Na odstřel

Ve filmu není nouze o překvapující zvraty, kteý gradují ve finálové části filmu. Russell Crowe tady jako muž péra pěkně zahuštuje atmosféru a ač je film herecký obsazený a zahraný velmi kvalitně. Film údává tempo právě jeho postava. Cal McAffrey je novinář, který připomíná osla co má před sebou mrkev, za kterou se žene tak dlouho dokud jí má před očima. Napětí je rovněž naroubováno právě na Cala, protože už od první scény mě byl tenhle baculáč děsně sympatickej, takže je pak velmi lehký mu fandit, mít o něj strach a nebu mu z pohodlí křesla trapně přitákávat a to znamená jen jednu užasnou věc, filmu se povedlo mě do svýho světa zatáhnout a zainteresovat a tudíž i prožít. Škoda, že Rachel, která je opět krásná x 10, nedostala větší prostor, Beníka taky beru a Helen to není nikdy žádná posíračka filmů. (15.12.2013)

Scénář: Tony Gilroy, Matthew Michael Carnahan, Billy Ray .. Kongresman na odstřel. __ Hýčkanější scénáře si Tony Gilroy radši točí sám, ale nijak horší politicko-thrillerové dílo to, díky silnému triu pisálků, nebylo. Propletené investigativní linie jsou ryze poctivého, oldscool ražení, kdy je sice znalejším divákům zápletka a její směřování bez výrazných rafinovaných kliček jasná a otázkou zůstává jen vyhlížení závěrečného rozhřešení. V čem je však Kevin Macdonald mnohem lepší, než třeba Gilroy, je režie. Díky němu je snímek velice dobře stravitelný, má povětšinou svižné tempo a úhledný kabát s přesným, dokreslujícím soundtrackem. Ruku v ruce s tím jdou herci, kterým bezesporu kraluje novinářský vlk Russel Crowe i s tím svým nadýchanějším účesem a břichem. 75%. ___ Buďte snobem a čtěte poctivé papírové noviny. (28.05.2009)

Poctivě natočený thriller s (ne)šokující pointu, kde nečekaně kraluje ve vedlejší roli překrásná Rachel McAdams. Bohužel, film místy ztrácí tempo, kratší stopáž by určitě neuškodila. I přesto se na to díky brilantním hercům a chytlavě gradující hudbě (že by Jason Bourne?) dobře kouká. Není to sice na Oscara, ale také to určitě není na odstřel. (24.10.2009)

Nad tištěnými médii se pomalu smráká a noviny si už nedokáží udržet své místo ve společnosti, takové jaké kdysi mívaly. A byť jsou spotřebním zbožím určeným k rychlé konzumaci při cestě do práce spolu s rychle stárnoucími informacemi, jenž na sklonku nového dne ztrácejí na atraktivitě, aby v konečné fázi skončily v odpadkovém koši či jako vystýlka podmostního obydlí nejednoho bezdomovce. Pryč ale s polemikou. I když jí State of play nepřímo vyvolává a divák tíhnoucí k novinářské sféře pociťuje jistou nostalgii nad zašlými časy. K pochopení celkového kontextu je zapotřebí jistý Dušínovský komplex mající za vinu posedlost s níž se novináři snaží přijít na kloub té složité hříčce a konceptuálně jí nechápou jako případ, v němž jde o život ale jako příběh, jehož součástí se ve výsledku, ať už chtějí či ne, stávají. Byť zůstávají v pozadí a ukryti pod své vlastní jméno v kolonce autor. Přičemž je velmi příjemné sledovat snímek, který si s těmito hodnotami nepřímo hraje, i když je na prvním místě snaha pobavit. Snímek State of Play vychází z několik let starého britského seriálu v němž hrál ještě do té doby nepříliš známý James McAvoy. Zápletka zůstala stejná jen se změnila lokaci a rozkošatělý příběh byl okleštěn o vedlejší linie. Je bezpochyby jasné, že State of play prošumí kiny a zapadne na DVD, ale byla by škoda jej posílat hned do věčných lovišť, protože si svou šanci zaslouží. Konspiračních thrillerů není nikdy dosti a těch odehrávajících se v žurnalistickém prostředí už vůbec ne. State of play nenudí ani chvíli a hlavně baví. 8/10 PS: poletující helikoptéra v řadě scén byla značně rušivým prvkem a vyvolat pocit paranoi se použitím těchto záběrů moc nedařilo a spolu s českým překladem jsou to snad jediné výtky... (18.05.2009)

Zdá se mi to, nebo se na nás po fenomenálním úspěchu Michaela Clytona každoročně řítí několik snímků s tématem korporačních konspirací (řekněte to třikrát rychle za sebou) ? Kevin Macdonald je ale naštěstí dalším velmi zručným režisérem, u kterého jsem se po obstojném Posledním skotském králi nemusel bát, že do kin prodá lecjaký tuctový film. Již ovšem nedokáži konstatovat, jak by vše dopadlo s jiným hereckým osazenstvem: Crowe v týmu s McAdamsovou (kolegové) a s Affleckem jako dobrým přítelem - to snad ani nemohlo dopadnou špatně. Nejvíce se mi překvapivě líbila Helen Mirren, která se role přinasrané šéfredaktory zhostila s tou správnou vervou a odpovídajícím slovníkem. Dvouhodinový film mne dokázal vtáhnout do napínavého děje (výborný soundtrack), a stále jsem měl pocit, že se děje něco důležitého. Vše jsem sledoval s nejvyšší mírou pozornosti, aby mi neunikl ani ten nejmenší detail. Co nejvíce sráží finální hodnocení je skutečnost, že závěr napínavého thrilleru je až nechutně "na efekt" a tvůrcům nešlo o nic jiného, než prnoplánovitě šokovat. Jinak ale kvalitní konspirační napínák. (12.10.2009)