj svého zájmu. O soucitu, o tom, jak sebelépe míněné rady mohou uškodit, o potřebě komunikace a blízkosti, o volnosti a svobodě myšlení. Hluboký, upřímný a o to drsnější film, jeden z těch "ze severu", které vás dokážou vžycky překvapit. (18.02.2009)

Trošku úlet.....Konec pokrytectví v rytmu někdy až drsného cynismu a kruté upřímnosti. Bůh sere na nás na všechny. A na vás pokrytecký, nudný lidi, co se na každýho smějete jak jelita za každou cenu, seru zase já. (26.02.2009)

Průměr. Naprosto to nenaplnilo má očekávání. Neříkám, že jsem se nebavil, ale nějak hrozně zábavné mi to zase nepřišlo. Rozhodně nebudu nadále zatracovat severské filmy, ale příště si dám něco jiného. (07.12.2009)

Priznám sa, že som očakával (vzhľadom na priaznivé kritiky) viac, ako sa mi nakoniec dostalo niečoho veľmi nemastného neslaného, kde sa mi zdali niektoré výstupy a scény bezduché a účelové. A nemyslím, že syndróm očakávaného bol tým hlavným, prečo nedám lepšie hodnotenie. Na hlavnú pointu som čakal do konca, ale nedostavila sa. Nebola to komédia, nebola to psychologická dráma, nebol to ani vzácny mix oboch žánrov. Keby to aspoň chcelo pôsobiť prirodzene a uveriteľne, ale ani to nie. Celý film bol postavený na dvoch extrémnych prístupoch a pohľadoch k životu telesne postihnutých a výsledok bol viac než bezradný až depresívny. Pár scén, ktoré si z filmu so sebou zoberiem aj do budúcnosti sú Johnny Cash, "otrava" jedovatým plynom a najmenej očakávaná pecka na ksichtu, akú som vo filme zažil. Keby to bol môj prvý nezávislý film, tak to bude nepochybne za päť hviezd. Ale mám už niečo v tejto oblasti odpozerané a tento už nijak zvlášť neprekvapuje. 50% (26.07.2010)

Černý humor je alfou a omegou mého vnímání světa. O to víc jsem se těšil a o to víc od snímku žádal. Co se člověku vlastně během 79 minut dostane? Příběhu vozíčkáře a menších příběhů ostatních rolí, které vybočují jen tím, že měli v životě smůlu. Kdybychom si mohli představit celý film jako výkon jednoho herce, který nám má předvést, že trocha zloby v neštěstí neuškodí, prohlásil bych, že herecký výkon je ve znamení toho, že herec neumí roli uchopit. Někdy probleskne příběhem nápad, někdy nepochopitelnost, někdy natahování zvláště blbého nápadu. Výsledek? Zklamání! Černý humor? Nepřítomen! (26.07.2011)

Po slibnym úvodu začíná být snímek s přibývající stopáží čim dál víc ujetější. Postavy dělaj stále větší hovadiny a ke konci už jejich spolek připomíná spíš partu mentálně postiženejch nikoliv tělesně hendikepovanejch. A Geirrův totální obrat v závěru nepůsobí vůbec věrohodně - měl by k němu dospívat postupně a ne na základě jednoho zážitku z večera. Bylo by lepší, kdyby se postavy mezi sebou víc bavili a snažili se (i pomocí negativních řečí a černýho humoru) hledat aspoň částený řešení svojí situace. Třetí hvězda za pytlik na sprosťárny. (10.05.2014)

Za mě byla první polovina na pět hvězd a absolutně korespondovala s mou momentální náladou, strašně mě ale zklamal konec, kdy se Geirrova manželka skutečně musela vyspat s tím, kterého se celý čas snažila zbavit a který jí byl nesympatický... V té chvíli to ztratilo smysl a už to nebylo o jednom zvláštním páru a partě "pozitivních", ale ona se degradovala na lhářku, a všechna slova o tom, že je jí jedno, že je invalidní a chce jen jeho atd... vlastně neměla žádnou váhu. Škoda. Jinak on (Geirr) byl perfektní, člověk s ním prostě musel souhlasit. Film měl zajímavou atmosféru. Škoda dobrého nápadu. (12.03.2015)

Asi první norský film, který jsem viděla. Jako komedie mi to nepřišlo, měla jsem z toho depku ještě dlouho potom. (21.11.2008)

Skandinavsky cierny humor "ztrpceny" depresivnymi myslienkami. (28.06.2010)

Doporučuji každému, kdo neví, jak se chovat k postiženým lidem - názorně nám tu ukazují, že jsou mnohdy normálnější než my, a pokud jim chceme opravdu pomoct, musíme jim aspoň trochu rozumět a ne jenom chtít rádoby pomáhat. Pokud je film ještě okořeněn velkou hrstí černočerného severského humoru, trochou toho sexu i náznaky lásky všeho druhu, nevím, co jiného dát než 5. (03.11.2010)

Řekl bych, že za jakousi hořkou komedií se skrývá solidní psychologické drama jednoho a více mrzáků, pojaté s dostatkem negativního myšlení a emocí, ovšem neustále se proměňující podle nálad a množství vypitých drinků. Paradoxem celého filmu byla odbornice na psychiku postižených, která ve své neskonalé dobrotě a pozitivnosti nepochopila základní princip. A to asi ten, že člověk na vozíku má minimálně jeden důvod negativní být. Film má jedno velké plus a to to, že ukazuje jak postižení jednoho dokáže ovlivnit i další, i když fyzicky zdravé lidi. Nepochybně jeden ze zajímavějších filmů, které jsem v poslední době viděl. (16.12.2010)

Rozhodne hodné povšimnutia. Tak isto slušná porcia originality. Má to však jeden háčik - je to vcelku nuda. Áno aj napriek takýmto predpokladom som sa miestami proste ... nudil. (05.01.2011)

Téma mi připomnělo existující programy umělých úsměvů pro lidi umírající na rakovinu. Dlouhý mejdan, v němž se odnímají masky a uvolňují se skryté frustrace a zasuté touhy, je sám o sobě dobrým nápadem a vyšroubované absurdity nejsou špatné (i když bych si to představovala ještě divočejší). Horší je to s naservírovaným poselstvím. Slunné vyznění (neočekával by člověk namísto pročištění spíš těžkou kocovinu ?) mi navodilo dojem, že Kurz negativního myšlení je navzdory svému étosu přece jen sám trochu falešně pozitivním a politicky korektním filmem. Je to celé dost a la thése, schématické a příliš chtěné, nicméně upřímné a s mcmurphyovským hlavním hrdinou. (02.03.2011)