Precious

Explicitností k velkému umění. A funguje to překvapivě dobře. Silný skutečný příběh obohacený ještě silnějšími hereckými výkony zastiňuje režisérův záměr explicitně šokovat a zároveň dojímat diváky po hordách o životě na dolních stupních společenského žebříčku. Jenže v tomto případě se záměr obrací v pravdu a Precious je vážně docela silné kafe – jak pro notorické plakálky, tak i bezpáteřní cyniky. (08.03.2010)

Sonda do života boubelky mou hlavu nakonec v depresi tolik nevymáchala. Zajímavá byla ve filmu zejména náruč milující matky a domácí prostředí, kde dostávala „plnoštíhlá“ Precious sodovku nejtěžšího kalibru. Domov ale ve snímku tolik prostoru nedostal a protože školou nebo nemocnicí se boubelka protloukala odevzdaně, jakoby smířená se svým hrůzným osudem, nedostává divák od filmu až tolik deprese, jak by mohl čekat. I přes její příšerný úděl sem tak velkou citovou angažovanost necítil, zato jsem se občas nudil. Nelehké dospívání měl i Josef v estonské Zkažená mládež. Alternativa: Klass, Mudge Boy. (28.06.2010)

Precious je jeden z největších festivalových hitů loňského roku, kolem kterého se vytvořila hodně nafouklá bublina. Předlohu jsem nečetl, ale o filmu nemohu říct nic jiného než, že jde o prvoplánovitě jednoduché dílo, jenž se na svět kouká strašně černobílým pohledem. U narativního filmu samozřejmě nemusí být jednoduchost na škodu (není třeba nějakých rafinovaných vyprávěcích struktur, aby byl film výborný), ale ten jednoduchý příběh musí dodržovat určité pravidla kauzality, pracovat s logickými detaily a například i na malém prostoru vytvořit "hloubku fikce". Filmový příběh (seč jednoduchý) musí prostě žít, nejen sloužit určitým hereckým akcím - musí fungovat i jaksi mimo ně. A v Precious je právě ten problém, že ten snímek takto nefunguje. Například: Lee daniels rozlišuje ve svém snímku pouze dva druhy lidí - ty zlé a ty hodné. Obě skupiny lidí nemají ke svému jednání téměř žádné motivace, nereagují na prostředí, nemění se v průběhu jejich vystupování, neustále jsou pouze v té jedné póze - buď strašně kladné, nebo pouze záporné. Z toho pak vzniká naprosto bizardní vykreslení světa, kde neexistuje nic jiného než kontrastní opozice: peklo proti nebi, negramotnost proti vzdělání, světlo vs. tma, porod vs. smrt atd. - buď si vyber nebo zhyň. A také pozor na definici kýče, protože ta říká, že i něco velmid depresivního může být kýč - už jen z té podstaty, že zjednodušuje složité vztahy a dává je do takovýchto absurdních vyhrocených pozic. - - - Precious je do jisté míry takový ZLATÝ EMO FILM plný přecitlivělosti a melancholie. Vynucuje si emoce a tlačí diváka do toho, aby byl dojat civilním dramatem věčné outsiderky, na kterou jsou všichni neustále zlí a která z pohledu Lee Danielse vlastně za nic nemůže, ani za to mnohakilové bříško, protože jí její ošklivá, ale opravdu ošklivá matka nutí jíst strašně moc papání ;) Ach... (28.02.2010)

Tento film na mne zafungoval dokonale. V určitou chvíli jsme zmáčkla stop, šla do dětského pokoje a vzala svou spící dceru do náruče. Být v kině, musela bych utíkat domů. :-) Myslím, že Gabourey Sidibe měla dostat Cenu americké akademie. A když by náhodou nikdy v ničem jiném nehrála, zůstane pro mě stejně nezapomenutelná jako například Náčelník v Přeletu nad kukaččím hnízdem. :-) Mimořádný výkon. (24.01.2011)

Tolikrát jsem si "fuj" neříkal ani u většiny hororů jako u tohoto snímku. Otázkou je, zde je to dobře nebo špatně. Precious působí na city velmi zákeřně a hlavní hrdinku prostě MUSÍTE litovat. Jenže takhle to není ono, divák se nevyvíjí a neprožívá s hlavní postavou. Nesedl mi styl vyprávění, ani pojmutí celé dramatické události. Takhle si bohužel drama nepředstavuji. Co ale musím pochválit, je skvělá hudba a silný závěr. 60%. (09.02.2010)